Jekatěrina Breško-Breškovská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jekatěrina Breško-Breškovská
Breshkovskaya.jpg
Rodné jméno Екатерина Константиновна Брешко-Брешковская
Narození 25. ledna 1844
Vitebsk
Úmrtí 12. září 1934 (ve věku 90 let)
Horní Počernice
Místo pohřbení Chvalský hřbitov
Funkce Member of the Russian Constituent Assembly
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jekatěrina Konstantinovna Breško-Breškovská (rusky Екатерина Константиновна Брешко-Брешковска; 13. lednajul./ 25. ledna 1844greg., Ivanovo, Ruské impérium - 12. září 1934, Chvaly u Prahy, Československo) byla ruská revolucionářka a jednou ze zakladatelů strany socialistů-revolucionářů. Přezdívalo se jí „babička ruské revoluce“.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jekatěrina Breško-Breškovská (rozená Verigová, Вериго) se narodila ve šlechtické rodině. Dětství a mládí prožívala v Lugové. Měla domácího učitele. Poté navštěvovala ženské gymnázium a byla provdána za velkostatkáře Nikolaje Breško-Breškovského.

Revolucionářská činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1873 se v Kyjevě seznámila s organizací „inteligentní mládeže“. Její přítel a pozdější významný menševik Pavel Axelrod ji pomohl sblížit se se skupinou anarchistických čajkovců. Na podzim 1873 odjela do Petrohradu, kde si zajistila kontakty s čajkovci a jinými revolucionářskými skupinami.

Roku 1874 se Breško-Breškovská stala narodničkou. Začal působit v Kyjevské, Chersonské a Podolské gubernii, tentýž rok však byla zatčena. Putovala postupně z věznice do věznice. V roce 1875 byla podmínečně propuštěna, následující rok však byla opět zatčena a vězněna v Petropavlovské pevnosti, a roku 1878 byla vypovězena na Sibiř. Roku 1881 spolu s Nikolajem Ťutčevem uprchla.

V roce 1882 byla opět zatčena a deportována do Karinské katorgy. Kvůli nemoci byla odvezena do Selenginsku. V letech 1892 - 1896 žila v Irkutsku a pracovala v novinách "Orientální přehled". V roce 1896 se přestěhovala do Tomska, poté do Tobolska.

Téhož roku byla na základě amnestie propuštěna při příležitosti korunovace nového cara Mikuláše II.

Do roku 1903 většinu času byla Breško-Breškovská v ilegalitě. Zabývala se organizační prací a rozšiřováním revolucionářských idejí mezi rolnictvem. Působila v Moskvě, Černigově a Minsku, kde sloužil její mladší bratr. Tam se setkala s revolucionářem Grigorijem Geršunim. Tehdy začala argumentovat, že i přes zhoršující sociální a hospodářskou situaci ve vesnicích jsou rolníci vzdělanější a politicky aktivní, což hraje ve prospěch revoluce.

Byla zastánkyní politického a agrárního teroru, který považuje za nejvíce efektivní metodu boje. V roce 1901 spoluzaložila s Geršunim, Viktorem Černovem, Jevno Azefem a Alexandrem Kerenským stranu socialistů-revolucionářů. Setkala se s takovými prominentními teroristy jako byli Boris Savinkov, Ivan Kaljajev či Jegor Sozonov. V roce 1903 odjela pod pohrůžkou zatčení za hranice.

Chvíli pobyla v Rumunsku, poté odjela do Švýcarska. Tam se věnovala propagandě a podporovala agrární teror. V roce 1904 se účastnila Amsterdamského kongresu. V říjnu téhož roku odjela spolu s Chajimem Žitlovským do Spojených států. Jejím hlavním cílem bylo zde získat finanční prostředky pro stranu Eserů, zviditelnit pozici revolucionářů a seznámit americkou veřejnost o situaci v Rusku.

V roce 1905 se vrátila do Ruska a účastnila se tamní revoluce. Po její porážce byla roku 1907 vydána carské Ochrance. Udal ji její spolupracovník Jevno Azef, který byl ve straně carským špionem a který již dříve udal jejího jiného spolupracovníka Geršuniho. Paradoxně Azefa ten samý rok odhalil socialista a přeběhlík od policie Vladimir Burcev. V roce 1910 byla Breško-Breškovská odsouzena k vyhnanství na Sibiři, odkud ji dostala až únorová revoluce.

Stáří[editovat | editovat zdroj]

Podporovala Kerenského a jeho Prozatímní vládu. Po nástupu bolševiků bojovala proti nim.

V roce 1919 opustila občanskou válkou zmítané Rusko a žila v USA a Francii, až roku 1923 přijela do Československa. Vůči politice nezahořkla – během pobytu na Podkarpatské Rusi v Užhorodě byla členkou Karpatoruské strany práce.

J. K. Breško-Breškovská zemřela 12. září 1934 ve Chvalech u Prahy (dnes součást Horních Počernic) ve věku 90 let. Prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk poslal na její pohřeb věnec, na pohřbu byl přítomni i Viktor Černov a Alexandr Kerenskij.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Брешко-Брешковская, Екатерина Константиновна na ruské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 138. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 171. 
  • POP, Ivan. Podkarpatská Rus : osobnosti její historie, vědy a kultury. Praha: Libri, 2008. 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. S. 46-47. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]