Jehlotvaří

Jehlotvaří
	Polozobánka brazilská (Hemiramphus brasiliensis)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	paprskoploutví (Actinopterygii);
Řád	jehlotvaří (Beloniformes); L. S. Berg, 1937
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jehlotvaří^[1] či jehlotvární^[2] (Beloniformes) jsou řád kostnatých ryb.

Systematika a fylogeneze

Eschmeyer's Catalog of Fishes k lednu 2026 klasifikuje v rámci řádu Beloniformes následující čeledi:^[3]

čeleď Scomberesocidae Bleeker, 1858 – rohoretkovití
čeleď Belonidae Bonaparte, 1835 – jehlicovití
čeleď Hemiramphidae Gill, 1859 – polozobánkovití
čeleď Zenarchopteridae Fowler, 1934
čeleď Exocoetidae Risso, 1827 – letounovití
čeleď Adrianichthyidae Weber, 1913 – medakovití

Rohoretkovití, jehlicovití, polozobánkovití a letounovití jsou sdružováni do společného taxonu již od začátku 20. století, medakovití se k nim přidružují teprve od 80. let 20. století jakožto linie sesterská vůči čtyřem jmenovaným čeledím. Dvě souhrnné taxonomické práce z let 2024 a 2025 nicméně upozornily na úskalí klasického vymezení kvůli možnému parafyletismu mnohých vyšších taxonů. Kupříkladu tradičně definovaní jehlicovití mohou být parafyletičtí vzhledem k rohoretkovitým. Ještě složitější situace nastává u polozobánkovitých (v tomto článku z praktických důvodů označovaných souhrnně jako „polozobánky“). Od polozobánkovitých byla oddělena čeleď Zenarchopteridae, ale přesto mohou zůstávat parafyletickými vzhledem k letounovitým. Výše uvedené práce navrhují rozdělení původních polozobánkovitých na tři linie zahrnující: rody Arrhamphus, Chriodorus, Hyporhamphus a Melapedalion (sdružení nazývané „hyporamphids“); rody Euleptorhamphus a Rhynchorhamphus (v takovém případě vystupující jako čeleď Euleptorhamphidae); a rody Hemiramphus a Oxyporhamphus (okleštění polozobánkovití, tj. Hemiramphidae). Příslušné práce zároveň neklasifikují jehlotvaré na úrovni samostatného řádu, ale jakožto taxon Belonoidei v rozšířeném řádu gavúni (Atheriniformes).^[4]^[5]

Popis

Jehlotvarým vyneslo jméno jejich do různé míry protáhlé, bočně zploštělé tělo. Nejdelší zástupci se objevují mezi jehlicovitými, s maximální zaznamenanou délkou asi 100 cm. Rohoretkovitá ryba sajra východopacifická (Cololabis adoceta) naopak dorůstá délky těla pouhých 7,5 cm. Medakovití dorůstají délky maximálně 20 cm. Ocasní ploutev mívá u jehlotvarých pro kostnaté ryby atypicky horní lalok kratší než spodní. Tato vlastnost platí i pro zřejmě nejvíce odvozené zástupce řádu, čeleď letounovitých, již se vyznačují schopností plachtit nad vodou. K tomu jim napomáhá torpédovité tělo a zvětšené prsní ploutve, u odvozenějších zástupců i zvětšené břišní ploutve (např. letoun čtyřkřídlý, odb. Hirundichthys affinis). U jehlotvarých se objevuje postranní čára, avšak bývá umístěna ventrálně. Někteří jehlotvaří redukovali plynový měchýř (rohoretkovití), u jiných je naopak rozměrný (letounovití).^[2]^[6]

Charakteristickým rysem celé skupiny bývají také podlouhlé čelisti, u řady zástupců nestejně dlouhé. U polozobánek i menšího množství jehlicovitých je spodní čelist nápadně delší oproti čelisti horní, u medaky kachnozobé (Adrianichthys kruyti) je tomu pro změnu naopak.^[2]^[6] Ve stavbě čelistí i žaberních oblouků lze také pozorovat některé detailní sdílené odvozené znaky celého řádu. Výsledkem je omezená pohyblivost žaberního aparátu i horní čelisti, respektive premaxilly^[7] – v kontrastu se řadou dalších kostnatých, vyznačujících se naopak kinetickými čelistmi.

Chování a ekologie

Jehlotvaří mají celosvětový výskyt a většina z nich žije v mořích, byť v různých čeledích se objevují i sladkovodní zástupci.^[5] Ekologicky se mezi nimi odvozují rozmanité formy. Někteří jehlicovití jsou lovci ryb v mělkých mořských vodách, mořské polozobánky se často živí býložravě, medakovité ryby bývají všežravé, letounovití planktonožraví a sladkovodní zástupci jehlicovitých nebo polozobánek se přizpůsobili lovu mikroorganismů či hmyzu uváznutému na vodní hladině.^[6]

Rozmanité jsou formy reprodukčního chování. Mnoho jehlotvarých produkuje jikry s lepivými vlákny, díky kterým ulpívají na okolním materiálu. Medaka jikronosná (Adrianichthys oophorus) získala své jméno díky péči o vajíčka, která přenáší nalepená na těle a zakrývá břišními ploutvemi.^[6] Polozobánky mívají řitní ploutev přetvořenou v kopulační orgán a velké množství z nich rodí živá mláďata (nikoli však rod Zenarchopterus v rámci čeledi Zenarchopteridae).^[2]

Letounovití se proslavili svou schopností plachtit nad vodní hladinou. Některé polozobánky nicméně unikají alespoň po hladině vody, jehlicovití z vody často vyskakují. Jehlotvaré ryby často přitahuje světlo a právě za světlem mohou i vyskakovat. Toho se dá využít při jejich lovu, objevují se mezi nimi různé druhy konzumních ryb.^[2]^[6]

Odkazy

Reference

↑ HANEL, Lubomír; PLÍŠTIL, Jiří; NOVÁK, Jindřich. České názvy živočichů V., 6. Ryby a rybovití obratlovci (Pisces). Paprskoploutví (Actinopterygii), Kostnatí (Neopterygii). Cípalové (Mugiliformes) - hrdložábří (Synbranchiformes). Praha: Národní muzeum, 2009. ISBN 978-80-7036-260-0. S. 16.
1 2 3 4 5 HANEL, Lubomír. Ryby (1). Praha: Albatros, 1998. (Svět zvířat; sv. 8). S. 134–138.
↑ Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification - California Academy of Sciences. www.calacademy.org [online]. [cit. 2026-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑ NEAR, Thomas J.; THACKER, Christine E. Phylogenetic Classification of Living and Fossil Ray-Finned Fishes (Actinopterygii). Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. 2024-04-18, roč. 65, čís. 1. Dostupné online [cit. 2026-01-25]. ISSN 0079-032X. doi:10.3374/014.065.0101.
1 2 THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2026-01-25]. ISSN 0960-3166. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky)
1 2 3 4 5 HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 79–81. (anglicky)
↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 363.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu jehlotvární na Wikimedia Commons
Taxon Beloniformes ve Wikidruzích

[1] HANEL, Lubomír; PLÍŠTIL, Jiří; NOVÁK, Jindřich. České názvy živočichů V., 6. Ryby a rybovití obratlovci (Pisces). Paprskoploutví (Actinopterygii), Kostnatí (Neopterygii). Cípalové (Mugiliformes) - hrdložábří (Synbranchiformes). Praha: Národní muzeum, 2009. ISBN 978-80-7036-260-0. S. 16.

[:2-2] 1 2 3 4 5 HANEL, Lubomír. Ryby (1). Praha: Albatros, 1998. (Svět zvířat; sv. 8). S. 134–138.

[3] Eschmeyer's Catalog of Fishes Classification - California Academy of Sciences. www.calacademy.org [online]. [cit. 2026-01-25]. Dostupné online. (anglicky)

[4] NEAR, Thomas J.; THACKER, Christine E. Phylogenetic Classification of Living and Fossil Ray-Finned Fishes (Actinopterygii). Bulletin of the Peabody Museum of Natural History. 2024-04-18, roč. 65, čís. 1. Dostupné online [cit. 2026-01-25]. ISSN 0079-032X. doi:10.3374/014.065.0101.

[:0-5] 1 2 THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2026-01-25]. ISSN 0960-3166. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky)

[:4-6] 1 2 3 4 5 HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 79–81. (anglicky)

[:1-7] NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 363.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]