Jean-Joseph Sanfourche
| Jean-Joseph Sanfourche | |
|---|---|
| Narození | 25. června 1929 Bordeaux |
| Úmrtí | 13. března 2010 (ve věku 80 let) Saint-Léonard-de-Noblat |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Povolání | malíř, sochař a designér |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jean-Joseph Sanfourche (25. června 1929, Bordeaux – 13. března 2010, Saint-Léonard-de-Noblat) zvaný Sanfourche byl francouzský malíř, básník, kreslíř a sochař.[1][2]
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Sanfourche byl synem malíře a od nejmenšího věku byl veden k umění. V raném dětství se rodina přestěhovala do Rochefortu. Během období národního socialismu byla rodina v roce 1942 uvězněna Gestapem a jeho otec byl v roce 1943 zastřelen. Jean Joseph Sanfourche a jeho matka byli propuštěni z vazby a přestěhováni do Limoges, kde Sanfourche navštěvoval odbornou školu. Získal zkušenosti v oblasti sochařství a v dřevožezbě.
Po maturitě absolvoval účetnictví a poté se přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako technický ředitel textilní továrny a poté jako úředník ministerstva zahraničí. Tuto činnost musel ukončit kvůli vážné nemoci se slepotou oka.
Po návratu do Limoge byl všestranný jako malíř, sochař, grafik a básník. Vytvořil mimo jiné umělecká díla z bronzu, dřeva, kamene nebo smaltu. Mezi jeho přátele patřili mimo jiné Gaston Chaissac, Jean Dubuffet nebo Robert Doisneau.
Jeho díla najdeme v mnoha muzeích, včetně sbírek de l 'art brut (Lausanne), Musée national d'art moderne v Paříži nebo v bruselském Palais des beaux-arts de Bruxelles.
V roce 1992 ho François Mitterrand jmenoval rytířem Čestné legie.
Zemřel 13. března 2010 ve věku 80 let v Saint-Léonard-de-Noblat.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Serie Outsiderkunst: Sanfourche (1929-2010) [online]. 2017-12-19 [cit. 2019-07-18]. Eppendorfer. Dostupné online. (německy)
- ↑ UpClosed. Jean-Joseph Sanfourche: French artist - Biography | UpClosed [online]. [cit. 2019-07-18]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- De belles rencontres, photographies de Hervé Desvaux, textes de Jean-Joseph Sanfourche, couverture de J.-J. Sanfourche, Éditions Arts en lumière.
- Jean-Luc Thuillier, Jean-Joseph Sanfourche : de l'homme à l’œuvre, Coulounieix, Thuillier, 2012 ISBN 978-2-9534265-6-4.
Filmografie[editovat | editovat zdroj]
- Christophe Gatineau, Moi, Sanfourche, 2005. 53 min — Le premier documentaire de moyen métrage consacré à Jean-Joseph Sanfourche et présenté en avant première à l'UNESCO pour l'inauguration de la semaine mondiale pour l'Éducation pour tous. Diffusé sur KTO et en DVD
- Francis Magnenot, Sanfourche, Mille visages, 2004. 45 min — Lors de la rétrospective qui lui est consacrée à la galerie des Hospices de Limoges en 2003, Sanfourche offre un coup d'œil sur son univers intime et artistique. Le film a été nommé en 2004 au Festival international du film d'art de l'UNESCO (FIFAP), diffusé en DVD avec compléments, délka 1 h 30
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Notice biographique et reproductions d'œuvres na stránkách artvisceral.com
