Ježatec různozubý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxJežatec různozubý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Pododdělení Agaricomycotina
Třída rouškaté (Agaricomycetes)
Řád holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď korálovcovité (Hericiaceae)
Rod korálovec (Hericium)
Binomické jméno
Hericium cirrhatum
(Pers.) Nikol. 1950
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ježatec různozubý (Hericium cirrhatum (Pers.) Nikol. 1950) je vzácná ježatá houba rostoucí na dřevu listnáčů, především buků. V České republice je zahrnutý do Červeného seznamu hub (makromycetů).

Ježatec různozubý

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Plodnice dosahující šířky až 300 milimetrů je tvořena nepravidelnými bočně přirostlými klobouky, které jsou uspořádané nad sebou či vedle sebe. Jednotlivé klobouky dosahují 30–80 milimetrů v průměru a mají škeblovitývějířovitý tvar. Zbarvené jsou bíle, krémově až žlutookrově. Povrch mají hrbolkatý krytý tupými sterilními, ke kraji zdviženými ostny.[3]

Hymenofor je vyvinutý na spodní straně v podobě dolů směřujících štíhlých špičatých ostnů, které dosahují 7–15 milimetrů délky.[3]

Dužnina má bílé až krémové zbarvení, příjemnou chuť a vůni.[3]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy dosahují 3,5–4,5 × 3–4 μm, jsou téměř kulovité, hladké, amyloidní.[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ježatec různozubý roste vzácně na dřevu buků, méně často i na dřevu jiných listnáčů (dubů, habrů, bříz, topolů[4] a javorů[5]). Objevuje se především na nedlouho odumřelém ještě tvrdém dřevu, nejčastěji na pařezech (podle Dvořáka a Hroudy v 64 % sběrů s uvedeným substrátem). Na živých stromech, pahýlech nebo padlých kmenech roste jen vzácněji. Roste v listnatých a smíšených lesích, zřídka také ve stromořadích a ve městech.[5] Fruktifikuje od června do října.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Byly publikovány nálezy mimo jiné z oblasti následujících chráněných území České republiky:

Záměna[editovat | editovat zdroj]

Z hub rostoucích na dřevu, které mají ostnitý nebo jemu podobný hymenofor, hrozí záměna s následujícími druhy:

  • korálovec ježatý (Hericium erinaceus) – kulovité plodnice bez zřetelně rozlišeného klobouku
  • korálovec bukový (Hericium coralloides) – korálovitě větvené plodnice
  • korálovec jedlový (Hericium alpestre) – korálovitě větvené plodnice, obvykle na dřevu jehličnanů
  • plstnatec tlustoostný (Sarcodontia pachyodon) – kloboukovité nebo rozlité plodnice s plochými ostny (roztrhnané rourky)
  • šindelovník severský (Climacodon septentrionalis) – kloboukovité (deskovité) plodnice s krátkými ostny

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Ježatec různozubý je uveden v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky jako téměř ohrožený druh (NT).[8] Ve srovnání s 60. a 70. lety 20. století došlo k ústupu druhu, po roce 2000 se četnost nálezů mírně zvýšila.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Index Fungorum. databáze Index Fungorum [online]. Index Fungorum, [cit. 2017-02-10]. Dostupné online.  
  2. a b c d DVOŘÁK, Daniel; HROUDA, Petr. Ježaté houby, lošáky a korálovce. 1.. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. 35 s. ISBN 80-210-3801-2. Kapitola Creolophus cirratus, s. 9.  
  3. a b c d BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha : Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. Kapitola 350. Creolophus cirratus, s. 244.  
  4. HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha : Ottovo nakladatelství, 2014. 1152 s. ISBN 978-80-7451-407-4. S. 371-372.  
  5. a b SOCHA, Radomír; JEGOROV, Alexandr. Encyklopedie léčivých hub. Praha : Academia, 2014. 768 s. ISBN 978-80-200-2312-4. S. 462-463.  
  6. HOROVÁ, Tamara. ježatec různozubý [online]. BioLib, [cit. 2017-02-10]. Dostupné online.  
  7. ŠTEFLOVÁ, Dana, a kol. Plán péče o Národní přírodní rezervaci Růžák 2006-2016 [PDF]. Krásná lípa: Správa NP České Švýcarsko, 2006, [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  8. DANIEL, Dvořák. Hericium erinaceus (Bull.: Fr.) Pers.. In HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Praha : Příroda, 2006. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]