Jeřábek čínský
 Jeřábek čínský | |
|---|---|
 Ilustrace jeřábků čínských | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | hrabaví (Galliformes) |
| Čeleď | tetřevovití (Tetraonidae) |
| Podčeleď | tetřevi (Tetraoninae) |
| Rod | jeřábek (Tetrastes) |
| Binomické jméno | |
| Tetrastes sewerzowi Prževalskij, 1876 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jeřábek čínský (Tetrastes sewerzowi) je druh ptáka z čeledi bažantovití a z podčeledi tetřevů, který obývá hornaté oblasti střední Číny. Druh je velmi podobný úzce příbuznému jeřábku lesnímu, se kterým utváří rod Tetrastes. Jedná se o ptáka nenápadných, převážně bílých, hnědých a tmavých barev. Kohouty lze rozpoznat podle nápadných rudých poušek (laloků nad okem) a tmavé brady a krku. Nohy jsou velké a silné a opeřené až po zánártí.
Jeřábci obývají vysokohorské oblasti až do 4200 m n. m. Typický habitat druhu tvoří řídce zalesněné smíšené lesy. Zatímco jehličnany poskytují jeřábkům celoroční úkryt, listnáče jim dodávají potravu. Klíčový zdroj obživy druhu jsou pupeny, kořínky, listy a větvičky vrb, v letních měsících si zpestřují menu bobulemi, dostupnými rostlinami a hmyzem. Jedná se o monogamní druh. Kohouti si zakládají teritoria o velikosti několika hektarů, která vehementně brání proti vetřelcům, hlavně ostatním kohoutům téhož druhu. Slepice hnízdí přímo na teritoriu kohouta. Snáší 5–8, v průměru 6 vajec ve dvoudenních intervalech do jednoduchého hnízda na zemi u kořene stromu. Inkubační doba trvá 28–31 dní, na vejcích sedí pouze slepice. Vysoce prekociální mláďata se rodí obalena prachovým peřím a krátce po narození opouští hnízdo. V zimních měsících jeřábci formují hejna. Jsou ohroženi ztrátou přirozeného prostředí následkem těžby dřeva, lovem a sbíráním vajec lidmi.
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Druh poprvé popsal Nikolaj Prževalskij v roce 1876. Rozeznávají se 2 poddruhy:[1]
- T. s. sewerzowi Przewalski, 1876 – severní oblasti střední Číny
- T. s. secundus Riley, 1925 – jižní oblasti střední Číny
Nejbližším příbuzným jeřábka čínského je jeřábek lesní. Tyto dva druhy utváří rod Tetrastes.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jeřábci jsou malí tetřevi. Kohouti měří 33–36 cm, slepice jsou jen nepatrně menší. Tyto rozměry z jeřábků čínských činí vůbec nejmenší zástupce tetřevů (Tetraoninae). Kohouti mají délku křídla 17–18 cm, kohoutí ocas je dlouhý 12–15 cm a tělo váží 290–380 g. Slepičí křídlo je o několik milimetrů kratší než u kohoutů, slepičí ocas je 9–14 cm dlouhý a váha těla se pohybuje mezi 270–310 g.[2] Váha kohoutů je největší v zimě a nejmenší v době hnízdění, avšak u slepic je tomu naopak.[3]
Tělo je přisedlého, avšak poněkud protáhlého tvaru. Na očima se nachází rudé zduřelé kožní laloky nazývané poušky. Černě zbarvený zobák je jen velmi krátký. Duhovky jsou tmavě černé, nohy šedo-černé.[4]
Kohoutí mají korunku, příuší a šíji výrazně hnědo-červenou. Za okem je umístěn výrazný bílý oční proužek. Šíje, hřbet, kostřec a svrchní ocasní krovky mají zřetelné tmavé příčné pruhování. Krk a brada jsou černé a po jejich stranách se táhne bílá linka, která pokračuje až výše k tvářím a uzdičce a spojuje se na čele. Hruď a břicho jsou kropenaté hnědou, béžovou a tmavou barvou. Křídelní krovky jsou hnědé s občasným tmavým kropením, delší pera mají na konci bílý flíček. Většina rýdovacích per je do černa se třemi bělavými příčnými pruhy s bílým zakončením – výjimkou jsou čtyři prostřední pera, která jsou cele hnědá s nevýrazným tmavým pruhováním.[4]
Slepice připomíná kohouta, avšak slepičí opeření má o něco fádnější odstíny. Hlava je hustěji kropenatá a spodní části těla jsou více do žluto-hněda s méně výrazným pruhováním, což dává slepici více monolitický ráz.[2]
Jeřábek čínský je velmi podobný jeřábku lesnímu, oproti kterému je ještě o něco menší a jeho opeření na nohách je řidší. Jednoznačně lze jeřábka čínského rozlišit podle prostředních čtyřech (nikoli dvou jako u jeřábka lesního) rýdovacích per, která postrádají hnědé příčné pruhování na konci.[5] Další rozlišovací znak vězí v míře opeření nohou, které u jeřábka čínského sahá až k zánártí, zatímco u jeřábka lesního je zánártí neopeřené.[6]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Chování
[editovat | editovat zdroj]Jedná se převážně o stálé (nemigrující) ptáky, nicméně někdy dochází ke krátkým přesunům mezi hnízdišti a zimovišti.[6]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Koncem března a v dubnu kohouti začínají se zakládáním teritorií. Velikost teritorií může být poměrně malá, a sice kolem 2–3 hektarů. K vyhrazování dochází pomocí krátkých výskoků do 1 m a krátkých rychlých letů. Během obou těchto aktivit tetřívci vehementně třepotají křídly, čímž vydávají hlasitý šustivý zvuk. Toto chování patrně nemá pouze teritoriální funkci, ale slouží i k nalákání pozornosti slepic. Kohouti dokáží svá teritoria agresivně bránit proti vetřelcům. Občas dokonce dochází mezi kohouty k teritoriálním bojům.[3] Na rozdíl od některých jiných tetřevů jsou jeřábci čínští monogamní. Po utvoření páru zůstávají kohout i slepice na stejném teritoriu, které kohout náruživě brání, zatímco slepice se vykrmuje, čímž se připravuje na energeticky náročnou tvorbu vajec. Páry přetrvávají i do dalších hnízdních sezón.[3]
Slepice klade 5–8, v průměru 6 vajec ve dvoudenních intervalech. Takto dlouhý interval je na ptáky poměrně dlouhý a je patrně způsoben velikostí vajec, které jsou vzhledem k tělesné hmotnosti slepice velké. Inkubační doba trvá 28–31 dní, inkubuje pouze samice.[7] Hnízdo je umístěno na teritoriu kohouta na zemi při kořeni kmene vzrostlého stromu. Kuřata se rodí v červnu a červenci. Jsou vysoce prekociální a nedlouho po narození je slepice vyvádí z hnízda za potravou, zatímco kohout zůstává na teritoriu. Kuřata se zdržují v blízkosti matky po další 2–3 měsíce, a někdy v průběhu srpna a září dojde k jejich disperzi. Jejich nové domovské areály a teritoria bývají do 5 km od teritorií jejich rodičů. S příchodem podzimu kohouti i slepice opět vykazují teritoriální chování, než se přemístí do zimovišť.[3]
Zimování
[editovat | editovat zdroj]Na zimu se kohouti buďto stáhnout do nedalekých zimovišť, zůstávají na teritoriu, nebo se volně pohybují mezi teritorii a zimovišti. Klíčové faktory ovlivňující rozhodování kohoutů kde strávit zimu jsou distribuce potravy, topografie terénu, zalesnění a budoucí hnízdní příležitosti. Zimní domovské areály, čili plochy pohybu kohoutů v zimním období, se pohybují kolem 6–16 hektarů. V této době kohouti mohou utvářet hejna. Hejna formují i slepice; slepičí hejna se volně mísí s juvenilními jedinci obou pohlaví. S příchodem jara (koncem března) se hejna jeřábků postupně rozpadnou, jak se kohouti a později i slepice začnou stahovat k hnízdištím.[6]
Vokalizace
[editovat | editovat zdroj]Hlasové projevy tetřívků jsou spojovány hlavně s teritoriálním chováním. Kohouti vydávají při bojích hlasité „en er en er en...“. Slepice i kohouti v případě ohrožení vydávají kdákavé volání včetně dlouhého „tetetetete...“. Kohouti vydávají zvuky i mechanicky, a to s pomocí intenzivního třepotání svých křídel. Tento šustící až vířivý zvuk může být dost hlasitý.[6]
Rozšíření a populace
[editovat | editovat zdroj]Jeřábek čínský je endemit Číny. Vyskytuje se ve vysokohorských oblastech Kan-su, Čching-chaje, S’-čchuanu, Jün-nanu a Tibetu v nadmořských výškách 2700–4200 m n. m.[7] Může se vyskytovat i o něco níže, nicméně někdy uváděné 1000 metrové nadmořské výšky jsou patrně chybné.[6] Jeřábek obývá oblasti na jih až k 27° s. š., což představuje vůbec nejjižnější výskyt ze všech tetřevů.[3]
Výskyt druhu je silně navázán na zalesněné oblasti. Ideální biotop jeřábků tvoří smíšené lesy. Zatímco listnáče dodávají tetřívkům obživu, jehličnaté stromy poskytují celoroční úkryt.[3]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Ke sběru potravy dochází na zemi nebo v korunách stromů. Hlavním zdrojem potravy tetřívků jsou pupeny, kořínky, listy a větvičky vrb. K nejčastěji konzumovaným vrbám patří Salix paraplesia. K vyhledávané potravě slepic patří i semínka smrků štětinatých.[3] Na jaře jeřábci konzumují i vrbové květy. V době sezónní dostupnosti si zpestřují menu bobulemi, např. z jeřábů (Sorbus). V době hnízdění slepice občas sezobnou i hmyz (hlavně mravence), mech nebo menší rostlinky.[6][8]
Ohrožení a ochrana
[editovat | editovat zdroj]Jeřábek čínský je považován za jednoho z nejvzácnějších tetřevů na světě.[3] Mezi lety cca 1970–2010 populace jeřábků ustoupila hlavně v oblastech východního Čching-chaje a středního Kan-su, kde docházelo k těžbě dřeva v masových měřítkách. Jeřábkovu populaci v mnoha oblastech ohrožuje aktivní sběr vajec lidmi či přímo lov dospělých jeřábků.[3][8]
Jeřábek čínský je čínskými úřady považován za ohrožený druh.[3] Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako zranitelný.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Madge & McGowan 2010, s. 377.
- ↑ a b c d e f g h i j SUN, Yue-Hua; FANG, Yun. Chinese Grouse (Bonasa sewerzowi): its natural history, behavior and conservation. S. 215–220. Chinese Birds [online]. 2010-09-30 [cit. 2022-02-18]. Roč. 1, čís. 3, s. 215–220. DOI 10.5122/cbirds.2010.0015. (anglicky)
- ↑ a b Madge & McGowan 2010, s. 376–377.
- ↑ Madge & McGowan 2010, s. 376.
- ↑ a b c d e f Severtzov's Grouse [online]. The Cornell Lab of Ornithology - Birds of the World [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SHI, Mei; FANG, Yun; ZHAO, Jin-ming; KLAUS, Siegfried; JIANG, Yingxin; SWENSON, Jon E.; SUN, Yue-Hua. Egg laying and incubation rhythm of the Chinese Grouse (Tetrastes sewerzowi) at Lianhuashan, Gansu, China. S. 23. Avian Research [online]. 2019-06-14 [cit. 2022-02-18]. Roč. 10, čís. 1, s. 23. DOI 10.1186/s40657-019-0161-x. (anglicky)
- ↑ a b c Bonasa sewerzowi: BirdLife International. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2016-10-01. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T22679497A119421341.en. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky)
- SUN, Yue-Hua; FANG, Yun. Chinese Grouse (Bonasa sewerzowi): its natural history, behavior and conservation. S. 215–220. Chinese Birds [online]. 2010-09-30 [cit. 2022-02-18]. Roč. 1, čís. 3, s. 215–220. DOI 10.5122/cbirds.2010.0015. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jeřábek čínský na Wikimedia Commons 
Taxon Tetrastes sewerzowi ve Wikidruzích
