Jazyčije
| Jazyčije (Russký jazyk, Haličsko-Russký jazyk) | |
|---|---|
| Rozšíření | Ukrajina (Podkarpatská Rus, Bukovina, Halič), Polsko |
| Počet mluvčích | není znám |
| Klasifikace | |
| Písmo | Cyrilice |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | není |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jazyčije (rusínsky Язычіє, Jazyčije, ukrajinsky Язичіє) byl umělý smíšený slovanský jazyk vzniklý na základě rusínštiny, církevní slovanštiny, ruštiny a pár slov také mělo prvky ze slovenštiny a polštiny.[1][2][3] Jazyk se používal v Haliči, Podkarpatské Rusi a Bukovině v 19. a 20. století. Jazyk byl používán převážně národními buditeli a spisovateli, kteří byli rusofilové, v rusínském národním obrození se jazyk bral jako spisovný a akademický, proto ho používali výhradně kněží, např. Alexander Duchnovič, ale někdy i klasičtí spisovatelé, např. Michal Lučkaj.[1][4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Jazyk byl vytvořen jako přechodný, mezi „nespisovnou“ rusínštinou a „spisovnou“ ruštinou, kdy se rusofilští rusínští národní buditelé domnívali, že rusíni se stanou součástí velkoruského národa a jazyk měl tedy sloužit v tzv. přechodném období, než by se začala využívat ruština.[4][5] Po druhé světové válce a integraci Podkarpatské Rusi do Ukrajinské SSR, sovětská vláda považovala Jazyčije za archaický jazyk a užívání jazyka prakticky přestalo.[3][6]
Název
[editovat | editovat zdroj]Název Jazyčije, pochází z hanlivého výrazu pro tento jazyk od ukrajinských nacionalistů, např. Ivan Franko, který sice svá první díla v tomto jazyku psal, ale v pozdějších letech jeho života se od jazyka distancoval[2][3][7], v Haliči a Podkarpatské rusi se jazyk nazýval jako Russký, nebo Haličsko-Russký.
Slovní zásoba
[editovat | editovat zdroj]Základní slova jazyka pocházela z rusínštiny, ale nová slova byla přejata či vymyšlena ve stylu církevní slovanštiny. Pravopis byl převzat z návrhu pravopisu ukrajinštiny od Maksymoviča, tedy byla velmi podobná církevní slovanštině a staroslověnštině, hlavním rozdílem mezi ostatními slovanskými jazyky bylo zachování jatě (Ѣ).[3]
Ukázka textu
[editovat | editovat zdroj]jazyčije |
Що єсть тепло и свѣтло — того дово̂дно оучени̂ єще не знаютъ. Но безъ свѣтла и тепла нїяка изъ нашихъ пашниць не може оудатися. — Свѣтло, здаеся, возбуджае въ рослинахъ силу, которою они оуглянный квасъ, амонїякъ, воду, и другое поживлѣнье розкладаютъ на части, зъ ıакихъ тїи рѣчи повстаютъ, — и — потребное въ себе вживаютъ, остальное же назадъ воздухови о̂тдаютъ. На пр. оугляный квасъ розкладаютъ они на єго части, на квасородъ и оуглеродъ, и оуглеродъ вживаютъ въ себе, квасородъ же о̂тдаютъ воздухови, и тымъ способомъ воздухъ все о̂тсвѣжуютъ. Но все то дѣеся лишь днемъ при свѣтлѣ солнечно̂мъ, ночїю же нѣ; и также днемъ при захмарено̂мъ небѣ робота тая оуже имъ складно не иде, а для тоговъ хмарнїи роки овощи николи не буваютъ смачни̂ та тревали̂. (1875) |
transkripce jazyčije |
Ščo jesť teplo y světlo, toho dovodno oučeny ješče ne znajut. No bez světla y tepla ňjaka yz našych pašyc' ne može oudatysja. Světlo, zdaesja, vozbudžae v roslynach sylu, kotoroju ony ouhljannyj kvas, amoňjak, vodu, y druhoe požyvlěňe rozkladajut na časty, z iakych ťy rěčy povstajut. Na pr. ouhlerod vozduch vse otsvěžnujut. No vse to děesja lyš' dnem pry světlě solnečnom, nočiju že ně; y takže dnem pry zachmarenom nebě robota taja ouže ym skladno ne yde, a dlja tohov chmarňy roky ovoščy nykoly ne buvajut smačny ta trevaly (1875) |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Iazychie na anglické Wikipedii, Язычие na ruské Wikipedii a Язичіє na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b MAGOCSI, Paul Robert. Chrbtom k horám: Dejiny Karpatskej Rusi a karpatských Rusínov. [s.l.]: [s.n.] 593 s. ISBN 978-80-89046-97-3.
- ↑ a b BAŽAN, Mykola. Ukrajinská sovětská encyklopedie (Українська радянська енциклопедія). 2. vyd. Kyjev: Hlavní redakce Ukrajinské sovětské enycklopedie, 1974.
- ↑ a b c d Язичіє. Українська мова. Енциклопедія.. litopys.org.ua [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- ↑ SUBTELNYJ, Orest. Historie Ukrajiny:Pod císařskou vládou [online]. [cit. 2024-08-22]. Kapitola 6.3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-27. (ukrajinsky)
- ↑ Ent︠s︡yklopedii︠a︡ istoriï Ukraïny. Příprava vydání V. A. Smoliĭ, Instytut istoriï Ukraïny (Nat︠s︡ionalʹna akademii︠a︡ nauk Ukraïny). Kyïv: Naukova dumka 1 s. ISBN 978-966-00-0632-4, ISBN 978-966-00-0734-5.
- ↑ LESJUK, Mykola. ФОРМУВАННЯ УКРАЇНСЬКОЇ ЛІТЕРАТУРНОЇ МОВИ В ГАЛИЧИНІ В УМОВАХ АВСТРІЙСЬКОГО РЕЖИМУ [online]. [cit. 2024-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-06. (ukrajinsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MAGOCSI, Paul Robert. Chrbtom k horám: Dejiny Karpatskej Rusi a karpatských Rusínov.. Překlad Eva Eddy; ilustrace Stranislav Šanko. [s.l.]: Unversum, 2016. 593 s. ISBN 978-80-89046-97-3. (slovensky)
- BAŽAN, Mykola. Ukrajinská sovětská encyklopedie (Українська радянська енциклопедія). 2. vyd. Kyjev: Hlavní redakce Ukrajinské sovětské enycklopedie, 1974. (ukrajinsky)
- MAGOCSI, Paul Robert; POP, Ivan. Encyklopedie rusínské historie a kultury (Encyclopedia of Rusyn History and Culture). [s.l.]: [s.n.], 2002. 569 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0.