Jasuhiro Jamašita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jasuhiro Jamašita
Yasuhiro Yamashita 2.jpg
Narození 1. června 1957 (60 let)
Kumamoto
Alma mater Univerzita Tókai
Ocenění People's Honour Award (1984)
Medal with Purple Ribbon (2007)
grand prix Serge-Kampf de l'Académie des sports
Řád Přátelství
Web www.yamashitayasuhiro.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Judo na letních olympijských hrách
zlato LOH 1984 bez rozdílu vah
Mistrovství světa v judu
zlato MS 1979 těžká váha
zlato MS 1981 těžká váha
zlato MS 1983 těžká váha
MS v judu - bez rozdílu vah
zlato MSbrv 1981 bez rozdílu vah

Jasuhiro Jamašita (1. června 1957 Jamato, Japonsko) je bývalý japonský zápasníkjudista, všeobecně považovaný za největšího japonského judistu všech dob. Je devítinásobným mistrem Japonska v kategorii bez rozdílu vah, olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa v těžké váze.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

S judem začínal na základní škole v rodné horské obci Jamato v prefektuře Kumamoto v deseti letech. V dětství poutal pozornost zavalitou postavou a záhy si ho vyhlédl sensei úspěšného školního týmu v hlavním městě regionu Kumamoto Reisuke Širaiši. Po dlouhém přemlouvání ho sensei Širaiši s rodiče přemluvili k přesunu do Kumamota, kde se judu začal věnovat vrcholově. V tomto období získal své stravovací návyky, které novinářům popisoval jeho blízký přítel, osobní trenér (spartingpartner) a tiskový mluvčí Radomir Kovačević. Sensei Širaiši s ním měl velké plány a během čtyř let ho vykrmil na váhu až 130 kilogramů. Jeho rozměry neunikly pozornosti skautů daleko bohatšího sportu sumó, ale zisk zlaté olympijské medaile ho přiměl u juda vydržet. V sedmnácti letech ho zlákalo lepší tréninkové zázemí univerzity Tókai v Tokiu, kde nejprve dokončil středoškolská studia na Tókai Sagami.

Na univerzitě Tókai se ho ujal dvojnásobný mistr světa Nobujuki Sató, pod jehož vedením se v roce 1975 dostal do japonské seniorské reprezentace. Pod vedením Nobujuki Satóa zdokonalil své ne-waza (boj na zemi), ale především se naučil stabilizovat svoji váhu (cca 125 kg), při které zvládal fyzicky náročné, taktické zápasy s evropskými obranáři. Proti Evropanům, jejichž fyzické dispozice činily japonským těžkým vahám od šedesátých let nemalé problémy (Nizozemci, Sověti, Němci) mu pomohl i skoro dvoumetrový Srb Radomir Kovačević, který na univerzitě Tókai studoval. Od října 1977 se datovala jeho neporazitelnost, která trvala do konce jeho sportovní kariéry v roce 1985 a činí 203 vyhraných zápasů v řadě. Do této bilance se počítá 7 remíz, které v judu znamenají vítězství/prohra po hantei (praporky).

Jeho mezinárodní sportovní kariéru do velké míry ovlivnila politika konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let – olympijské hnutí versus profesionalismus ve sportu, studená válka, vzestup politiky Číny, rasismus. V roce 1976 se jako junior do japonského olympijského týmu pro olympijské hry v Montréalu nevešel. V roce 1977 ho o účast na později zrušeném mistrovství světa v Barceloně připravily spory Španělska s Mezinárodní judistickou federací. V roce 1980 ho o účast na olympijských hrách v Moskvě připravil bojkot zemí sympatizujících s politikou Spojených států amerických. Nevyřešenou otázkou tak zůstalo v jaké formě by na olympijských hrách v Moskvě startoval. Dva měsíce před začátkem soutěží si koncem května, během japonského mistrovství těžkých vah v zápase s Sumio Endóem zlomil levý kotník.[1].

V roce 1984 startoval na svých prvních olympijských hrách v Los Angeles. Cestu za vysněnou zlatou olympijskou medailí mu neulehčil ani bojkot zemí Východního bloku. V zápase druhého kola s Němcem Arthurem Schnabelem si natáhl pravý lýtkový sval. V zápalu boje zápas dokončil vítězstvím na submisi škrcením. V semifinále však viditelně kulhal a Francouz Laurent Del Colombo se toho snažil hned v úvodu využít pravým útokem o-soto-gari, který jen s problémy ustál. Ve druhé minutě zápasu vykouzlil své překrásné o-uči-gari, poslal Francouze na zem a nasadil mu osae-komi. Ve finále proti Egypťanu Mohamedu Rašvánovi po minutě boje okontroval jeho pokus o levé o-soto-gari a na zemi mu nekompromisně nasadil osae-komi. Získal zlatou olympijskou medaili.

V roce 1985 po sérii vleklých zranění oznámil v 28 letech v červnu konec sportovní kariéry. Po skončení sportovní kariéry pracoval jako asistent a později jako profesor na univerzitě Tókai. Působil u japonské seniorské reprezentace, je pravidelně volen do komisí v Mezinárodní judistické federaci. Je držitelem 8 danu.

Jamašitovo kouzlo osobnosti nespočívalo jen v jeho šibalském úsměvu. Žádný jiný japonský judista nevyhrál vysoce prestižní japonské mistrovství bez rozdílu vah tolikrát co on. Všech svých sportovních úspěchů dosáhl svojí technickou vybaveností jak v postoji tak na zemi, zápasnickým entusiasmem, ale i taktikou. Byl mistrem kontrachvatů. Jako pravák bojoval z levého úchopu, na který ho přeorientoval jeho první sensei Širaiši. Na těžkou váhu se uměl pohybovat a pro většinu soupeřů byla smrtící jeho kombinace levých aši-waza (o-uči-gari, o-soto-gari, sasae apod.) s technikami v boji na zemi.

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Váhové kategorie[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1984 1983 1984 1985
18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
těžká váha
Olympijské hry
Mistrovství světa 1. 1. 1.
Mistrovství Japonska  ? 3. 1. 1. 1. 1. 1. 1.
MS juniorů 1.

Bez rozdílu vah[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1984 1983 1984 1985
18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
Olympijské hry 1.
Mistrovství světa 1.
Mistrovství Japonska 3.  ? 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1.

Podrobnější výsledky[editovat | editovat zdroj]

Olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Rok Kategorie 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
LOH 1984 bez rozdílu vah výhra
Senegal L. Coly
výhra
Západní Německo A. Schnabel
výhra
Francie L. Del Colombo
výhra
Egypt M. Rašván

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Rok Kategorie 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
MS 1979 těžká váha výhra
Indonésie Gowok
výhra
Írán Korocu
výhra
Maďarsko I. Varga
výhra
Sovětský svaz A. Ťurin
výhra
Francie J.-L. Rougé
MS 1981 těžká váha výhra
Island K. Gíslason
výhra
Finsko J. Salonen
výhra
Španělsko P. Soler
výhra
Jižní Korea Čo J.-č.
výhra
Sovětský svaz G. Veričev
MS 1983 těžká váha volný los výhra
Polsko W. Reszko
výhra
Sovětský svaz C. Biktašev
výhra
Východní Německo H. Stöhr
výhra
Nizozemsko W. Wilhelm

Mistrovství světa - bez rozdílu vah[editovat | editovat zdroj]

Rok 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
MSbrv 1981 volný los výhra
Brazílie L. Moura
výhra
Kanada M. Berger
výhra
Belgie R. Van de Walle
výhra
USA D. Mitchell
výhra
Polsko W. Reszko

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mezi lidma a na internetu koleje dezinformace, že technika kani-basami (kani-hasami), po které praskl Jamašitův kotník, byla vzápětí zakázána. Pravdou však je, že technika kani-hasami je zakázána od roku 1991, je zařazena do kinši-waza a za její použití se v soutěžním zápase automaticky uděluje hansoku-make.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]