Přeskočit na obsah

Jaroszlava Hartyányi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroszlava Hartyányi
1. ukrajinská menšinová přímluvčí v maďarském Zemském sněmu
Ve funkci:
6. květen 2014 – 7. květen 2018
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceBrigitta Szuperák
Stranická příslušnost
ČlenstvíUOÖ

Rodné jménoHartyányi Jaroszlava
Ярослава Хортяні
Narození6. července 1958 (66 let)
Sovětský svaz Vovkivci, Ukrajinská SSR, Sovětský svaz
Národnostukrajinská
ObčanstvíMaďarskoMaďarsko Maďarsko
Zaměstnánímenšinová přímluvčí
Profesepedagožka, publicistka
OceněníŘád kněžny Olgy 1. třídy
Řád kněžny Olgy 3. třídy
Řád kněžny Olgy 2. třídy
Jubilejní medaile k 25. výročí nezávislosti Ukrajiny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroszlava Hartyányi (maďarsky Hartyányi Jaroszlava, ukrajinsky Ярослава Хортяні ; * 6. červenec 1958, Vovkivci)[1] je maďarská pedagožka, publicistka a veřejně známá osobnost ukrajinské národnosti.[2] Mezi lety 2014 a 2018 byla historicky první ukrajinskou menšinovou přímluvčí v maďarském Zemském sněmu.

Narodila se roku 1958 v obci Vovkivci v Ternopilské oblasti v západní části Ukrajinské SSR v tehdejším Sovětském svazu. V roce 1976 odmaturovala, čímž získala kvalifikaci v oboru v lidová kultura a choreografie. Nejprve pracovala v Ukrajinské SSR, ale v roce 1979 se přestěhovala do tehdejší Maďarské lidové republiky, kde do roku 1981 studovala maďarský jazyk a literaturu na Nemzetközi Előkészítő Intézet.[1]

V maďarském veřejném školství začala pracovat roku 1983, nejprve na Střední odborné škole Tivadara Puskáse v Budapešti, poté od roku 1985 na Střední škole Kláry Leövey. Mezitím v roce 1987 získala středoškolský učitelský titul z historie a v roce 1990 také z ruštiny a ukrajinštiny.[2]

Po pádu komunismu v roce 1989 se stala vůdčí osobností veřejného života ukrajinské menšiny v Maďarsku. V roce 1991 byla jedním ze zakládajících členů Ukrajinského kulturního spolku v Maďarsku (maďarsky Magyarországi Ukrán Kulturális Egyesület), přičemž roku 1993 byla zvolena její předsedkyní.[2]

Na základě výsledků komunálních voleb roku 1998 se stala předsedkyní ukrajinské menšinové samosprávy v budapešťském IX. obvodu Ferencváros a v roce 1999 i předsedkyní Ukrajinské zemské menšinové samosprávy v Maďarsku (UOÖ).[1][2]

V roce 2005 navíc převzala i vedení Evropského kongresu Ukrajinců a od roku 2008 byla zvolena jedním z místopředsedů Světového ukrajinského kongresu.[3]

V parlamentních volbách roku 2014 byla lídryní menšinové kandidátní listiny ukrajinské samosprávy UOÖ. Stala se tak historicky první ukrajinskou menšinovou přímluvčí v maďarském Zemském sněmu.[3] Z tohoto důvodu rezignovala na post předsedkyně UOÖ.

V parlamentních volbách v roce 2018 obsadila 3. místo na kandidátní listině UOÖ. Její nástupkyní na postu parlamentní menšinové přímluvčí se stala Brigitta Szuperák.

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Žíje v Budapešti. Je vdaná, jejím manželem je Nandor Hortiani. Jejich dcera Nicoletta (* 1980) je zahraniční redaktorkou ukrajinských televizních programů.[3]

  • HARTYÁNYI, Jaroszlava. Az elrejtett igazság. Budapest: Magyarországi Ukrán Kulturális Egyesület, 2004. 268 s. ISBN 963-217-333-3. (maďarsky) 
  • In: HARTYÁNYI, Jaroszlava. Az ártatlan áldozatok emlékére. Budapest: Magyarországi Ukrán Országos Önkormányzat, 2007. ISBN 978-963-06-3642-1. (maďarsky)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hartyányi Jaroszlava na maďarské Wikipedii.

  1. a b c MTI Ki kicsoda 2009. Příprava vydání Hermann Péter. Budapest: Magyar Távirati Iroda, 2008. 438 s. ISBN 978-963-1787-283. (maďarsky) 
  2. a b c d KARÁCSONY, Zoltán. BEMUTATJUK Hartyányi Jaroszlavát, az Országos Ukrán Önkormányzat elnökét. S. 4015-4016. Barátság – kulturális és közéleti folyóirat [online]. Nemzetiségek.hu, 2003 [cit. 2024-10-17]. Roč. 10, s. 4015-4016. Dostupné online. (maďarsky) 
  3. a b c d e f JAROSZLAVA HARTYANYI [online]. Ukrainian World Congress [cit. 2024-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MTI Ki kicsoda 2009. Příprava vydání Hermann Péter. Budapest: Magyar Távirati Iroda, 2008. 438 s. ISBN 978-963-1787-283. (maďarsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]