Jaroslav Procházka (generál)

    Přidat odkazy
    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
    Jaroslav Procházka
    Narození26. června 1897
    Plzeň
    Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
    Úmrtí7. srpna 1980 (ve věku 83 let)
    Praha
    ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
    Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
    Právnická fakulta Univerzity Karlovy
    Povolánípedagog
    ZaměstnavatelFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
    Politická stranaKomunistická strana Československa
    PříbuzníVladimír Procházka (sourozenec)
    Funkcerektor Univerzity Karlovy (1958–1966)
    Některá data mohou pocházet z datové položky.
    Chybí svobodný obrázek.

    Jaroslav Procházka (26. června 1897 v Plzni[1] – 7. srpna 1980 v Praze), byl český právník (JUDr.), profesor a rektor Univerzity Karlovy, osvětový důstojník, armádní generál a náčelník Generálního štábu Československé armády, komunistický publicista a překladatel, člen korespondent ČSAV, bratr Vladimíra Procházky.

    Život[editovat | editovat zdroj]

    Byl československým legionářem v Rusku a Francii. Od roku 1921 psal o politických tématech. Od roku 1925 byl členem Komunistické strany Československa (KSČ), v letech 1945–1952 pak i členem ÚV KSČ. Od roku 1931 pobýval v Sovětském svazu, kde překládal díla Karla Marxe a V. I. Lenina do češtiny. Od té doby až do roku 1945 byl také členem Všesvazové komunistické strany (bolševiků) [VKS(b)]. Během druhé války využil svých zkušeností jako osvětový důstojník v československých vojenských jednotkách na východní frontě. Ve své kariéře pokračoval po válce na ministerstvu národní obrany, kde byl od roku 1945 náčelníkem Hlavní správy výchovy a osvěty. O tři roky později se stal politicko-právním poradcem ministra, tehdy armádního generála Ludvíka Svobody, kterého však vůči vedení KSČ ostře kritizoval. V hodnosti generála byl pak mezi lety 1950–1952 náčelníkem generálního štábu Československé lidové armády. Jakožto vysoký vojenský činitel se významně zasazoval za reorganizaci čs. armády po vzoru Rudé armády, později Sovětské armády. Nejspíše měl také podíl na odsouzení generála Heliodora Píky k trestu smrti.[2]

    V roce 1952 opustil aktivní vojenskou službu a byl jmenován profesorem Vysoké školy politických a hospodářských věd a Univerzity Karlovy (UK) v Praze. Jeho obory byly dějiny Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), mezinárodního dělnického hnutí a dějiny československých jednotek za druhé světové války. V letech 1958–1966 byl rektorem UK.

    Pocty[editovat | editovat zdroj]

    V roce 1962 byl jmenován členem korespondentem ČSAV, v roce 1963 mu byl udělen Řád republiky. Vedle toho byl držitel několika dalších vojenských zahraničních řádů.

    Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

    Dílo[editovat | editovat zdroj]

    Překlady[editovat | editovat zdroj]

    • Dějiny všesvazové komunistické strany (bolševiků). Praha: Svoboda, 1945. 342 s. 

    Odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Reference[editovat | editovat zdroj]

    1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Plzeň
    2. ↑ http://www.radio.cz/cz/clanek/117525
    3. ↑ Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945 : Ostatní státní vyznamenání. Valka.cz [online]. [cit. 2022-10-28]. Dostupné online. 

    Literatura[editovat | editovat zdroj]

    Pahýl
    Pahýl
    		 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
    Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
    Rektoři Univerzity Karlovy
    1882–1920
    (česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
    1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
    od 1920 (Univerzita Karlova)
    1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Procházka_(generál)&oldid=22546958“