Jaroslav Novotný (skladatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Novotný
Jaroslav Novotný v legionářské uniformě
Jaroslav Novotný v legionářské uniformě
Základní informace
Narození28. března 1886
Jičín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. června 1918 (ve věku 32 let)
Miass
Ruská sovětská federativní socialistická republika
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, sbormistr, klavírista a dirigent
DětiJaroslav Novotný
Příbuznívnuk Petr Novotný
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Novotný (28. března 1886 Jičín1. června 1918 Miass[1]) byl český hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Novotný pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu na Smíchově[2] v Praze studoval matematiku, fyziku a hudební vědu na Karlově univerzitě. Vedle toho hrál na klavír u Rudolfa Frimla a ve skladbě byl žákem Vítězslava Nováka.

Stal se učitelem hudby na hudební škole a byl sbormistrem pěveckého spolku Tovačovský. Psal recenze do časopisu Hudební revue. Roku 1909 se oženil[3] s Olgou Vlčkovou a v roce 1910 se stal korepetitorem opery Vinohradského divadla v Praze a působil jako korepetitor v proslulé Pivodově pěvecké škole. V letech 1913 až 1915 byl sbormistrem spolku Lukes. V roce 1915 narukoval do Salcburku, kde absolvoval důstojnickou školu a v lednu 1916 poslán na haličskou frontu. V létě 1917 byl zajat, ale dostal se do Československých legií v Rusku. Jeho spolubojovníkem byl spisovatel a dramatik František Langr. Byl příslušníkem 7. pluku „Tatranského“ a později 1. pluku Mistra Jana Husi. I v legiích založil pěvecký sbor, pro nějž psal mužské sbory a harmonizace různých hymen a chorálů. Stal se kapelníkem hudby prvního pluku. 1. června 1918 padl[1] ve vítězné „Bitvě na Mechové hoře“ proti bolševikům u Miassu pod Uralem a byl pochován ve společném hrobě.

Syn, Jaroslav Novotný, se stal filmovým a televizním režisérem. Této profesi se věnuje i jeho vnuk Petr Novotný. Dcera Nathalie, provdaná Urbanová.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Ze sonaty Schubertovy (1907)
  • Cyklus orchestrálních tanců (1907)
  • Moderato

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Smyčcový kvartet G dur op. 7 (autorem označovaný jako druhý, 1913)
  • Smyčcový kvartet F dur s. o. (nedokončený, komponováno v červenci 1917 v legiích)
  • Vivo come prima (samostatná věta pro smyčcové kvarteto, nedokončena)
  • Smyčcový kvartet (pouze části: I. Allegro man non troppo, III. Vášeň – nedokončena)
  • Septuor op. 8 (1913)
  • Bagately pro klavír
  • Sonata pro klavír op. 10

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Já bloudil v nočním snění (1913)
  • Já snil, že mezi květinami (1913)
  • Mužské sbory op.1 (slova František Ladislav Čelakovský, 1908)
  • Mužské sbory op.11 (slova Jan Neruda, vyznamenáno v soutěži informačního a osvětového odboru v Rusku, 1920)
  • Mužské sbory op.12 (slova Petr Křička, vyznamenán v soutěži informačního a osvětového odboru v Rusku 1920)
  • Úpravy národních písní a státních hymen pro mužský sbor vojenského pluku

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • A la furiant (na slova Františka Ladislava Čelakovského, 1907)
  • Vivo (F. L. Čelakovský, 1907)
  • Der kleine Lazarus (na slova R. Dehmla, nedokončeno)
  • Dětství Ježíšovo (na slova staročeské legendy)
  • Věčná svatba op. 2 pro vyšší hlas a klavír (na slova M. Dauthendaye, 1925);
  • Hřbitovní kvítí op. 3 pro vyšší hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1910)
  • Balady duše op. 4 pro střední hlas a klavír (na slova Antonína Sovy, 1909)
  • Píseň písní op. 5 (na text Bible, 1909)
  • Dětské písně op. 6 pro vyšší hlas (na slova R. Dehmela a P. Dehmelové, 1913
  • Světice má (1913)
  • Písně kosmické op. 8 pro nižší hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1914)
  • Ze srdce op. 9 pro střední hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1914)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • V. Štěpán: Jaroslav Novotný, LHM VI, 1927, s. 42 (se soupisem skladeb)
  • O. Pukl: Zpráva o průzkumu pramenů k dějinám české hudby 20. století, Hudební věda IV, 1967, s. 504.
  • K. Risinger: Vývoj technických prostředků hudební řeči v české hudbě v období 1890–1918, Hudební věda IV, 1967, s. 304.
  • I. Krejčí: Několik slov a vzpomínek, Hudební rozhledy XXII,1969, s. 721–726.
  • V. Novák: O sobě a o jiných, Praha 1970, s. 190.
  • Vl. Helfert: Česká moderní hudba. Vybrané studie I, Praha 1970 (o J. N. s. 258–159).
  • Dějiny české hudební kultury 1890–1845, Academia Praha, 1972
  • J. Ludvová: Spolek pro moderní hudbu v Praze, Hudební věda 1976, s. 147–173
  • M. Hallová-Ningerová: Jaroslav Novotný a jeho písňová tvorba, diplomová práce, FF UK, Praha 1975
  • O. Maňour: Jaroslav Novotný: písňové sbírky op.3, 5 a 8, diplomová práce, FF UK, Praha 2000
  • Preclík Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]