Jaroslav Novotný (skladatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Novotný
Základní informace
Narození 28. března 1886
Jičín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. června 1918 (ve věku 32 let)
Miass
Flag of the Russian Soviet Federative Socialist Republic.svg Ruská sovětská federativní socialistická republika
Žánry klasická hudba
Povolání hudební skladatel, hudební pedagog, sbormistr, klavírista a dirigent
Děti Jaroslav Novotný
Příbuzní vnuk Petr Novotný
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Novotný (28. března 1886 Jičín1. června 1918 Miass[1]) byl český hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na reálném gymnáziu na Smíchově[2] v Praze studoval matematiku, fyziku a hudební vědu na Karlově univerzitě. Vedle toho hrál na klavír u Rudolfa Frimla a ve skladbě byl žákem Vítězslava Nováka.

Stal se učitelem hudby na hudební škole a byl sbormistrem pěveckého spolku Tovačovský. Psal recenze do časopisu Hudební revue. Roku 1909 se oženil[3] s Olgou Vlčkovou a v roce 1910 se stal korepetitorem opery Vinohradského divadla v Praze a působil jako korepetitor v proslulé Pivodově pěvecké škole. V letech 1913 až 1915 byl sbormistrem spolku Lukes. V roce 1915 narukoval do Salzburgu, kde absolvoval důstojnickou školu a v lednu 1916 poslán na haličskou frontu. V létě 1917 byl zajat, ale dostal se do Československých legií v Rusku. Jeho spolubojovníkem byl spisovatel a dramatik František Langr. Byl příslušníkem 7. pluku "Tatranského" a později 1. pluku Jana Husi. I v legiích založil pěvecký sbor, pro nějž psal mužské sbory a harmonizace různých hymen a chorálů. Stal se kapelníkem hudby prvního pluku. 1. června 1918 padl[1] ve vítězné "Bitvě na Mechové hoře" proti bolševikům u Miassu pod Uralem a byl pochován ve společném hrobě.

Syn, Jaroslav Novotný, se stal filmovým a televizním režisérem. Této profesi se věnuje i jeho vnuk Petr Novotný. Dcera Nathalie, provdaná Urbanová.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Ze sonaty Schubertovy (1907)
  • Cyklus orchestrálních tanců (1907)
  • Moderato

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Smyčcový kvartet G dur op. 7 (autorem označovaný jako druhý, 1913)
  • Smyčcový kvartet F dur s. o. (nedokončený, komponováno v červenci 1917 v legiích)
  • Vivo come prima (samostatná věta pro smyčcové kvarteto, nedokončena)
  • Smyčcový kvartet (pouze části: I. Allegro man non troppo, III. Vášeň – nedokončena)
  • Septuor op. 8 (1913)
  • Bagately pro klavír
  • Sonata pro klavír op. 10

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Já bloudil v nočním snění (1913)
  • Já snil, že mezi květinami (1913)
  • Mužské sbory op.1 (slova František Ladislav Čelakovský, 1908)
  • Mužské sbory op.11 (slova Jan Neruda, vyznamenáno v soutěži informačního a osvětového odboru v Rusku, 1920)
  • Mužské sbory op.12 (slova Petr Křička, vyznamenán v soutěži informačního a osvětového odboru v Rusku 1920)
  • Úpravy národních písní a stáních hymen pro potřeby mužský sbor vojenského pluku

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • A la furiant (na slova Františka Ladislava Čelakovského, 1907)
  • Vivo (F. L. Čelakovský, 1907)
  • Der kleine Lazarus (na slova R. Dehmla, nedokončeno)
  • Dětství Ježíšovo (na slova staročeské legendy)
  • Věčná svatba op. 2 pro vyšší hlas a klavír (na slova M. Dauthendaye, 1925);
  • Hřbitovní kvítí op. 3 pro vyšší hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1910)
  • Balady duše op. 4 pro střední hlas a klavír (na slova Antonína Sovy, 1909)
  • Píseň písní op. 5 (na text Bible, 1909)
  • Dětské písně op. 6 pro vyšší hlas (na slova R. Dehmela a P. Dehmelové, 1913
  • Světice má (1913)
  • Písně kosmické op. 8 pro nižší hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1914)
  • Ze srdce op. 9 pro střední hlas a klavír (na slova J. Nerudy, 1914)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • V. Štěpán: Jaroslav Novotný, LHM VI, 1927, s. 42 (se soupisem skladeb)
  • O. Pukl: Zpráva o průzkumu pramenů k dějinám české hudby 20. století, Hudební věda IV, 1967, s. 504.
  • K. Risinger: Vývoj technických prostředků hudební řeči v české hudbě v období 1890–1918, Hudební věda IV, 1967, s. 304.
  • I. Krejčí: Několik slov a vzpomínek, Hudební rozhledy XXII,1969, s. 721–726.
  • V. Novák: O sobě a o jiných, Praha 1970, s. 190.
  • Vl. Helfert: Česká moderní hudba. Vybrané studie I, Praha 1970 (o J. N. s. 258–159).
  • Dějiny české hudební kultury 1890–1845, Academia Praha, 1972
  • J. Ludvová: Spolek pro moderní hudbu v Praze, Hudební věda 1976, s. 147–173
  • M. Hallová-Ningerová: Jaroslav Novotný a jeho písňová tvorba, diplomová práce, FF UK, Praha 1975
  • O. Maňour: Jaroslav Novotný: písňové sbírky op.3, 5 a 8, diplomová práce, FF UK, Praha 2000
  • Preclík Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4-8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Vojenský ústřední archiv, Databáze padlých v I. sv. válce – Jaroslav Novotný *1886
  2. Škola nyní existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance.
  3. Matriční záznam o sňatku Jaroslava Novotného s Olgou Vlčkovou farnosti při kostele sv.Václava na Smíchově

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]