Jaroslav Kratochvíl (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Kratochvíl

Jaroslav Kratochvíl
Narození 17. ledna 1885
Tučapy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. března 1945 (ve věku 60 let)
Terezín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Kratochvíl (17. ledna 1885 Tučapy[1]20. března 1945 Terezín)[2] [2] ,byl český spisovatel.

J. Kratochvíl maturoval na gymnáziu roku 1900, poté studoval vysokou školu zemědělskou v Halle-Wittenberku (Německo), studia ukončil v roce 1906. V první světové válce byl zajat na ruské frontě, od roku 1916 působil jako důstojník v československých legií v Rusku. Po návratu z Ruska (1920) získal místo úředníka státních lesů a statků.

V letech 19271929 působil jako odpovědný redaktor revue Nové Rusko. Roku 1936 se stal členem tzv. U-Bloku. V letech 1937–1939 byl místopředsedou Společnosti přátel demokratického Španělska.[3] V lednu 1945 byl za účast v odboji zatčen gestapem, následně byl deportován do Terezína, kde zemřel. [p 1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla jsou výrazně levicová, některá by mohla být označena jako agitační. Ve svých dílech vystupoval jako kritik legií, nebo spíše legendy, která o legiích byla šířena.

  • Cesta revoluce 1922 – popis jeho dojmů a zážitků z legií. Tato kniha je vlastně polemikou o významu legií, J. Kratochvíl zde dává najevo svůj souhlas s říjnovou revolucí.
  • Jménem republiky
  • Prameny 1934 – dvoudílný román, sympatizuje s říjnovou revolucí, dílo bylo sepsáno v letech 192333 a mělo sloužit jako úvod k celému románovému cyklu. Další části již nedopsal, rozepsané vyšly v roce 1956 pod názvem Řeka.
  • Vesnice – povídky z moravského venkova
  • Barcelona – Valencie – Madrid – reportáže

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Kratochvíl nebyl gestapem v souvislosti s činností majora letectva RNDr. Josefa Jedličky odhalen. Dne 11. ledna 1945 byl zatčen v souvislosti se spoluprácí se IV. ilegálním vedením KSČ a se Zahraničním byrem KSČ v Moskvě. Dne 20. března 1945 byl Jaroslav Kratochvíl umučen v Malé pevnosti Terezín.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b http://aleph.vkol.cz/pub/svk04/00000/19/000001972.htm
  3. Malá československá encyklopedie. Svazek 3., I–L. Praha: Academia, 1986, 903 s. [Heslo „Jaroslav Kratochvíl" je na str. 590.]
  4. FLAJŠMAN, Miroslav, Ing.. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby, [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II (K–L). Vyd. 1. Praha: Academia, 1993; 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. [Heslo „Jaroslav Kratochvíl" je na str. 944–947.]
  • PINZ, Radko. Cesta Jaroslava Kratochvíla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964, 293 s.
  • PYTLÍK, Radko. Jaroslav Kratochvíl: literární osobnost a dějiny. 1. vyd. Praha: Academia, 1980, 210 s.
  • VLADYKOVÁ, Věra. Jaroslav Kratochvíl: bibliografie. Praha: Památník národního písemnictví, 1984, 163 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]