Jaroslav Hubáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. Jaroslav Hubáček, CSc.
Narození27. dubna 1929
Moravské Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. ledna 2020 (ve věku 90 let)
Ostrava
Povolánívysokoškolský učitel, spisovatel a jazykovědec
StátČeskoČesko Česko
Tématabohemistika
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Hubáček (* 27. dubna 1929 Moravské Budějovice) je český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Na brněnské Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory hudební výchova a český jazyk (absolutorium 1952),[1] následně v letech 19541959 nejdříve krátce učil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, poté na ostravské Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol.[2]

Po vzniku Pedagogického institutu v Ostravě v roce 1959 (od 1964 samostatná Pedagogická fakulta v Ostravě, od 1991 součást Ostravské univerzity) odborný asistent (1959–1985), docent (habilitace na FF MU 1969, z politických důvodů jmenován 1986), profesor (1990) na katedře českého jazyka PedF, od 1990 FF OU. Externí aspiranturu na FF MU úspěšně ukončil roku 1966 a získal tituly kandidáta filologických věd (CSc.) a doktora filozofie (PhDr.).[1][2]

Po změně společenských poměrů v Československu v listopadu 1989 zastával významné akademické funkce: děkan PedF (1990–1991) a FF OU (1997–2000),[2] v letech 19911995 byl prvním rektorem Ostravské univerzity.[3]

Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti od roku 1949 člen, přední sólista[4] a předseda (19801987) Pěveckého sdružení moravských učitelů.[1] Pamětní medaile za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity mu byla udělena v roce 1996.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním oborem jeho badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika se specializací na jazykovou kulturu (zejména kulturu mluveného slova), lexikologie s důrazem na sociolekty (slangy a argot), fonetika, fonologie, stylistika a rétorika; činný byl též jako lexikograf.[6] Autorsky (vedle monografií, studií, statí, jazykových příruček a vysokoškolských učebnic) připravil dobově úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… (1987),[7] jako spoluautor se podílel na přípravě učebnic češtiny pro polské menšinové školství. V průběhu své profesní kariéry pracoval jako člen různých oborových komisí a redakčních rad odborných časopisů, recenzent, oponent doktorských, habilitačních i profesorských prací, dlouhodobý spolupracovník někdejší pravopisné a ortoepické komise Ústavu pro jazyk český ČSAV. Řadu let byl předsedou ostravské pobočky Jazykovědného sdružení ČSAV, redaktorem sborníků a spisů PedF v Ostravě, v první polovině devadesátých let minulého století pak členem České konference rektorů a Rady vysokých škol.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Monografie a skripta[editovat | editovat zdroj]

  • Výrazný přednes (Praha 1963, 1965, 1974)
  • Co by měl lektor znát o řečnictví (s M. Dvořáčkem a A. Knopem, Ostrava 1966)
  • Onomaziologické postupy ve slovní zásobě slangů (Praha 1971)
  • O zvukové stránce českého jazyka (Ostrava 1972, Praha 1976, 1978, 1981, 1984)
  • Železničářský slang (Praha 1974)
  • Cvičné texty ke studiu českého jazyka na pedagogické fakultě (Ostrava 1976)
  • Zpívá pěvecké sdružení moravských učitelů (Ostrava 1979)
  • O českých slanzích (Ostrava 1979, 1981)
  • Kultura mluvené řeči (Ostrava 1980)
  • Jak mluvit a přednášet (Ostrava 1983)
  • Úvod do stylistiky českého jazyka (Ostrava 1985)
  • Malý slovník českých slangů (Ostrava 1988)
  • Cvičení ze stylistiky (Ostrava 1989)
  • Rétorické minimum pro studující učitelství (Ostrava 1990)
  • Český jazyk pro studující učitelství v 1.–4. ročníku základní školy (Praha 1990)
  • Tvoření slov v češtině (Ostrava 1996)
  • Čeština pro učitele (s E. Jandovou, J. Svobodovou, Opava 1996, 1998, 2002; Odry 2010)
  • Stylistika pro učitele (s Janem Chloupkem–hlavní autor, D. Kreiselovovo, M. Krčmovou, Ostrava 1997)
  • Naše a cizí v interetnické a interpersonální komunikaci=Swój i obcy w interetnicznej i interpersonalnej komunikacji językowej (s I. Bogoczovou a H. Srpovou; Ostrava 2001)
  • Výběrový slovník českých slangů (Ostrava 2003)
  • Kapitoly ze současné rétoriky (s Edvardem Lotkem–hlavní autor, J. Kořenským, Olomouc 2004)
  • Kapitoly o sociolektech a sociolektologii (Poznaň 2012)

Sborníky[editovat | editovat zdroj]

  • Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě 59 (editor, Praha 1978)
  • Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích : sborník textů z mezinárodní vědecké konference, Ostrava 13. – 15. 9. 2005 (spolueditor s I. Bogoczovou, H. Srpovou; Ostrava 2005

Učebnice[editovat | editovat zdroj]

  • Język czeski : Tymczasowy podręcznik dla klasy dziewiątej dziewięcioletniej szkoły podstawowej z polskim językiem nauczania= Jazyk český : Prozatímní příručka pro devátý ročník základní devítileté s polským jazykem vyučovacím (s Miroslavem Komárkem–hlavní autor, K. Polákem, Praha 1967)
  • Język czeski dla klasy dziewiatej dziewięcioletniej szkoły podstawowej z polskim językiem nauczania=Jazyk český pro devátý ročník základní devítileté s polským jazykem vyučovacím (s Miroslavem Komárkem–hlavní autor, K. Polákem, Praha 1968, 1975)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti 2005, s. 225
  2. a b c K životnímu jubileu Jaroslava Hubáčka [online]. Naše řeč, roč. 82/1999, č. 1. Dostupné online. 
  3. Galerie rektorů Ostravské univerzity v Ostravě [online]. Ostravská univerzita v Ostravě. Dostupné online. 
  4. Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, s. 365.
  5. Osobnosti oceněné při oslavách 5. výročí univerzity 4. června 1996 [online]. Ostravská univerzita v Ostravě. Dostupné online. 
  6. Jiří Černý, Jan Holeš: Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 246.
  7. Zdařilý seriál [online]. Naše řeč, roč. 71/1988, č. 2. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAYEROVÁ, Naděžda. K pětašedesátinám Jaroslava Hubáčka. Jazykovědné aktuality: Informativní zpravodaj českých jazykovědců. Praha : 1994, XXXI, 1–2. S. 65–67.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 246–247. 
  • Česká slavistika : osoby a instituce / zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková. Praha : Národní knihovna ČR–Slovanská knihovna, 1999. 374 s. ISBN 80-7050-332-7. S. 135.
  • Kdo je kdo v České republice 94–95. Praha: Modrý jezdec : Agentura Manon, 1994. 720 s. ISBN 80-901631-2-2. S. 195–196. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). Praha: Agentura Kdo je kdo, 2002. 781 s. ISBN 80-902586-7-0. S. 224. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 225. 
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 365.
  • Sborník prací FF OU věnovaný životnímu jubileu prof. PhDr. Jaroslava Hubáčka, CSc., a doc. PhDr. Naděždy Bayerové, CSc. Jazykověda č. 4 / ed. Irena Bogoczová. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2004. 359 s. ISBN 80-7042-664-0.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 100. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]