Přeskočit na obsah

Jaromír Zůna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
genpor. v.v. Mgr. Ing. Jaromír Zůna, Ph.D.
Jaromír Zůna (2025)
Jaromír Zůna (2025)
Místopředseda třetí vlády Andreje Babiše
Úřadující
Ve funkci od:
15. prosince 2025
20. ministr obrany ČR
Úřadující
Ve funkci od:
15. prosince 2025
Předseda vládyAndrej Babiš
PředchůdkyněJana Černochová
První zástupce náčelníka Generálního štábu AČR
Ve funkci:
1. ledna 2019 – 11. července 2022
PředchůdceJiří Baloun
NástupceIvo Střecha
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1981–1989)
Nestraník
v české vláděza SPD (od 2025)
Narození26. listopadu 1960 (65 let)
Přílepy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťHana Zůnová
Dětisynové Jaromír a Ondřej
Alma materVVŠ PV LS ve Vyškově
UO v Brně
MUP v Praze
Profesepolitik, důstojník a voják
CommonsJaromír Zůna
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Zůna (* 26. listopadu 1960 Přílepy[1]) je český politik a generálporučík ve výslužbě,[2] od prosince 2025 vicepremiér a ministr obrany ve třetí vládě Andreje Babiše.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do vojenské rodiny, jeho otec Zdeněk Zůna byl důstojníkem Československé lidové armády, v níž působil jako odborník na výpočetní techniku u 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově. Ačkoliv většina příslušníků jednotky byla po srpnu 1968 a incidentu u holešovských kasáren propuštěna nebo perzekvována, Zdeněk Zůna byl převelen do Vyškova, kde sloužil do roku 1978.[4]

Jaromír Zůna absolvoval v letech 1976 až 1980 studium na Vojenském gymnáziu Jana Žižky v Opavě.[5] Po maturitě původně měl studovat na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě, pravděpodobně z důvodu omylu v počtech studentů ale k tomu nedošlo.[6] Proto pokračoval studiem velitelsko-inženýrského motostřeleckého oboru na Vysoké vojenské škole pozemního vojska Ludvíka Svobody ve Vyškově (VVŠ PV LS), které dokončil v roce 1984. V letech 1985 až 1988 dálkově absolvoval účelový kurz arabštiny na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně (ten byl jedním z předpokladů pro přijetí do postgraduálního studia na vojenského rozvědčíka, k čemuž však nedošlo[7]). V roce 2010 absolvoval doktorské studium na Univerzitě obrany v Brně. V letech 2014 až 2017 vystudoval mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě Praha.[5]

Je ženatý, se svou ženou Hanou má dva syny (Jaromíra a Ondřeje). Hovoří plynně anglicky, arabsky, rusky a francouzsky.[5]

Vojenská kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Genpor. Jaromír Zůna (uprostřed) u památníku Díky, Ameriko! v Plzni dne 11. srpna 2020

Svoji vojenskou kariéru zahájil v roce 1984 jako velitel čety 1. ročníků školních jednotek posluchačů fakulty motostřeleckého vojska VVŠ PV LS.[5] V hodnosti nadporučíka vyjádřil v roce 1988 zájem o působení ve vojenské rozvědce s tím, že by do zpravodajského kurzu nastoupil v roce 1989, nebo 1990. Rozvědka o něj měla díky jeho schopnostem a znalostem zájem, k jeho nástupu do zpravodajského kurzu nedošlo pravděpodobně kvůli sametové revoluci koncem roku 1989 a pádu komunistického režimu.[6]

Na konci 90. let 20. století byl zástupcem velitele 6. mechanizovaného praporu IFOR/SFOR v Bosně a Hercegovině, v roce 2013 se stal zástupcem velitele ve Výcvikovém středisku společných sil.[8]

Dne 8. května 2010 byl jmenován brigádním generálem. Generálmajorem jej prezident Miloš Zeman jmenoval 8. května 2016.[5] Od ledna 2019 do roku 2022[8] působil jako první zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky a 8. května 2019 byl jmenován generálporučíkem.[5]

Na jaře 2022 se ucházel o post náčelníka Generálního štábu AČR.[9] Tehdy jeho jmenování do funkce podporoval prezident Zeman.[10] V letech 2023 až 2024 působil na české ambasádě v Pekingu jako vojenský přidělenec.[10][7][11] V lednu 2025 své působení v armádě ukončil, posléze začal pracovat ve zbrojařské společnosti.[10][12][13]

Politické působení

[editovat | editovat zdroj]

Během studia na opavském vojenském gymnáziu se v prosinci 1979 stal kandidátem na člena Komunistické strany Československa (KSČ), za člena KSČ byl přijat v prosinci 1981. V té době plnil v ročníku studentů VVŠ PV LS funkci zástupce velitele pro věci politické, tedy politruka.[4] V letech 1983 až 1984 předsedal základní organizaci KSČ, byl v té době také aktivním členem Socialistického svazu mládeže.[7]

Ministr obrany

[editovat | editovat zdroj]

Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2025 se o Zůnovi spekulovalo o možném budoucím ministru obrany za SPD.[12][14] Dne 26. listopadu 2025 předal předseda hnutí ANO Andrej Babiš prezidentu republiky Petru Pavlovi neformálně koaliční návrh kandidátů na členy své vlády, kde byl Jaromír Zůna navržen za hnutí SPD na post ministra obrany.[15] Dne 15. prosince 2025 jej do této funkce prezident jmenoval.[16][17][18]

Muniční iniciativa

[editovat | editovat zdroj]

Po jmenování ministrem obrany se v rozporu s dlouhodobou rétorikou hnutí SPD vyjádřil pro podporu Ukrajiny, Rusko označil za agresora a uvedl, že podporuje muniční iniciativu, která Ukrajinu pomáhá vojensky zásobovat v obraně proti ruské invazi.[19][20] Posléze svá slova po četné kritice příznivců hnutí SPD na sociálních sítích odvolal.[21][22] Dne 15. ledna 2026 se v Poslanecké sněmovně opět vyjádřil, že Ukrajina má právo se bránit a že respektuje usnesení Poslanecké sněmovny z předchozího volebního období, podle kterého je Rusko agresorem.[23]

Prodej letounů L-159 Alca

[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. ledna 2026 prezident ČR Petr Pavel na tiskové konferenci pronesl: „Česká republika teď může poskytnout poměrně v krátké době několik středních bojových letounů, které jsou velice efektivní v boji proti dronům..."[24] Ministr Jaromír Zůna prodej podzvukových letounů odmítl z důvodů:

Mluvčí úřadu Hana Kadečková České televizi ale posléze řekla, že se letouny v poslední době NKÚ nijak nezabýval.[25][26] Náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka 22. ledna 2026 jednoznačně odmítl, že existuje zamítavé stanovisko AČR a naopak uvedl, že armáda už loni zpracovala stanovisko, které umožňuje letouny vyčlenit.[27]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Jaromír Zůna | Vláda České republiky. vlada.gov.cz [online]. [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  2. ↑ PŠENIČKA, Jiří. Odplata ministra Zůny. Kvůli vyhazovu z univerzity podal i trestní oznámení. Seznam Zprávy [online]. 2025-12-10 [cit. 2026-01-26]. Dostupné online.
  3. ↑ KROCOVÁ, Tereza. Pomoc Ukrajině či modernizace armády? Zůna představí svou vizi o směřování resortu obrany. iDNES.cz [online]. 2025-12-19 [cit. 2026-02-25]. Dostupné online.
  4. 1 2 STRATILÍK, Ondřej. "Soudruh Zůna je velmi dobře připraven." Babišův ministr byl politruk už jako student [online]. Aktualne.cz, 2025-11-28 [cit. 2025-11-28]. Dostupné online.
  5. 1 2 3 4 5 6 generálporučík Mgr. Ing. Jaromír Zůna, MSc., Ph.D. první zástupce náčelníka Generálního štábu [online]. Mocr.mo.gov.cz [cit. 2025-11-28]. Dostupné online.
  6. 1 2 STRATILÍK, Ondřej. "Svět tehdy fungoval jinak." Ministr Zůna se chystal na práci v totalitní rozvědce [online]. Aktualne.cz, 2026-02-06 [cit. 2026-02-06]. Dostupné online.
  7. 1 2 3 Utajená minulost kandidáta SPD na ministerský post. Generál Zůna chtěl být komunistický rozvědčík. FORUM 24 [online]. [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  8. 1 2 O životě, službě a armádě s generálporučíkem Jaromírem Zůnou. www.czdefence.cz [online]. [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  9. ↑ Jak se rodí vláda? Ministerské posty mají dostat Metnar a Zůna. EuroZprávy.cz [online]. [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  10. 1 2 3 Řehka ani Černochová se s ním nemazlili. Teď se může na obranu vrátit jako ministr. Aktuálně.cz [online]. 2025-10-09 [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  11. ↑ ECHO24. Generál Zůna: Česká armáda se musí vrátit k obraně vlasti. Mír na Ukrajině nebude bez Američanů - Echo24.cz. www.echo24.cz [online]. 2025-05-19 [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  12. 1 2 Na vnitro zamíří Metnar, obranu povede exgenerál Zůna - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2025-11-15 [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  13. ↑ Zeman ho chtěl za náčelníka armády, teď generálporučík po návratu z mise v Číně končí. Aktuálně.cz [online]. 2025-02-08 [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  14. ↑ HRUBEŠ, Karel. Zemanův oblíbenec je adeptem na ministra obrany. Odkryto.cz [online]. 2025-10-06 [cit. 2025-11-16]. Dostupné online.
  15. ↑ Babiš zveřejnil seznam ministrů. Turek má vést resort životního prostředí, prezident ho ale ve vládě nechce. iROZHLAS.cz [online]. 2025-11-26 [cit. 2025-11-26]. Dostupné online.
  16. ↑ Ministerstva obrany se ujal Zůna, v Babišově vládě je i vicepremiérem. ČeskéNoviny.cz [online]. [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  17. ↑ Zeman ho chtěl za náčelníka generálního štábu, nyní se Zůna stane ministrem obrany. iROZHLAS [online]. 2025-12-15 [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  18. ↑ EHL, Martin. Jaromíru Zůnovi chybí jedna věc, kterou ministr obrany potřebuje. Bez ohledu na to, o kolik jeho resort přijde peněz. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2025-12-15 [cit. 2025-12-15]. Dostupné online.
  19. ↑ Zůna Okamurovce pobouřil pomocí Ukrajině. Poslanci SPD přitom s podporou napadené země souhlasili. Novinky.cz [online]. 2025-12-23 [cit. 2025-12-23]. Dostupné online.
  20. ↑ MINAŘÍKOVÁ, Kamila. Zůna v Aspenu? Voliči tlačí SPD k jeho odvolání. Ztrapnila by se, říká politolog. Deník.cz. 2025-12-22. Dostupné online [cit. 2025-12-23].
  21. ↑ SPD vypustila videa se zkroceným Zůnou. Novinky.cz [online]. 2025-12-23 [cit. 2025-12-23]. Dostupné online.
  22. ↑ Po bouři v SPD odvolal na videu Zůna svá slova o návštěvě Ukrajiny a koupi F-35. iDNES.cz [online]. 2025-12-23 [cit. 2025-12-23]. Dostupné online.
  23. ↑ https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zuna-se-rozmluvil-o-ukrajine-rusko-je-agresor-a-napadena-zeme-ma-pravo-se-branit-40557958
  24. ↑ 16. ledna - Události | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  25. ↑ 23. ledna - Události | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  26. ↑ VAŠEK, ČTK, Milan Brunclík, Petr. Armáda je schopna předat Ukrajině až čtyři letouny L-159, citoval Řehka stanovisko vzdušných sil. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-01-25]. Dostupné online.
  27. ↑ Řehka popřel Zůnova slova: Armáda je pro poskytnutí letounů L-159 Ukrajině. Týdeník Respekt. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2026-01-24.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaromír Zůna na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Zůna&oldid=25791358“