Janovici

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Janovici či Janovicové[1] jsou starým českým a původně panským rozrodem. Obec a zámek Vrchotovy Janovice (Herbortovy Janovice) u Sedlčan pak odvozuje od Janoviců své jméno.

Historie

První předek se objevuje ve 13. století (Kunrát z Janovic)[2] a podle autora tzv. Dalimilovy kroniky je původcem rodu legendární Vlastislav, kníže Lucký. Od něho též někteří historici (již František Palacký, dále Jaroslav Čechura, Berthold hrabě Waldstein-Wartenberg či Jiří Jurok) připomínají i alternativní jméno rozrodu a to Vlastislavci. Toto označení se ale běžně nepoužívá a není ani příliš známé, na první pohled tak vyhrálo označení Janovici. Janovici (či též Janovicové) jsou stejného původu jako proslulí páni z Kolowrat, významní středověcí páni z Janovic, páni z Vimperka (před rokem 1263 založen Purkartem z Janovic)[3] nebo rytíři Čejkové, Dvořečtí nebo Podolští z Olbramovic, rytíři Zručtí z Chřenovic či rytíři a pozdější hrabata Žďárští ze Žďáru. Všechny tyto rody nosily původně v erbu stejnou polcenou orlici. Někde (především ve starší zastaralé literatuře) najdeme, že mezi ně patřili i významní středověcí páni ze Žirotína a rytíři z Adlar, to je ale omyl. Tyto rody nosily totiž v erbu jiný typ orlice - černou a navíc posazenou na pokos, tudíž nepatřily do tohoto rozrodu. Taktéž rod Janovských z Janovic nepatřil do tohoto rozrodu, zde jde pouze o shodu jmen (přídomku). Nejstarší členové z rozrodu Janoviců jsou připomínáni v listinách již na počátku 13. století. Jedním z prvních byl kupř. pan Jan (1224) - od něhož zřejmě vzniklo (v 19. století) moderní pojmenování - tj. Janovici či Janovicové. To používali a používají dodnes významní historici jako František Palacký, August Sedláček, Josef Janáček nebo Jiří Kovařík ad.

Mezi majetek Janoviců patřil také například Jenštejn, Kunžvart, Mukařov, Petrohrad či Vysoký Chlumec.

Erb

Pro všechny Janovice byla původním společným znamením stříbrno-červená polcená orlice na modrém štítě. Na prsou má tato orlice zlatou sponu-pružinu, která je ukončena na obou stranách trojlístkem. Orlice nebyla původně korunována, ale od počátků měla pařáty, zobák a prsní pružinu vyvedenou ve zlaté barvě. Efektní a poměrně jednoduché znamení se udržovalo po staletí a svědčí o rodové starobylosti. Avšak (především) během 17. a 18. století docházelo k polepšením tohoto erbu u některých janovických rodů a tím i ke změnám tohoto prostého erbu. Tak došlo na změny např. u rodu Kolowratů (a to dokonce mnohonásobné, neboť Kolowraté žili v několika významných liniích, z nichž každá se ráda od příbuzných nějak odlišila) či u hraběcí linie Čejků z Olbramovic, menších změn došel erb v první polovině 17. století i u hrabat ze Žďáru.

Příbuzenstvo

Spojili se se Slavaty z Chlumu a Košumberka a od středověku s řadou významných panských i rytířských českých a moravských rodin. Později (především od 16. století) docházelo k svazkům i se šlechtickými rodinami cizího původu.

Literatura

  • Ottův slovník naučný
  • Jaroslav Čechura, Lucemburkové na českém trůně I., Praha 1999.

Související články

Odkazy

Reference

  1. František Palacký, dějiny národu českého II., Praha 1968, s. 202.
    • Josef Janáček-Jiří Louda, České erby, Praha 1988, s. 64-65, 90-91, 154-155.
    • August Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1997, s. 20.
    • Marie Bláhová a kol. (edd.), kronika tak řečeného dalimila, Praha 1977, s. 39, 41-47.
  2. http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=23931 - Hrady.cz
  3. http://www.hrady.cz/index.php?OID=263 - Historie zámku Vimperk