Janko Leskovar
| Janko Leskovar | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. prosince 1861 Valentinovo, Pregrada |
| Úmrtí | 4. února 1949 (ve věku 87 let) Valentinovo, Pregrada |
| Povolání | spisovatel a učitel |
| Národnost | chorvatská |
| Manžel(ka) | Terezija Leskovar |
| Děti | Irena Venko |
| Rodiče | Ivan Leskovar |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Janko Leskovar (12. prosince 1861 Valentinovo, Chorvatsko – 4. února 1949 Valentinovo) byl chorvatský učitel a spisovatel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Janko Leskovar se narodil ve Valentinovu u Pregradu v rodině Ivana Leskovara. S manželkou Terezijí měl dceru Irenu Venkovou.
Absolvoval učitelský ústav a jako učitel působil na různých místech Chorvatska a Slavonie, od roku 1900 působil v Karlovaci.[1]
Jeho nejznámějším dílem je román Misao na vječnost, který vyšel v roce 1891 v časopise Vijenac.
Povídky a novely Leskovarovy, k nimž dlužno na prvním místě (vedle Propadlých dvorů) počítati Poslie nesreče, Katastrofa, Jesenji cvietci, Sjene Lubavi aj., jsou po stránce formální umělecky vybroušeny a mají dramaticky stručný, malebný sloh.František Sekanina
Rodný dům Janko Leskovara ve Valentinovu zůstal zachován.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Výběr[editovat | editovat zdroj]
- Misao na vječnost – 1891
- Propali dvori: pripovijest – Zagreb: Matica Hrvatska, 1896
- Pripoviesti – Zagreb: izdanje Hrvatskog izdavalačkog bibliografskog zavoda, 1944
- Djela – Jure Turić, Janko Leskovar, Josip Draženović; uredio i predgovor napisao Ivo Frangeš; bibliografija radova pisaca i i literatura o njima Ivo Frangeš, Mirko Cerovac, Dragutin Tadijanović. Zagreb: Zora, 1953
- Izabrana djela – priredio Cvjetko Milanja. Zagreb: Matica Hrvatska, 1997
V češtině[editovat | editovat zdroj]
- Propadlé dvory: povídka – přeložil Jan Hudec. Praha: Jan Otto, 1905[2]
- Myšlenka na věčnost – př. Jan Hudec; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 20. Praha: J. R. Vilímek, 1912
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janko Leskovar na anglické Wikipedii.
- ↑ SEKANINA, František. Myšlenka na věčnost. Praha: J. R. Vilímek, 1912. S. 90.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-04-29]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hrvatski pripovjedači: August Šenoa ..., ... Janko Leskovar – Milan Ogrizović. Zagreb: Društvo hrvatskih srednjoškolskih profesora, 1907
- Jezik Janka Leskovara – Ivan Sović. Zagreb: Školske novine, 1982
- Janko Leskovar – Cvjetko Milanja. Zagreb: Liber, 1987
- "Matica hrvatska – Knjige – Janko Leskovar – Izabrana djela". Matica.hr. 2001-11-16
