Janet Frameová
| Janet Frame | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 28. srpna 1924 Dunedin |
| Úmrtí | 29. ledna 2004 (ve věku 79 let) Dunedin |
| Příčina úmrtí | leukemie |
| Povolání | romanopiskyně, esejistka, básnířka, spisovatelka a povídkářka |
| Alma mater | University of Otago |
| Žánr | moderna a magický realismus |
| Témata | poezie a esej |
| Významná díla | The Carpathians Owls Do Cry |
| Ocenění | Robert Burns Fellowship (1965) honorary doctor of the University of Otago (1978) komandér Řádu britského impéria (1983) Commonwealth Writers' Prize (1989) Řád Nového Zélandu (1990) … více na Wikidatech |
| Vlivy | William Styron William Faulkner Virginia Woolfová |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Janet Frameová, vlastním jménem Nene Janet Paterson Clutha (28. srpna 1924 Dunedin – 29. ledna 2004 tamtéž), byla novozélandská spisovatelka.
Studovala na University of Otago a pracovala jako učitelka. Ve věku 21 let se pokusila o sebevraždu a byla u ní diagnostikována schizofrenie, poté byla téměř deset let hospitalizována v různých novozélandských léčebnách a léčena elektrošoky. Za svoji první sbírku povídek The Lagoon and other Stories získala v roce 1951 Cena Huberta Churche. Následná publicita vedla k tomu, že lékaři se rozhodli upustit od lobotomie, kterou původně chtěli vyřešit její psychické obtíže.[1] Po propuštění z ústavu se jí ujal spisovatel Frank Sargeson a umožnil jí napsat první román Owls Do Cry (1957). Poté se živila jako učitelka tvůrčího psaní, často pobývala v zahraničí a kriticky se vyjadřovala o provinčnosti novozélandské společnosti.[2] Dodatečně bylo zjištěno, že Frameová není schizofrenička a že její potíže pravděpodobně souvisejí s poruchou autistického spektra.
Literární dílo Janet Frameové zahrnuje povídky, romány, eseje i básně. Největší úspěch měla její autobiografická trilogie To the Is-land, An Angel at My Table a The Envoy from Mirror City. Její tvorba se často zabývá tématy osamění a vyvržení, vyznačuje se prolínáním reality a fikce, obrazným jazykem, četnými odkazy na literární klasiku a důrazem na ženskou problematiku, Frameová tak bývá řazena k magickému realismu a postmodernismu a přirovnávána k Virginii Woolfové.[3]
V roce 1965 získala Robert Burns Fellowship, v roce 1983 Řád Britského impéria, v roce 1989 cenu Nadace Commonwealthu a v roce 1990 Řád Nového Zélandu. Byla také nominována na Nobelovu cenu za literaturu.
Jane Campionová natočila podle jejích vzpomínek v roce 1990 film Anděl u mého stolu s Kerry Foxovou v hlavní roli.[4]
V češtině vyšla sbírka jejích próz Sněhuláku, sněhuláku / Laguna (Nakladatelství Dauphin 2019, přeložil Denis Molčanov).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Janet Frameovou literatura uchránila před lobotomií. Aktuálně.cz Dostupné online
- ↑ Daniela Macháčková: Kdo je Janet Frameová? Host 4/2000
- ↑ Veronika Geyerová: Povídky o smutku, jinakosti a vyrovnání se se smrtí. iLiteratura.cz Dostupné online
- ↑ Aussie Film Fest Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Janet Frame na Wikimedia Commons - Janet Frame Literary Trust
