Jana Mattuschová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jana Mattuschová
Narození 7. září 1906
Kolín
Úmrtí 28. května 2000 (ve věku 93 let)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Mattuschová, rozená Klánová (7. září 1906 Kolín28. května 2000) byla česká úřednice, žurnalistka a spisovatelka, prvorepubliková aktivistka za práva homosexuálních osob.[1] Působila v redakci Hlasu, publikovala pod autorskými šiframi a pseudonymy, zejména Eduard Weingart.[2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Kolíně, rodina se však již v roce 1913 přestěhovala do Prahy. V letech 1917–1925 studovala na dívčím reálném gymnáziu Krásnohorská a poté čtyři semestry na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1930 dokončila jako historicky první žena dvouleté studium na Svobodné škole politických nauk v Praze. V roce 1928 nastoupila na úřednické místo v Ústřední sociální pojišťovně.[2]

V roce 1927 se Jana Klánová provdala, ale po 6 letech bylo manželství rozloučeno.[2] V roce 1937 se provdala podruhé a přijala příjmení Tuhá. I toto manželství však bylo nejpozději do 9 let rozvedeno. V březnu 1944 byla zatčena a uvězněna v Terezíně, poté v Lipsku a Drážďanech, kde zůstala až do 7. května 1945.[3]

Od jara 1931 se podílela na vydávání časopisu Hlas sexuální menšiny a později i na jeho následujícím periodiku Nový hlas. Tam psala beletristické a poetické texty pod pseudonymem Eduard Weingart a jiné, zejména mobilizační a aktivizační příspěvky pod šifrou -sigma.[4] Povídky psala také pod pseudonymem L. Řehořová. Výrazně přispěla k tomu, že časopis nezanikl a pokračoval pod titulem Nový hlas.[3][5]

Pod pseudonymem Eduard Weingart publikovala svůj první román Město mužů, jenž v roce 1931 vydal pražský nakladatel Karel Šťastný v nákladu 800 výtisků.[6][7][8] Nejspíš ještě téhož roku napsala román Přátelství, který vycházel jako románová příloha Hlasu, knižně však vydán nebyl.[9]

Jana Mattuschová byla nejdéle žijící autorkou z autorského okruhu Hlasu a jedinou osobou z českého meziválečného hnutí sexuálních menšin, která měla možnost sledovat po delší čas vývoj novodobého emancipačního hnutí po sametové revoluci. Zemřela 28. května 2000.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LAVIČKOVÁ, Tereza. Lesbická těla z aktérské perspektivy. Plzeň, 2016 [cit. 2017-05-31]. 50 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická. . s. 17. Dostupné online.
  2. a b c LISHAUGEN, Roar; SEIDL, Jan. Generace hlasu. Česká meziválečná homoerotická literatura a její tvůrci. In PUTNA, Martin C.. Homosexualita v dějinách české kultury. Praha : Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2000-0. S. 222. Dále jen Lishaugen (2011).
  3. a b Lishaugen (2011), str. 224.
  4. Lishaugen (2011), str. 223.
  5. LISHAUGEN, Roar. „Skoro unikum v celé světové literatuře“ – představy hranického nakladatele Josefa Hladkého o homoerotické edici. Kdysi a nedávno. , roč. 2011, čís. 02, s. 71-76. Dostupné online.  
  6. Lishaugen (2011), str. 226.
  7. Město mužů - Eduard Weingárt [online]. Databázeknih.cz, [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.  
  8. LISHAUGEN, Roar. Nejistá sezóna jiné literatury. Osudy časopisu Hlas sexuální menšiny. Dějiny a současnost. , roč. 2007, čís. 12. Dostupné online [cit. 2017-05-31].  
  9. Lishaugen (2011), str. 228.
  10. Lishaugen (2011), str. 225.