Jan z Jeřeně

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan z Jeřeně
Narození14. století
Jeřeň
České královstvíČeské království České království
Úmrtí15. květen 1395
Praha
České královstvíČeské království České království
Místo pohřbeníKaple sv. Šimona a Judy Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Národnostčeská
Vzdělánífilozofie a práva
Alma materBoloňská univerzita
Padovská univerzita
Povolánísvatovítský kanovník
arcijáhen hradecký
ZaměstnavatelMetropolitní kapitula pražská
Tituldoctor decretorum
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan z Jeřeně, také Ioannes de Jersen nebo Johannes de Yersen (̈* před 1340, † 15. května 1395 Praha) byl český římskokatolický kněz, právník, kanovník pražské kapituly a donátor nejstarší české gotické deskové malby epitafu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Epitaf Jana z Jeřeně - Sedící Madona, Anonym - Praha (1395), Národní galerie v Praze, inv. č. O 11676

Pocházel z urozeného rodu pánů z Jeřeně, kteří obývali tvrz v Jeřeni a panství v okolí Valče na Karlovarsku. Jan absolvoval studia filozofie a obojího práva na univerzitách v Bologni a v Padově. Roku 1366 se stal plebánem v Mašťově, 15. května 1378 obdržel papežskou provizi na kanovnickou prebendu v Praze, roku 1382 se stal plebánem v Liticích a v letech 1386–1395 byl arcijáhnem hradeckým. Kromě toho byl kanovníkem kapituly v Opolí. Svou právnickou kvalifikaci využíval například roku 1390, kdy jako subdelegovaný soudce hájil zájmy Vyšehradské kapituly.[1]

Byl pohřben v kapli svatého Šimona a Judy v pražské katedrále. Jeho hrob se nedochoval, pravděpodobně zanikl při předláždění podlah katedrály na konci 19. století.

Epitaf[editovat | editovat zdroj]

Epitaf Jana z Jeřeně - Sv. Bartoloměj, sv. Tomáš, Praha 1395, Národní galerie v Praze, inv. č. O 1268

Jan z Jeřeně se proslavil objednávkou svého epitafu. Je to nejstarší český malovaný epitaf, stěžejní dílo gotické deskové malby českého krásného slohu.[2] Z původního triptychu či polyptychu se dochovaly jen dvě malované desky. Skládací archu s Pannou Marií, apoštoly a s vlastní klečící postavou si Jan z Jeřeně objednal jako oltářní retábl pro kapli sv. Šimona a Judy, a to u anonymního pražského dvorského malíře, následovníka či spolupracovníka slavného Mistra Třeboňského oltáře. Stylově se shoduje s votivní deskou z Dubečka, podle které historikové umění usuzují na jediného autora. Obrazy jsou namalovány temperou na dřevěné (lipové) desce, potažené jemným lněným plátnem a našepsované bílým křídovým podkladem. První deska o rozměrech 65,5 cm x 49,5 cm zobrazuje stojící apoštoly sv. Bartoloměje a sv. Tomáše. V pásu pod malbou je část latinského nápisu gotickou frakturou s abbreviaturami, který uvádí údaje o Janově vzdělání, zaměstnání, přesné datum a místo úmrtí: "[Anno domini millesimo quadracentessimo] nonagessimo quinto in illa silba zoph... obiit [dominus... Johannes de] /Jerzen licen[ciatus] in decret[orum] Canonicus p[ra]gen[sis] et opolien[sis] et ... / [in] [cap]ella s. Symonis et Judae in eccl[es]ia p[ra]gen[sis].../sepultus [est]. Na druhé desce o rozměrech výška 62 x 36 cm je vyobrazena trůnící madona s královskou korunou na hlavě a s dítětem Ježíšem, stojícím na jejích kolenou; nabízí dítě k adoraci. Pozadí obrazu nebylo dokončeno: koruna je pouze vytečkována, brokátový závěs za madonou je proveden jen ve vzorku mezi její levou tváří a ramenem, a mezi prsty Ježíškovy levé ruky. Chybějící začátek a konec nápisu na desce s apoštoly svědčí pro pokračování na střední (nedochované) desce s objednavatelem a jeho patronem, pravděpodobně apoštolem Janem Evangelistou.

Osudy epitafu: Epitaf se z katedrály ztratil v blíže neurčené době mezi léty 1541–1820. Madona byla získána ze soukromé sbírky ve Vídni prostřednictvím tamního starožitnictví v roce 1968, její formát je druhotně zmenšený. Apoštoly zakoupila Národní galerie již v roce 1921 z Kaiser-Friedrich-Musea v Berlíně.[3] Oba obrazy byly znovu spojeny až ve sbírkách Národní galerie v Praze v letech 1970-1971,[4] [5] díky badatelské práci a spolupráci historiků umění Gerharda Schmidta a především Jaroslava Pešiny. [6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ František BENEŠ, Archiv kolegiátní kapituly vyšehradské, I. - Listiny (1088)- 1879, Inventáře SÚA, Praha 1963, sign. AKvš 279
  2. ↑ Čechy a střední Evropa 1200-1550. Jiří Fajt a Štěpánka Chlumská (editoři). Praha : Národní galerie. 2006, s.48-49, 143.
  3. ↑ FAJT-CHLUMSKÁ 2006, s. 143.
  4. ↑ NG, reprodukce 1
  5. ↑ NG, reprodukce 2
  6. ↑ PEŠINA 1970, 1971, 1984

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín PODLAHA: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum, aliorumque prelatorum.... Praha 1912, s. 49
  • FAJT Jiří, CHLUMSKÁ Štěpánka: Čechy a střední Evropa 1200-1550. Dlouhodobá expozice sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Anežky České. Praha : Národní galerie. 2006, s.48-49, 143.
  • Jaroslav PEŠINA, in: České umění gotické 1350-1520, kapitola Desková malba, Praha 1970, s. 202-243
  • Jaroslav PEŠINA, Desková malba, in: Dějiny českého výtvarného umění I/1, Academia Praha 1984, s. 384-385, pozn. 78
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_z_Jeřeně&oldid=23547456“