Jan Wenig (malíř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Wenig
Narození15. srpna 1910
Mrákov
Úmrtí2. května 1972 (ve věku 61 let)
Plzeň
ZeměČeskoslovensko
Národnostčeská
Povolánímalíř, grafik, učitel, kritik umění, publicista a výtvarník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Wenig (15. srpna 1910, Mrákov2. května 1972, Plzeň) byl malíř, kreslíř, grafik, opřený ve své tvorbě o pozitivní lidské hodnoty obyčejného života, teoretik širokého záběru, jedna z nejvýraznějších osobností výtvarné kultury západních Čech.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po reálce v Rakovníce [2] studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém. Po původním stavebním zaměření svého studia a výtvarné aprobaci v roce 1934 odešel studovat Akademii výtvarných umění v Praze, kde se školil u profesorů Josefa Loukoty a Jakuba Obrovského. Navštěvoval však i přednášky na filozofické fakultě. Po absolutoriu akademie a krátké pedagogické praxi v Berouně, Martině, Rimavské Sobotě a Dolném Kubíně se usazuje v Plzni, kde působí zejména jako pedagog výtvarné výchovy[1][3][4]. Vedle toho se věnuje i vlastní volné výtvarné tvorbě.

Ve volné tvorbě se zabýval především malbou. Inspiraci čerpal zejména z literárních postav a malby vyzařují jeho přirozený intelektuální rozhled. Maloval především figurální kompozice a na začátku padesátých let se věnoval i portrétu a zátiší.

Vedle vlastní volné výtvarné tvorby se věnoval i teoretické činnosti a přispěl do mnoha katalogů k tehdejším výstavám. Nezanevřel ani na své původní studijní zaměření a realizoval například okna v restauraci Prazdroj v Plzni. Zabýval se také scénickou tvorbou a pro plzeňské divadlo Alfa navrhl výpravu k představení Alma Revue. Věnoval se také grafické tvorbě a propagačnímu výtvarnictví. Působil na Pedagogické fakultě v Plzni a v roce 1963 získal titul docent výtvarné výchovy.[1][5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Časová osa[editovat | editovat zdroj]

1910 Narozen 15. 8. 1910 v Mrákově na Chodsku
1928–1930 Studia na ČVUT v Praze na fakultě Architektury a pozemního stavitelství, kde byl žákem O. Blažíka, K. Vávry a H. Folkmanna
1930–1936 Studia na Akademii výtvarných umění u prof. Jakuba Obrovského
1934 Reálné gymnázium v Rimavské Sobotě, pomocný učitel
1935–1936 Reálné gymnázium v Martině, aspirant
1936–1937 Reálné gymnázium v Dolním Kubíně
1936 Státní zkoušky
1937–1939 Vojenská služba v Berouně
1939 Masarykovo reálné gymnázium v Plzni, profesor kreslení
1939 Člen Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni
1941 Reálka (později reálné gymnázium) v Plzni, profesor kreslení
1943 Dělník v plzeňské Škodovce
1944 Totálně nasazen k Todtově organizaci do tábora v Hněvicích u Roudnice, později Konstruktiva v Plzni
1948 Gymnázium v Plzni, profesor kreslení
1949 Pedagogická fakulta Karlovy univerzity, pobočka v Plzni, katedra výtvarné výchovy[1][3]
1951 Pedagogická škola v Plzni, profesor kreslení
1953 Pedagogická fakulta Karlovy univerzity, pobočka v Plzni, odborný asistent[1]
1953–1955 Vedoucí střediska dálkového studia PF v Plzni
1955 VPŠ a PI v Plzni, katedra výtvarné výchovy
1960–1972 Pedagogická fakulta v Plzni, vedoucí katedry výtvarné výchovy[1][3]
1962–1969 Člen skupiny SČVU Kontakt
1963 Docentura výtvarné výchovy
1972 Zemřel 2. května 1972 v Plzni[6]
[5]

Výstavy – samostatné[editovat | editovat zdroj]

1938 Beroun
1942 UP závody v Plzni (s P. Maurem)
1947 Plzeň
1957 Divadlo J.K.Tyla v Plzni
1958 Výstavní síň ČFVU Purkyně v Praze
1958 Plzeň, výstava monotypů (s K. Březinou a V. Vodákem)
1960 Krajská galerie v Plzni
1960 Plasy
1963 Aš (s L. Topinkou)
1965 Plzeň, výstava monotypů (s M. Frančem, L. Topinkou a V. Vodákem)
1970 Výstavní síň ČFVU v Plzni
1974 Západočeská galerie v Plzni, Masné krámy, posmrtná výstava
1998 Univerzitní galerie v Plzni
2010 Galerie Jiřího Trnky v Plzni, výstava k nedožitým 100. narozeninám Jana Weniga[5]

Účast na výstavách[editovat | editovat zdroj]

1941 Zlín, Druhá výstava mladých
1939–1950 Členské výstavy Sdružení západočeských výtvarných umělců
1951–1972 Členské výstavy Svazu československých výtvarných umělců
1959 Prešov, Současné umění západních Čech, Staré kolegium v Prešově
1959 Plzeň, Výstava učitelů výtvarné výchovy v Plzni
1961 Karlovy Vary, karlovarský salón
1962, 1967, 1971 Plzeň, Výstavy členů katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Plzni
1963 Plzeň, Tvůrčí skupina Kontakt
1964 Aš, Tvůrčí skupina Kontakt
1966 Klatovy, Tvůrčí skupina Kontakt
1966, 1967, 1969 Plzeň, Tvůrčí skupina Kontakt
1969 Oldenburg, NSR
2008 Plzeň, 60 let výtvarné katedry v Plzni[3]
2017 Plzeň, „Byli mezi námi“ Plzeňský salón 2017, Divadlo J.K.Tyla v Plzni[7]
[5]

Realizace[editovat | editovat zdroj]

1950 Okna pro restauraci Prazdroj v Plzni, katedrálové sklo
1963 Dekorativní stěna pro hotel Evropa ve Stříbře, leptané sklo (spolupráce s L. Topinkou)
1964 Výprava Almara revue v Divadle Alfa v Plzni
1964, 1965 Plakáty, grafické řešení divadelních programů pro DJKT

Teoretické práce, výběr[editovat | editovat zdroj]

1960 Monografie: Malíř chodského lidu Jaroslav Špilar, Krajské nakladatelství v Plzni[8]

Vysokoškolské učební texty a skripta[editovat | editovat zdroj]

1957 Malba, SNP, Praha
1957 Modelování, SNP, Praha
1957 Grafika, SNP, Praha
1958 Písmo a dekorativní kreslení, SNP, Praha
1959 Výtvarný pohled na budovu plzeňského divadla, sborník Pedagogické fakulty v Plzni Umění 2, Praha
1964 Malba, Učební texty vysokých škol – Univerzita Karlova v Praze (spoluautoři K. Linhart, J. Patera, Z Sýkora), SPN Praha[9]
Úvody výstav, výstavních katalogů, recenze v denním i odborném tisku
V letech 1956–1972 stálý spolupracovník Čs. rozhlasu v Plzni
[5]

Zastoupení ve sbírkách[10][editovat | editovat zdroj]

Západočeská galerie v Plzni
Galerie umění Karlovy Vary
Galerie výtvarného umění Cheb
Artotéka města Plzně Archivováno 4. 12. 2020 na Wayback Machine.
[5]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

1949 Výtvarná cena KNV v Plzni
1963 Cena Fučíkovy Plzně
1971 Československá cena míru
[5]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

1933 Sto let reálky rakovnické – 1833–1933[2]
1973 Mirko Zdeněk – Jan Wenig, Západočeské nakladatelství v Plzni, Plzeň (Plzeň-město)[11]
1974 Kdy zemřeli…? (Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých v letech 1971–1974 a doplňky k rokům 1935–1970), Státní knihovna ČSR v Praze
1975 Umění XI – Sborník Pedagogické fakulty v Plzni – In memoriam Jana Weniga, Státní pedagogické nakladatelství, n.p. Praha
1987 Sto let českého užitého umění (České užité umění 1885–1985 ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze k stému výročí založení muzea)
1989 Don Quijote v českém umění, Pavel Štěpánek
1990 Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech (1945–1990), Západočeské nakladatelství v Plzni, Plzeň (Plzeň-město)
1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L–Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)
2003 Prazdroj české kultury / The Fount of Czech Culture (Umění inspirované pivem / Art inspired by Beer)[12]
2007 Artotéka města Plzně: 10 let (1996–2006)
2009 Ohlasy kubismu v Plzni[13]
2010 Umění českého západu (Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925–1951), Západočeská galerie v Plzni, Plzeň (Plzeň-město)
2010 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců (XXI. W–Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)
2010 Sborník k výstavě v Galerii Jiřího Trnky k nedožitým 100 narozeninám Jana Weniga[5]
2015 20 let Artotéky města Plzně (Výběr z kolekce současného výtvarného umění v majetku města Plzně (1996–2016))
2016 Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů ((asi 1800–2008), 2. svazek N–Ž), Nakladatelství Academia, Středisko společných činností Akademie věd ČR, v. v. i., Praha 1
2017 Cirkus pictus (Zázračná krása a ubohá existence. Výtvarné umění a literatura 1800–1950), Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb (Cheb)[14]
2017 Byli mezi námi – Plzeňský salón 2017[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Oslavy 70 FPE. 70.fpe.zcu.cz [online]. [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. 
  2. a b Sto let reálky rakovnické. Praha: Sbor pro oslavu stoletého jubilea reálky rakovnické, 1933. 
  3. a b c d Katalog k výstavě 60 let výtvarné katedry v Plzni
  4. Sborník Pedagogické fakulty v Plzni - In memoriam Jana Weniga. Plzeň: Pedagogická fakulta v Plzni, 1975. 73 s. 
  5. a b c d e f g h Jan Wenig : 1910-1972. Plzen: Unie výtvarných umeľců plzenske oblasti 56 Seiten s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-7839-4, ISBN 80-254-7839-4. OCLC 706935875 
  6. Kdy zemřeli ...? 1971 - 1974 a 1935 - 1970. Praha: Státní knihovna ČSR v Praze v nakladatelství Orbis, 1974. 283 s. 
  7. a b Katalog k výstavě "Byli mezi námi" Plzeňský salón 2017
  8. WENIG, Jan. Malíř chodského lidu. Redakce Václav Brašna. První. vyd. Plzeň: Krajské nakladatelství v Plzni, 1960. 
  9. MALBA Pro studující na PF. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1964. 120 s. 
  10. Registr sbírek výtvarného umění [online]. [cit. 2015-04-22]. Dostupné online. 
  11. ZDENĚK, Mirko. Jan Wenig. Redakce Václav Brašna. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1973. 
  12. Prazdroj české kultury : umění inspirované pivem : katalog k výstavě pořádané ve výstavní síni Mánes od 4. do 26. září 2003 = The fount of Czech culture : art inspired by beer. [Praha]: Pro Plzeňský Prazdroj vydal Kuklik 119 s. Dostupné online. ISBN 80-86079-08-2, ISBN 978-80-86079-08-0. OCLC 56859759 
  13. Ohlasy Kubismu v Plzni. 2. vydání. vyd. Plzeň: Galerie města Plzně, 2009. 60 s. ISBN 978-80-87289-03-7. S. 19–22. 
  14. WINTER, TOMÁŠ,. Cirkus pictus : zázračná krása a ubohá existence : výtvarné umění a literatura, 1800-1950. Vydání první. vyd. V Chebu: [s.n.] 159 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87395-32-5, ISBN 80-87395-32-8. OCLC 1031314975 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]