Jan Timman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Timman
Jan Timman v Soluni v roce 1984.
Jan Timman v Soluni v roce 1984.
Narození14. prosince 1951 (70 let)
Amsterdam
FIDE karta šachisty
FIDE ID1000012
FIDE Elo
Současné2 536 (duben 2022)
Nejvyšší2 680 (leden 1990)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Timman (* 14. prosince 1951, Amsterdam) je holandský šachový velmistr, v 80. letech 20. století jeden z nejlepších šachistů. Tehdy byl považován za nejlepšího nesovětského hráče a byl znám pod přezdívkou „The Best of the West“”.[pozn. 1][1][2]

Devětkrát vyhrál holandský šachový šampionát, několikrát se zúčastnil turnaje kandidátů. V roce 1993 prohrál proti Anatoliji Karpovovi zápas o titul mistra světa.

Šachová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Začátky kariéry[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl profesor matematiky Rein Timman, matka Anneke byla studentkou matematiky bývalého mistra světa Maxe Euweho.[3] Jan Timman byl velkým šachovým talentem. Na Mistrovství světa juniorů 1967 v Jeruzalémě skončil ve věku patnácti let na třetím místě.

Titul mezinárodního mistra získal v roce 1971, v roce 1974 získal titul velmistra, a to jako třetí Nizozemec po Maxu Euwem a Janu Heinu Donnerovi. Ve stejném roce poprvé vyhrál holandský šampionát, o rok později skončil druhý.

Jeho prvním větším mezinárodním úspěchem bylo sdílené první místo s Michailem Talem, Gennadijem Kuzminem a László SzabóemHastingsu na přelomu let 1973 a 1974.[4] Následně vyhrál turnaje: v Somboru v roce 1974 (s Borisem Gulkem), v Netanji v roce 1975, v Reykjavíku v roce 1976 (s Friðrikem Ólafssonem), v Amsterdamu v roce 1978, v Nikšići v roce 1978,[5] a v Bledu/Portoroži v roce 1979.

Turnajové úspěchy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 se Jan Timman dostal za Anatolije Karpova na druhé místo světového žebříčku. V 80. letech vyhrál hodně velkých turnajů, včetně turnaje Amsterdam IBM v roce 1981, Wijk aan Zee v letech 1981 a 1985, vyhrál také turnaj v Linares 1988, v roce 1989 vyhrál Euweho memoriál a v roce 1989 světový pohár v Rotterdamu. Mezi další vítězství na turnajích patří Las Palmas v roce 1981, Mar del Plata v roce 1982, Bugojno v roce 1984 či Sarajevo v roce 1984. Jedním z Timmanových nejpozoruhodnějších úspěchů v pozdější části jeho kariéry byl 2. turnaj Immopar v rapid šachu v roce 1991. V tomto vyřazovacím turnaji porazil Gatu Kamskyho 1½ – ½, Karpova 2–0, Višvanáthana Ánanda 1½ – ½ a nakonec mistra světa Garriho Kasparova 1½ – ½, přičemž vyhrál první cenu (přibližně 75 000 USD). Jeho výkon zde dosáhl hodnocení Elo 2950.

Vyzyvatel mistra světa[editovat | editovat zdroj]

Timman se zúčastnil pásmových turnajů v Helsinkách v roce 1972 a v Reykjavíku v roce 1975. Tehdy ještě ale nepostoupil. Až po vítězství v Amsterdamu v roce 1978 se dostal na mezipásmový turnaj v Riu de Janeiro, ze kterého se mu však nepodařilo postoupit. V roce 1985 však již mezipásmový turnaj, tentokrát v Taxcu, přesvědčivě vyhrál a kvalifikoval sesa turnaj kandidátů. V prvním kole však prohrál s Arturem Jusupovem. Poté, co v roce 1987 vyhrál mezipásmový turnaj v Tilburgu, porazil v roce 1990 na turnaji kandidátů Valerije Salova, Lajose Portische a Jonathana Speelmana, ale prohrál ve finále s Anatolijem Karpovem. Do finále turnaje kandidátů se opět dostal v roce 1993, kdy porazil Roberta Hübnera, Viktora Korčného a Artura Jusupova, ale nakonec prohrál s Nigelem Shortem. Timman byl následně Anatolijem Karpovem vyzván na zápas o titul mistra světa. Ten Timman prohrál 12½ – 8½.[6]

Šachová olympiáda[editovat | editovat zdroj]

Timman v Haagu v roce 2007

Jan Timman reprezentoval Nizozemsko na celkem 13 šachových olympiádách mezi lety 1972 a 2004, přičemž na první šachovnici hrál na 11 z nich. V roce 1976 získal zlatou medaili za nejlepší individuální výkon na této šachovnici.[7]

Pozdější kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jan Timman hraje i nadále aktivně. V roce 2004 se umístil na prvním místě v turnaji v Reykjavíku a byl na druhém místě v Amsterdamu. V roce 2005 získal s holandským týmem zlaté medaile na mistrovství Evropy v šachu v Göteborgu, vedle Loeka van Welyho, Ivana Sokolova, Sergeje Tivjakova a Erika van den Doela. V roce 2006 vyhrál turnaj Sigeman v Malmö ve Švédsku a byl druhý na Memoriálu Howarda Stauntona v Londýně.

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Jan Timman je jedním z šéfredaktorů časopisu New In Chess. Jeho kniha The Art of Chess Analysis je považována za jednu z moderních klasik šachové literatury. Jeho ostatní knihy zahrnují Timman's Selected Games (1995), Studies and games (1996), Fischer, World Champion! (2002), Power Chess with Pieces: The Ultimate Guide to the Bishops Pair & Strong Knights (2004), Botvinnik's Secret Games (2006), On the Attack: The Art of Attacking Chess According to the Modern Masters (2006) a Curaçao 1962: The Battle of Minds That Shook the Chess World (2007).

Styl hry[editovat | editovat zdroj]

Ukázka algebraické šachové notace Tato část článku používá k popisu tahů šachovou notaci.

Timmanův šachový styl je takový, že rád útočí přímo tam, kde mají jeho soupeři silné stránky. Jeho nebojácnost mu přinesla mnoho proher, ale také z něj dělá obávaného soupeře, protože nikdo nechce, aby prohrál ve svých nejoblíbenějších pozicích.[8] Šachový historik Raymond Keene popsal Timmanův herní styl jako „bojovnický ve formě Emanuela Laskera“.[5]

Jeho repertoár zahájení byl vždy velmi pestrý, hrál zahájení různých systémů jak bílými, tak černými. Když v 70. letech dosáhl světové úrovně, bylo to poměrně neobvyklé, protože většina elitních velmistrů používala repertoár, který byl velmi úzce zaměřen na pár systémů, nyní je ale taková praxe standardem.[9]

Příklad partie[editovat | editovat zdroj]

abcdefgh
8
Chessboard480.svg
c7 černý dáma
f7 černý pěšec
c6 černý pěšec
f6 černý král
g6 černý pěšec
h6 černý pěšec
d5 bílý pěšec
e5 černý pěšec
a4 černý střelec
b4 bílý pěšec
a3 černý věž
b3 bílý střelec
c3 bílý dáma
h3 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
e1 bílý věž
g1 bílý král
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Pozice po 36...dxe5

Tato partie se hrála mezi Janem Timmanem a Garrim Kasparovem v Hilversu 17. prosince 1985 a je dobrou ukázkou Timmanova stylu:

Jan Timman vs. Garri Kasparov, Hilversum 1985; Ruy Lopez, Zajcevova varianta: 1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sb5 a6 4.Sa4 Jf6 5.0-0 Se7 6.Ve1 b5 7.Sb3 d6 8.c3 0-0 9.h3 Sb7 10.d4 Ve8 11.Jg5 Vf8 12.Jf3 Ve8 13.Jbd2 Sf8 14.a3 h6 15.Sc2 Nb8 16.b4 Jbd7 17.Sb2g6 18.c4 exd4 19. cxb5 axb5 20.Jxd4 c6 21.a4 bxa4 22.Sxa4 Db6 23.Jc2 Dc7 24.Sb3 Sa6 25. Vc1 Sg7 26.Je3 Sb5 27.Jd5 Jxd5 28.Sxg7 Kxg7 29.exd5 Je5 30.Je4 Jd3 31.Dd2 Va3 32.Jf6 Vxe1+ 33.Vxe1 Kxf6 34.Dc3+ Je5 35.f4 Sa4 36.fxe5 dxe5 37.d6 Dxd6 38.Df3 + Ke7 39.Dxf7 + Kd8 40.Vd1 Va1 41.Df6+
1–0[10]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Oženil se dvakrát, z prvního manželství má syna a dceru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. česky Nejlepší ze Západu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Timman na anglické Wikipedii.

  1. Timman stages comeback [online]. 2005-05-06 [cit. 2010-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Chess News - The Amsterdam Chess Tournament revisited [online]. ChessBase, 2005-07-30 [cit. 2010-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SOSONKO, Genna. The World Champions I Knew. [s.l.]: New In Chess, 4 June 2014. Dostupné online. ISBN 9789056914844. S. 79. 
  4. Hooper, David & Whyld, Kenneth. Oxford Companion To Chess. [s.l.]: Oxford University Press, 1996. ISBN 0-19-280049-3. OCLC 34618196 
  5. a b The Penguin Encyclopaedia of Chess. [s.l.]: Penguin Books, 1981. ISBN 978-0-14-046452-8. 
  6. Mark Weeks' men's world championship pages
  7. BARTELSKI, Wojciech. Men's Chess Olympiads: Jan Timman [online]. OlimpBase [cit. 2010-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. SEIRAWAN. Winning Chess Brilliancies. [s.l.]: Microsoft Press, 1995. Dostupné online. ISBN 978-1857443479. 
  9. GIDDENS, Steve. How to Build Your Chess Opening Repertorie. [s.l.]: Gambit Publications, 2003. 28 s. ISBN 1-901983-89-7. 
  10. BARTELSKI, Wojciech. Men's Chess Olympiads: Jan Timman [online]. OlimpBase [cit. 2010-10-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]