Jan Smuts

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Christiaan Smuts
Generál J. C. Smuts
Generál J. C. Smuts
Narození 24. května 1870
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ370736
Úmrtí 11. září 1950 (ve věku 80 let)
Irene
Alma mater Univerzita v Cambridgi
Christ's College
Povolání botanik a důstojník
Ocenění komandér Řádu čestné legie
Politická strana Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ1473242
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Christiaan Smuts (24. května 187011. září 1950) byl významný jihoafrický státník, voják a filozof. Kromě různých vládních postů byl v letech 19191924 a 19391948 předsedou vlády Jihoafrické unie.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jacobus a Catharina Smutsovi, 1893.

Narodil se 24. května 1870 na rodinné farmě  Bovenplaats poblíž Malmesbury v Kapsku. Jeho rodiče Jacobus Smuts a jeho žena Catharina byli prosperující, na místě už dlouho usazení a velmi respektovaní Afrikánští farmáři.[1]

Jan byl jako dítě klidný a jemný a měl trochu samotářské sklony. Během dětství se často toulal sám a zkoumal okolní krajinu, což probudilo jeho zájem o přírodu, které zůstal věrný po celý život. Jako druhý syn v rodině byl předurčen k tomu, aby farmařil, plné vzdělání bývalo vyhrazeno pro prvního syna. Nicméně když mu bylo dvanáct, jeho starší bratr zemřel a Jan ho ve škole nahradil. Navštěvoval školu v blízkém Riebeek West. Přes  pozdní nástup na školu dělal pokroky a za čtyři roky své spolužáky v poklidu dohnal. V šestnácti letech v roce 1886 nastoupil na Victoria College v Stellenboschi.[2]

Tam se naučil spisovnou holandštinu, němčinu a klasickou řečtinu a ponořil se do klasické literatury a biblických studií. Jeho tradiční výchova a  seriózní náhled na život ale  zapříčinily jakousi společenskou izolaci od jeho vrstevníků. Nicméně na akademické půdě uspěl a v roce 1891 promoval z literatury a společenských věd, pokaždé na výbornou. V posledních letech ve Stellenboschi ze sebe trochu setřásl stydlivost a rezervovanost, což bylo i tím, že se v té době potkal s Isie Krige, kterou si později vzal.

Po promoci na Victoria College získal Smuts jihoafrické Ebdenovo stipendium pro studium v zámoří. Rozhodl se pro studium práv v Christ´s College na univerzitě v Cambridge ve Velké Británii. Začátky jeho studia byly krušné, stýskalo se mu po domově a pociťoval velký rozdíl mezi svým vzděláním a vzděláním svých anglických spolužáků. K jeho nepohodě také přispívalo to, že stipendium nemohlo pokrýt všechny jeho výdaje. Svěřil se s tím svému profesorovi z Victoria College J. I. Marasiovi, který mu obratem poslal šek na dostatečnou částku (což ovšem byla ve skutečnosti půjčka). Zároveň ho ujistil, aby se na něj obrátil, kdykoliv by měl problémy. Poté se postupně začal zapojovat i do společenského života na univerzitě, i když jeho hlavním zájmem bylo studium.

Kromě studia práv se věnoval i studiu jiných oborů, dokonce napsal i knihu (Walt Whitman : Studie o vývoji osobnosti), která však vyšla až posmrtně v roce 1973. Myšlenky, které tato kniha obsahovala, položila základy pro Smutsem později propagovaný filosofický směr holismus.

Smuts promoval ve dvou oborech v roce 1893 se skvělým výsledkem. V předchozích dvou letech obdržel několik cen a uznání včetně prestižní ceny George Longa v oboru římského práva a právní vědy. Jeden z jeho lektorů, profesor Maitland, vůdčí postava anglických právních historiků, jmenoval Smutse jako jednoho z nejlepších studentů, které kdy měl. Lord Todd, profesor na Christ´s College, roku 1970 prohlásil, že za 500 let existence školy byli nejlepší tito tři studenti: John Milton, Charles Darwin a Jan Smuts.

V roce 1894 složil Smuts profesní zkoušku do Inns of Court a stal se členem soudu Middle Temple. Jeden jeho spolužák z Cambridge mu nabídl partnerství ve své advokátní kanceláři. Nicméně Smuts odmítl pohodlný život cambridgeského právníka a v roce 1895 se vrátil do Kapska s tím, že jeho budoucnost leží tam.

Společenský vzestup[editovat | editovat zdroj]

Smuts si otevřel advokátní praxi v Kapském městě, ale jeho nepřístupná povaha mu nenadělala zrovna mnoho přátel. Praxe mu mnoho nevydělávala a možná také proto nasměroval své aktivity do politiky a novinářství a začal psát do Kapských Timesů. Smutse fascinovala myšlenka sjednocené Jižní Afriky a proto vstoupil do strany Afrikaner Bond. Smutsův otec naštěstí znal vůdce strany Jana Hofmeyra, který Jana doporučil Cecilu Rhodesovi. V roce 1895 se stal Smuts podporovatelem Rhodese a jím vlastněné důlní společnosti De Beers.

Když o novoročním víkendu 1895-1896 proběhl Rhodesem iniciovaný "Jamesonův nájezd", pobouřený Smuts, který to pociťoval jako zradu od svého zaměstnavatele, politického spojence a přítele, odešel z De Beers a z politického života vůbec. Nastoupil jako státní zástupce v hlavním městě Pretorii.

Po tomto incidentu se vztahy mezi Brity a Afrikánci prudce zhoršily a někdy od roku 1898 hrozilo bezprostřední nebezpečí vypuknutí války, prezident Oranžského svobodného státu Martinus Steyn svolal mírovou konferenci do Bloemfonteinu, kde se měly vyřešit sporné otázky všech stran. Protože dobře znal Brity, vedl delegaci Transvaalu Jan Smuts. Vedoucí britské delegace Sir Alfred Milner proti tomu ovšem protestoval a konflikt mezi nimi znamenal kolaps konference a posunul Jižní Afriku zase blíž k válce.

Búrská válka[editovat | editovat zdroj]

11.října 1899 vpadli Britové do obou búrských republik a zahájili tím druhou búrskou válku. V počátečních fázích války sloužil jako důvěrník Paul Krugerovi , řídil propagandu, logistiku a komunikaci s generály a diplomaty a všechno, co bylo potřeba. V druhé fázi války sloužil pod legendárním Koos de la Reyem, který velel komandu 500 mužů v západním Transvaalu. Smuts přímo exceloval v partyzánské válce metodou "udeř a uteč" a tím značně vyčerpával čtyřicetinásobně silnější britské jednotky. Prezident Kruger a delegace dlící v té době v Evropě, že by nebylo od věci zaútočit na Kapsko. Původně chtěli vyslat generála De la Reye, ale pak si uvědomili, že ho nemohou postrádat v západním Transvaalu. Proto byl vyslán Smuts s malou jednotkou 300 jezdců s tím, že dalších 100 je mělo následovat. Díky britské politice spálené země ale bylo málo pastvy a koně byli příliš slabí, aby mohli pokračovat dál, proto je Smuts přenechal generálovi Kritzingerovi. Zpravodajská služba ale tvrdila, že v té době velel Smuts 3000 mužům.

Ke konci války usiloval Smuts o dobytí hlavního cíle, města Okiep, kde se těžila měď. Po 30ti denním obléhání nechal Smuts naložit vůz výbušninami a pustit ho dolů z kopce na britská kasárna. I když to nakonec nevyšlo, ukázalo se jasně, že pokud chce Smuts porazit nepřítele, nezastaví se před ničím.

Během První světové války velel Smuts armádám Jižní Afriky proti Německu, dobyl Německou jihozápadní Afriku a velel také britské armádě ve Východní Africe. V letech 1917-1919 byl členem Válečného kabinetu impéria a napomáhal k založení Královského letectva (RAF). V roce 1941 se stal Polním maršálem Britského impéria a sloužil ve Válečném kabinetu impéria pod Winstonem Churchillem. Byl to jediný muž, který podepsal obě mírové smlouvy, které ukončily První i Druhou světovou válku.

Politik[editovat | editovat zdroj]

I když Smuts původně obhajoval rasovou segregaci a odmítal přiznání volebního práva černým Afričanům, jeho názory se postupně měnily a nakonec podpořil závěry Faganovy komise, že úplná rasová segregace není možná. Následně prohrál volby roku 1948 s tvrdým jádrem Afrikánců, kteří poté zavedli apartheid. Ve své politice  usmiřování a zdůrazňování pozitivní role Britského společenství pokračoval až do své smrti  roce 1950.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cameron, p. 9
  2. Hancock – Smuts: 1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]