Jan Piller

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Piller

Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1964 – 1968

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971

Místopř. 3. vlády Viliama Širokého a vlády Jozefa Lenárta
Ve funkci:
1962 – 1965

Předseda Ústřední rady ROH
Ve funkci:
11. února 1970 – 10. března 1971
Předchůdce Karel Poláček
Nástupce Karel Hoffmann
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 4. července 1922
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 20. října 1995
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Piller (4. července 1922[1] Plzeň20. října 1995[2]Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, místopředseda vlád Československa a stoupenec konzervativní, protireformní frakce KSČ během pražského jara v roce 1968, začátkem 70. let stál krátce v čele československých odborů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny dělníka. Navštěvoval měšťanskou školu a pak se vyučil kovodělníkem v podniku Škoda. V letech 19411945 působil jako odborný dělník v pobočce Škodových závodů ve městě Dubnica nad Váhom. Od roku 1945 byl členem KSČ. V letech 19451947 opětovně pracoval ve Škodových závodech v rodné Plzni, v letech 1947–1950 zastával post vedoucího tajemníka výboru KSČ v tomto velkém podniku.[3]

Dva roky studoval na stranické vysoké škole a v letech 19531957 pracoval v oddělení chemie, hutnictví a strojírenství v Ústředním výboru Komunistické strany Československa, přičemž v letech 19571962 pak toto oddělení vedl. Členem ÚV KSČ byl od roku 1958. Na přelomu 50. a 60. let byl členem Státní plánovací komise. V roce 1963 se stal členem ekonomické komise ÚV KSČ a v období září 1963 – listopad 1965 zastával kromě toho i post předsedy Státní komise pro investiční výstavbu.[3]

XI. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ. V období leden 1968 – únor 1971 byl členem předsednictva ÚV KSČ, kam se dostal v rámci personálního rozšíření předsednictva poté, co post prvního tajemníka ÚV KSČ opustil Antonín Novotný. Od listopadu 1968 do února 1970 byla členem Byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích, přičemž v období leden 1969 – únor 1970 byl tajemníkem tohoto byra.[4][5][6]

Zastával i vládní posty. V letech 19621965 byl místopředsedou třetí vlády Viliama Širokého a vlády Jozefa Lenárta. Od listopadu 1965 do dubna 1968 byl náměstkem ministra těžkého průmyslu.[3] Před rokem 1968 patřil mezi spojence Antonína Novotného.[7]

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Středoslovenský kraj, volební obvod Povážská Bystrica[8].(zvolen za slovenský kraj, ale byl české národnosti). V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[8][9]

V období duben 1968 – leden 1969 zastával funkci vedoucího tajemníka krajského výboru KSČ pro Středočeský kraj.[7]

V letech 19681970 byl předsedou tzv. Pillerovy komise, jejímž úkolem bylo vyřešení problematiky rehabilitací osob nespravedlivě odsouzených v letech 19491954. Patřil ke konzervativní části KSČ, která odmítala reformní hnutí během pražského jara v roce 1968. 27. května 1968 ve svém referátu na schůzi předsednictva ÚV KSČ se vyjádřil v tom smyslu, že organizace K 231, by se měla rozložit. Prohlásil tehdy: „živly, které chtějí vše rozbíjet. Možná, že by se nám podařilo tuto organizaci ochromit a všechny poctivé lidi izolovat od lidí, kteří si tam hrají na jejich reprezentanty a přitom reprezentanty nikdy být nemohou, poněvadž jsou to lidé nedobří.“[10]

Před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 s ním bylo počítáno jako se zastáncem sovětské intervence. Aktivně se podílel (hlasováním) na prosazení co nejméně odsuzujícího prohlášení k sovětské invazi.[11] V noci z 20. na 21. srpna se ovšem na zasedání předsednictva ÚV KSČ připojil k textu protestní rezoluce, kterou vedení strany vydalo poté, co byli informováno o počínající okupaci.[12] Už 22. srpna 1968 se nicméně účastnil schůzky konzervativních komunistů v hotelu Praha, kde se pokoušeli o ustavení „dělnicko-rolnické“ kolaborační vlády. V době po invazi za počínající normalizace působil jako hlavní spojka mezi konzervativními stranickými strukturami v českých zemích a Lidovými milicemi.[7]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Povážská Bystrica), kde setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[13]

Dne 11. února 1970 byl zvolen předsedou Ústřední rady Revolučního odborového hnutí místo Karla Poláčka.[14] V čele odborů zůstal jeden rok, 10. března 1971 ho nahradil Karel Hoffmann.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Piller [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (česky) 
  2. PILLER Jan 4.7.1922-20.10.1995 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2016-08-31]. Dostupné online. 
  3. a b c Jan Piller [online]. munzinger.de [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (německy) 
  4. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29. (česky) 
  5. Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ v letech 1921–1989 a Československý komunismus v mezinárodních souvislostech, Koordinátoři projektu: Mgr. Lukáš Cvrček, Mgr. Vítězslav Sommer, Ústav pro studium totalitních režimů
  6. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 464. (česky) 
  7. a b c BOX-FOLDER-REPORT: 20-1-94 TITLE: Chiefs Without Indians: Strougal's Bureau [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (česky) 
  9. BOX-FOLDER-REPORT: 17-1-99 TITLE:On the Eve of Elections [online]. osaarchivum.org [cit. 2012-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky) 
  10. II. Obrat v postoji KSČ ke K 231 v květnu 1968, seminární práce o Klubu 231, Vojtěch Šír
  11. Osmašedesátý očima velitele StB: "Kdo zradil vlast", Jaroslav Klíma, Výňatky z delšího autorova textu dokončeného 6. července 2002 vybral Pavel Barák ,20.8.2008
  12. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 500. (česky) 
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-02-24]. Dostupné online. (česky) 
  14. Hf. Zasedala Ústřední rada ČSROH: Úsilí po obnově leninské úlohy odborů. Rudé Právo. 12. únor 1970, roč. 50 (73), čís. 36, s. 1. Dostupné online. 
  15. bn. Zasedala Ústřední rada ČSROH: Úsilí po obnově leninské úlohy odborů. Rudé Právo. 11. březen 1971, roč. 51 (74), čís. 59, s. 1. Dostupné online.