Jan Maron
Svatý Jan Maron | |
---|---|
![]() | |
Narození | 628 Sirmaniyah |
Úmrtí | 707 (ve věku 78–79 let) |
Svátek | 2. březen |
Vyznání | katolická církev a Maronitská katolická církev |
Uctíván církvemi | maronitská katolická církev, římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Maron (628 Sirmaníja nebo Sarmín v dnešní Sýrii – 707 Kfarhy v Libanonu) byl syrský mnich a první maronitský patriarcha. Katolická církev, zejména pak maronitská jej uctívají jako svatého a připomíná se 2. března. Zemřel a byl pohřben v Kfarhy poblíž Batrúnu v Libanonu, kde je mu zasvěcen kostel.
Jérôme Labourt v Katolické encyklopedii z počátku 20. století říká, že samotná existence Jana Marona je "velmi pochybná ... pokud vůbec existoval, pak jako prostý mnich." a i francouzský teolog Eusèbe Renaudot o Maronově existenci pochyboval.[1] Jiní učenci věří, že existoval a byl maronitským patriarchou poté, co byla odražena invaze byzantského císaře Justiniána II. a maronité získali větší politickou nezávislost.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Maronitská historie před šestnáctým stoletím je problematická, protože je mnoho věcí nejasných. Podle maronitských zdrojů se Jan narodil v Sarumu, městě jižně od Antiochie.[3] Byl synem Agathona a Anohamie. Říkalo se mu Jan Sarumita, protože jeho otec byl guvernérem Sarumu. Jeho dědeček z otcovy strany, princ Alidipas, vládl Antiochii. Jan své vzdělání získal v Antiochii a v Klášteře sv. Marona, kde studoval matematiku, přírodovědu, filozofii, teologii, filologii a Písmo. Stal se pak v klášteře mnichem a ke svému jménu přidal označení Maron.
Jan pak studoval řečtinu a patrologii v Konstantinopoli.[3] Po návratu do sv. Marona psal o tak rozmanitých tématech, jako je pedagogika, rétorika, svátosti, správa církevního majetku, legislativa a liturgie. Složil eucharistickou modlitbu, která dodnes nese jeho jméno. Už jako mladý kněz se zapojil do debat s monofyzity. Coby známý učitel a kazatel vysvětloval doktrínu chalcedonského koncilu (který se soustředil na Ježíšovu podstatu jako Boha i člověka), napsal řadu dopisů věřícím proti monofyzitismu a údajně cestoval po Sýrii, aby lidem vysvětlil monofyzitskou herezi.
Antiošský patriarcha Anastasius II. byl umučen v roce 609. S pokračující byzantsko-sásanskou válkou a všeobecnými nepokoji v této oblasti začala Konstantinopol jmenovat řadu titulárních patriarchů.[4] Maronitské zdroje uvádějí datum zvolení Jana Marona patriarchou Antiochie a celého Východu na rok 685.[4] Jan prý pak získal potvrzení papeže Sergia I. a stal se prvním maronitským patriarchou.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Díla Jana Marona jsou v syrštině:
- O víře
- Otázky monofyzitům
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Maron na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Maron na anglické Wikipedii.
- ↑ Labourt, Jérôme. Maronites. The Catholic Encyclopedia [online]. New York: Robert Appleton Company, 1910 [cit. 2021-09-09]. Roč. 9. Dostupné online.
- ↑ Maronite church | Meaning, History, Liturgy, & Facts | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Life of St. John Maron. St John Maron Catholic Church Maronite Rite [online]. Dostupné online.
- ↑ a b EL-HĀYEK, Elias. Conversion and Continuity: Indigenous Christian Communities in Islamic Lands, Eighth to Eighteenth Centuries. Redakce Michael Gervers, Ramzi Jibran Bikhazi. [s.l.]: Pontifical Institute of Mediaeval Studies, 1990. 559 s. Dostupné online. ISBN 9780888448095. Kapitola Struggle for Survival: The Maronites of the Middle Ages.