Jan Kratochvíl (generál)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Kratochvíl
Narození 11. ledna 1889
České království Horní Radechová, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. března 1975 (ve věku 86 let)
Československo Červený Kostelec, Česká socialistická republika, ČSSR
Vojenská kariéra
Hodnost divizní generál
(sborový generál ve výslužbě)
Doba služby 1914 - 1948
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Československo Československé státní zřízení v exilu
Složka Rakousko-uherská armáda (1912-1913, 1914)
Československé legie (1915-1920)
Československá armáda (1920-1948)
Obrana národa (1939)
Jednotka 2. čsl. střelecký pluk
Pěší pluk 2
Zástupce krajského velitele ON v Lounech
Velel 4. rota 2. čs. střeleckého pluku
III. prapor pěšího pluku 2
Pěší pluk 42
Pěší pluk 9
Pěší pluk 1 (1940)
Československá samostatná smíšená brigáda
1. československý armádní sbor v SSSR
II. sbor
Války první světová válka
druhá světová válka
Bitvy bitva u Zborova
střetnutí u Coulommiers
bitva o Kyjev
bitva o Dukelský průsmyk
Vyznamenání

Stužka čsl. Válečného kříže 1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Stužka Řádu Sokola Československý řád Sokol s meči
Stužka Československé revoluční medaile Československá revoluční medaile
Stužka medaile Vítězství Československá medaile Vítězství
Stužka čsl. válečného kříže 1939 Československý válečný kříž 1939
Stužka čsl. medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Stužka Československé medaile Za zásluhy I. stupně Československá medaile za zásluhy I. stupně
Stužka Řádu M. R. Štefánika 3. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika 3. tř. (i. m.)
Stužka Croix de guerre (1939-1945) Croix de guerre 1939-1945
Stužka Vojenského řádu sv. Jiří 4. stupně Vojenský řád sv. Jiří 4. stupně

Stužka Řádu vlastenecké války I. stupně Řád Vlastenecké války I. stupně

Jan Mikuláš Kratochvíl (11. ledna 1889 Horní Radechová15. března 1975 Červený Kostelec) byl československý generál, účastník první světové války, ruské občanské války a druhé světové války. Během druhé světové války vedl 1. československý armádní sbor na východní frontě.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Kratochvíl se narodil 11. ledna 1898 v obci Horní Radechová a 21. června 1907 maturoval na vyšší reálce v Náchodě. Pak absolvoval osm semestrů strojního oboru a dva semestry elektrotechniky vysoké školy technické, kde 11. května 1911 úspěšně složil 1. státní zkoušku. Během první světové války byl zajat v průběhu Haličské bitvy. 18. června 1916 se přihlásil do československých legií a bojoval v bitvách u Zborova, Volosanky, Velkých Hájů a Tarnopole. Poté jako poručík absolvoval důstojnickou školu čs. vojska na Rusi a po jejím absolvování byl ustanoven velitelem 4. roty 2. čs. střeleckého pluku. S touto jednotkou prošel sibiřskou anabází. Domů se vrátil v hodnosti kapitána.

V armádě prvorepublikového Československa prošel několika funkcemi a s dobrými výsledky absolvoval kurz pro velitele vojskových těles a kurz pro vyšší velitele. V roce 1939 byl pověřen velením pěšího pluku 9 Karla Havlíčka Borovského ve slovenské Kremnici. V době okupace Československa nacistickým Německem, na začátku existence Protektorátu Čechy a Morava, se zapojil do ilegální odbojové organizace Obrana národa. Později odešel do Francie. Zde velel 1. pěšímu československému pluku. Ten pod jeho velením svedl obranné boje na řece Grand Morin nedaleko Coulommiers a na Loiře u města Gien. V obou případech nakonec Kratochvíl dostal rozkaz k ústupu.

V roce 1942 zavraždili nacisté jeho manželku v Osvětimi.

Ve Velké Británii, kam byl evakuován po skončení bojů ve Francii, zastával několik funkcí ve štábu československých exilových ozbrojených sil, ale 15. ledna 1943 se stal velitelem Československé samostatné brigády ve Velké Británii.

Tuto funkci si však nepodržel dlouho, protože 20. března 1943 byl poslán do Sovětského svazu, kde převzal velení nad československým záložním plukem. Dne 25. července 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála (s účinností zpětně k 28. říjnu 1938) a 18. května 1944 se stal velitelem 1. československého armádního sboru v SSSR.[1] Během karpatsko-dukelské operace byl z této funkce 10. září 1944 neoprávněně[1][2] odvolán sovětským maršálem Koněvem[2][p 1] a nahrazen generálem Ludvíkem Svobodou. K tomu cituje slovenský historik Jozef Bystrický hodnocení čs. Ministerstva národní obrany v Londýně, které uznalo důvody Koněvova rozhodnutí.[3] Generál Kratochvíl byl následně komunistickou historiografií nepravdivě označován za neschopného kariéristu a viníka neúspěchu karpatsko-dukelské operace.[2]

Po válce byl povýšen do hodnosti divizního generála a v červnu 1945 ustaven velitelem II. sboru v Hradci Králové. 2. prosince 1947 byl ze zdravotních důvodů odeslán na dovolenou a 1. dubna 1948 odešel do výslužby.[1] V říjnu 1948 byl povýšen do hodnosti sborového generála ve výslužbě.[4] Zbytek života pobýval v Červeném Kostelci, kde 15. března 1975 zemřel. V roce 1991 byl vyznamenán Řádem Milana Rastislava Štefánika III. stupně in memoriam. U příležitosti čtyřicátého výročí úmrtí mu byla v roce 2015 v jeho rodném městě odhalena pamětní deska.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mé cesty válkou

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pravomoc rozhodovat o obsazení velitelských funkcí v 1. československém armádním sboru v SSSR příslušela výhradně československé exilové vládě, zastupované v Moskvě vojenskou misí u sovětské vlády pod velením generála Píky. Z politických důvodů však československým orgánům nezbylo než Koněvův svévolný postup strpět.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BÍLEK, Jiří. KRATOCHVÍL Jan Mikuláš. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 150.
  2. a b c PLACHÝ, Jiří. Velitel, který měl splnit nesplnitelné [online]. Vojenský historický ústav Praha, 2015-03-15 [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. 
  3. BYSTRICKÝ, Jozef a kol. Od priesmyku Predeal po Kurovské sedlo. Bratislava: Vojenský historický ústav (VHÚ) Bratislava, 2011. 389 s. ISBN 978-80-89523-07-8. Kapitola Vojnový denník 1. Čs. Armádného zboru v ZSSR, s. 202-203. (slovensky, polsky) [dále jen (Bystrický, 2011)]. 
  4. FIDLER, Jiří. Sborový generál ve výslužbě [1947-1953] [online]. [cit. 2016-02-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]