Jan Kouba (muzikolog)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Jan Kouba[1]
Narození28. července 1931 (92 let)[2]
Vysoké nad Jizerou[2][1]
Státní příslušnostČeská republika
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze[1]
PracovištěÚstav pro hudební vědu ČSAV (od roku 1965 do roku 1993)[1]
Oboryhistorie,[2] muzikologie,[2] hymnografie [p 1]
Významná díla„ABC hudebních slohů: od raného středověku k W.A. Mozartovi“ (Praha, 1988); „Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století)“ (2017)
Ocenění(2016) cena ministra kultury ČR pro oblast hudby[5]
Otec: houslista a skladatel Josef Kouba (1880–1951); [p 2] 2 sourozenci[5]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Logo „Répertoire International des Sources Musicales“ (RISM)

Jan Kouba (* 28. července 1931, Vysoké nad Jizerou) je promovaný historik, muzikolog, badatel v oboru hymnografie [p 1] a autor publikací zabývajících se tématy souvisejícími s historií hudby.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Jan Kouba se narodil do hudebnické rodiny[5] jako syn houslisty a skladatele Josefa Kouby (1880–1951), druhého koncertního mistra Nového německého divadla v Praze.[6][p 2][p 3] Po absolvování klasického[6] gymnázia studoval (v letech 1950 až 1955) hudební vědu a historii[6] na Filozofické fakultě UK v Praze (promovaný historik,[6] diplomová práce „Příspěvky ke zpěvu Jednoty bratrské“).[1] Mezi jeho učitele patřili tehdejší vedoucí katedry profesor Mirko Očadlík a hudební pedagog a muzikolog Antonín Sychra (1918–1969).[6][p 4]

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po skončení vysokoškolských studií působil deset let (od roku 1954 do roku 1964) jako odborný asistent na katedře dějin hudby Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. [6][1] Svojí disertační prací „Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen“ získal Jan Kouba na katedře hudební vědy[6] v roce 1969 titul PhDr.[1][6] Jako odborný pracovník v Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd[6] byl pak zaměstnán od roku 1965 až do roku 1993.[1] Společně s Jaroslavem Bužgou, Evou Mikanovou a Tomislavem Volkem prováděl nejprve Jan Kouba průzkum hudebních památek v českých institucích.[1][p 5] Pro ročenku „Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie“ vypracovával bibliografii české muzikologické produkce (Hymnologische Forschung in Tschechoslowakei) za léta 1966 až 1989)[6] a totéž činil i pro odborný recenzovaný časopis – čtvrtletník „Hudební věda“[8] (1987 až 1989).[1][6] [p 6] Pro obecně prospěšnou organizaci „Mezinárodní lexikon hudebních pramenů“ – zkráceně RISM [p 7] – vytvořil Jan Kouba (společně s Marií Skalickou[6]) soupis „Hymnologia Bohemica et Slovaca“ (soupis notovaných písňových tisků od počátků do 1800).[1][6]

Oblasti vědeckého zájmu[editovat | editovat zdroj]

... Osobně jsem se zaměřil na dějiny české vokální hudby starších období, zejména na duchovní píseň. Z této sféry staročeského zpěvu je dnes obecně znám vlastně jen svatováclavský chorál, hymnus Božích bojovníků a několik písniček Adama Michny z Otradovic. Je to ale velká a význačná oblast české kultury minulosti, a to nejen hudební, ale i literární. A jsou v ní i hodnoty mezinárodně pozoruhodné. ...

Jan Kouba, [5]

Ve svých badatelských aktivitách Jan Kouba cílí na dějiny české hudby 15. a 16. století se zaměřením na hymnografii tohoto období.[1] [p 1] Jeho studie o českých kancionálech v „Miscellanea Musicologica“ tvoří základnu výzkumu české hudby před rokem 1600.[6] Kapitolami věnovanými renesanční hudbě se Jan Kouba podílel na souhrnných pracích:[1][6]

  • Československá vlastivěda. Praha, 1971
  • Dějiny české hudby v obrazech: Od nejstarších památek do vybudování Národního divadla. Praha, 1977
  • Hudba v českých dějinách. Praha, 1. vydání 1983, 2. vydání 1989

Do oborové monografie „Hudební věda“ (Praha, 1988) přispěl statí o hudebně vědecké dokumentaci.[1] Taktéž je spoluautorem hesla „Tschechoslowakei“ v prvním vydání encyklopedie „MGG“ (svazek 13, Kassel, 1966).[1][p 8] Pro encyklopedii MGG dále Jan Kouba napsal i několik hesel o osobnostech.[1] Pro „Slovník české hudební kultury“ (Praha, 1997) vypracoval Jan Kouba následující hesla:[1][6]

  • Husitství
  • Jednota bratrská
  • Kancionál
  • Reformace

Závěrem[editovat | editovat zdroj]

V Praze vydaná Koubova kniha „ABC hudebních slohů: od raného středověku k W.A. Mozartovi“ (Praha, 1988) byla hodnocena jako publikace, která šla nad rámec popularizační literatury, do níž byla řazena (Tato publikace se stala i základní příručkou pro studium starší hudby.[6][5]).[1] Z dalších Koubových prací možno uvést i jeho spolupráci na publikaci „Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530)“ (Praha, 2005).[6] Ze samostatných Koubových prací je třeba zmínit i obsáhlé pětiset stránkové dílo „Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století)“ (Praha, 2017), výsledek desetileté autorovy práce,[5] v němž popsal život a dílo sedmdesáti hlavních tvůrců starých duchovních písní a kancionálů.[p 9] Pro Československý rozhlas sestavoval pořady o evropské hudbě, pro hudební nakladatelství Supraphon vytvářel průvodní texty k některým gramodeskám.[5] Za celoživotní práci a přínos hudební kultuře byla Janu Koubovi dne 24. října 2016 udělena cena ministra kultury ČR pro oblast hudby.[5]

... Slovník staročeských hymnografů je sice dílem jediného autora, ale jeho rozsáhlá hesla jsou na sekundární literatuře založena jen zčásti – sám Kouba v úvodu píše, že u většiny hesel musel dosavadní kusé poznatky doplnit vlastním výzkumem pramenů. ... S neobvyklou informační hutností je spojena i ctnost stručnosti – z poznatků, jež Kouba vtěsnal do 71 hesel jediného slovníku, by průměrný český vědec dokázal vyrobit přinejmenším 71 monografií. ... Základních 71 jmen vybral Kouba jakožto nejdůležitější osobnosti české hymnografie, v jednotlivých heslech je však skryt mnohem větší počet autorů i anonymních děl – dohledat je lze pouze s pomocí rejstříku. Pasáže o méně významných autorech, anonymních kancionálech či dalších hymnografických tématech tvoří svým rozsahem a informační hutností často jakási samostatná „skrytá“ hesla. .... Pročteme-li pozorně Slovník staročeských hymnografů, zjistíme, že symbolický počet 71 jmen je výše zmiňovanými „skrytými“ hesly značně znásoben a místo „slovníku“ je třeba spíše mluvit o dějinách staročeské hymnografie. ...

Kateřina Smyčková o Koubově Slovníku staročeských hymnografů, [10]

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Monografie, kapitoly[editovat | editovat zdroj]

  • Bužga, Jaroslav (ed.) et al. Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách. Dále redigovali Jan Kouba, Eva Mikanová a Tomislav Volek. Praha: Academia, 1969
  • Od husitství do Bílé hory (1420–1620). In: Černý, Jaromír et al. Hudba v českých dějinách: od středověku do nové doby. 1. vydání Praha: Supraphon, 1983. 460 stran. (kapitola Od husitství do Bílé hory (1420–1620), s. 83 až 146
  • Kouba, Jan. ABC hudebních slohů: od raného středověku k W.A. Mozartovi. Edice ABC. 2. doplněné vydání Praha: Supraphon, 1988, 3. vydání Bärenreiter Praha, 2021
  • Černý, Jaromír et al. Hudba v českých dějinách: od středověku do nové doby. 2. doplněné vydání. Praha: Supraphon, 1989. 483 stran. ISBN 80-7058-163-8“, s. 83 až 146
  • Černý, Jaromír et al. Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530) = Historical anthology of music in the Bohemian Lands (up to ca 1530). 1. vydání Praha: KLP, 2005. ISBN 80-86791-11-4.
  • Kouba, Jan. Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století). 1. vydání. Praha: Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Kabinet hudební historie, 2017. 518 stran. ISBN 978-80-88081-13-5.

Studie a stati[editovat | editovat zdroj]

  • Vzájemný poměr kancionálu Šamotulského a Evančického. In: Miscellanea Musicologica 1 (1956) s. 25–32
  • Kancionály Václava Miřínského. In: Miscellanea musicologica 8 (1959), s. 1–147
  • Václav Klejch (Kleych) a jeho „Historia o vydání kancionálů v národu českém“. In: Miscellanea musicologica 13 (1960), s. 61–203
  • Blahoslavův rejstřík autorů českobratrských písní a jeho pozdější zpracování. In: Miscellanea musicologica 17 (1962), s. 1–175
  • Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen. In: Acta universitatis Carolinae, Philosophica et historica II, Praha 1965, s. 89–138)
  • Zu den Liedern des Ján Sylvanus. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 11 (1966), s. 169–170
  • Der älteste Gesangbuchdruck von 1501 aus Böhmen. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 13 (1968), s. 78–112
  • Jan Hus und das geistliche Lied. In: Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 14 (1969), s. 190–196
  • Česká hudba v období reformace a humanismu (1434–1620). In: Mirko Očadlík – Robert Smetana, ed.: Československá vlastivěda, svazek (díl) IX, Umění. Svazek 3, Hudba. Praha, Horizont, 1971, s. 53–86
  • Z hudebního života pražského dvora před třicetiletou válkou. spoluautor Stanislav Jareš. In: Hudební věda 9 (1972), č. 1, obrazová příloha a komentář, s. 69–73
  • Die musikwissenschaftlichen Forschungstellen in der Tschechoslowakei. In: De musica disputationes Pragenses 2 (1974), s 190–199
  • Německé vlivy v české písni 16. století. In: Miscellanea musicologica 27–28 (1975), s. 117–177
  • Koledy v předbělohorských písňových pramenech. spoulautorka Marie Skalická In: Miscellanea musicologica 30, 1983, s. 9–37
  • Hudebně vědecká dokumentace. autorem části textu Jiří Sehnal. In: Vladimír Lébl (ed.). Hudební věda, sv. III, Praha 1988, s. 891–988
  • Nejstarší české písňové tisky do roku 1550. In: Miscellanea musicologica 32 (1988), s. 21–92
  • Z deníku Rudolfa Reissiga. In: Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka 13 (1988), s. 6–12
  • Kirchengesang in der tschechoslowakischen Geschichte bis 1800. In: IAH-Bulletin 17 (1989), s. 43–52

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Hymnografie je vědecká disciplína, která se zabývá duchovními zpěvy.[3] Hymnografové je označení pro autory duchovních písní a liturgických chorálních zpěvů.[4]
  2. ↑ a b Jeho otec, Josef Kouba (1880–1951) se stal (spolu se stejně starým Janem Kubelíkem a několika dalšími) v roce 1894 na pražské konzervatoři žákem první Ševčíkovy houslové třídy.[5] Od roku 1900 pak Josef Kouba působil jako koncertní mistr Nového německého divadla v Praze.[5]
  3. ↑ V mládí se Jan Kouba věnoval hře na klavír.[5]
  4. ↑ A byl to právě profesor Mirko Očadlík, který Jana Koubu odborně nasměroval k hudební historii a po skončení studia nabídl Koubovi i zaměstnání v oboru.[5]
  5. ↑ Výsledky této práce byly zveřejněny v roce 1969 v Praze v publikaci „Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách“.[1][7][6]
  6. ↑ V letech 1972 až 1988 pracoval Jan Kouba jako výkonný redaktor časopisu „Hudební věda“.[1][6]
  7. ↑ Organizace RISM (francouzsky: Répertoire International des Sources Musicales; anglicky: International Inventory of Musical Sources; německy Internationales Quellenlexikon der Musik) byla založena v roce 1952 v Paříži a to s mezinárodní působností. Jejím cílem je dokumentace a katalogizace hudebních a muzikologických pramenů v celosvětovém měřítku. Jedná se zároveň o největší globální organizaci svého druhu na poli dokumentace písemných hudebních pramenů.
  8. ↑ Encyklopedie „Hudba v historii a současnosti“, známá všude jako MGG, je největší referenční prací tohoto druhu v oblasti hudby.[9] První vydání vyšlo v sedmnácti svazcích mezi lety 1949 až 1986 a zapsalo se do dějiny vědy.[9] Od roku 1994 do roku 2008 vyšlo druhé vydání jako výsledek koprodukce Bärenreitera a nakladatelství J. B. Metzler.[9] Obsahuje věcnou část o rozsahu devět dílů a část o osobnostech v rozsahu 17 svazků, z nichž každá je doprovázena svazkem registru.[9] Encyklopedie MGG byla dokončena v roce 2008 vydáním svazku s doplňky.[9]
  9. ↑ V zevrubné hudebně historiografické knize Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století) vytvořil Jan Kouba slovník 71 osobností českých nebo v českém regionu působících hymnografů (tj. autorů duchovních písní a liturgických chorálních zpěvů).[4] [p 1] Jednotlivá velice podrobná biografická hesla popisují zázemí, profesní vývoj i konkrétní práce jednotlivých osobností staročeské křesťanské literární a hudební kultury.[4] Každé několikastránkové heslo o konkrétní osobnosti obsahuje nejen dohledaná životopisná data, ale i celkovou charakteristiku díla a podrobný výčet všech hymnologických a hymnografických aktivit dané osoby.[4] [p 1] Ke každé osobnosti je na závěr jejího hesla připojen i soupis literatury.[4] Publikace obsahuje chronologický přehled osobností, rejstřík písňových incipitů, jmenný a věcný rejstřík (české, anglické a německé resumé v závěru knihy).[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Jméno a příjmení: Jan Kouba; Akademické hodnosti: PhDr.; Rok a místo narození: 1931 Vysoké nad Jizerou; Mateřská instituce: Ústav pro hudební vědu ČSAV (do 1993) [online]. Musica Rudolphina [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e Kouba, Jan, 1931- [online]. Národní autority České republiky [autoritní databáze], 1. 1. 1998 [cit. 2020-03-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ hymnografie [online]. Bibliografie dějin Českých zemí; Historický ústav AV ČR [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století) [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l DANĚK, Petr. Svět vybudovaný z chvění vzduchu [online]. Rev. 2016-10-25 [cit. 2020-02-09]. Rozhovor s PhDr. Janem Koubou. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t SPÁČILOVÁ, Jana. Kouba, Jan (muzikolog, datum narození: 28.7.1931, místo narození: Vyskové nad Jizerou) [online]. Český hudební slovník osob a institucí, rev. 2012-01-06 [cit. 2020-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16. 
  7. ↑ Bužga, Jaroslav et al. Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách. 1. vyd. Praha: Academia, 1969. 323 stran [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Hudební věda (O časopisu, Základní informace) [online]. Hudební věda [cit. 2020-02-08]. Česky. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e Bärenreiter-Lexikon: Die Musik in Geschichte und Gegenwart („Bärenreiterův lexikon: Hudba v minulosti i současnosti“) [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (německy) 
  10. ↑ SMYČKOVÁ, Kateřina. Píše Kateřina Smyčková (o publikaci „Slovník staročeských hymnografů“) [online]. Institut pro studium literatury, 2018-05-02, rev. 2016-10-25 [cit. 2020-02-09]. [www.ipsl.cz/index.php?id=1362&menu=e-forum&sub=e-forum&str=text.php Dostupné online]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Výběrová bibliografie prací. PhDr. Jan Kouba In: Hudební věda 34 (1997), č. 3, s. 364.
  • Československý hudební slovník osob a institucí. Sv. I., Praha 1963; sv. II., Praha 1965
  • Die Musik in Geschichte und Gegenwart (MGG), ed. Ludwig Finscher. 10 + 17 svazků, Kassel – Basel 1999 a dále

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kouba_(muzikolog)&oldid=23073681“