Jan Kouba (muzikolog)

From Wikipedie
Jump to navigation Jump to search
PhDr. Jan Kouba[1]
Narození 28. července 1931 (88 let)[2]
Vysoké nad Jizerou[2][1]
Státní příslušnost Česká republika
Národnost česká
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze[1]
Pracoviště Ústav pro hudební vědu ČSAV (od roku 1965 do roku 1993)[1]
Obory historie,[2] muzikologie,[2] hymnografie [p 1]
Významná díla „ABC hudebních slohů: od raného středověku k W.A. Mozartovi“ (Praha, 1988); „Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století)“ (2017)
Ocenění (2016) cena ministra kultury ČR pro oblast hudby[5]
Otec: houslista a skladatel Josef Kouba (18801951); [p 2] 2 sourozenci[5]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Logo „Répertoire International des Sources Musicales“ (RISM)

Jan Kouba (* 28. července 1931, Vysoké nad Jizerou[2]) je promovaný historik,[2] muzikolog,[2] badatel v oboru hymnografie [p 1] a autor publikací zabývajících se tématy souvisejícími s historií hudby.[2]

Život[edit | edit source]

Dětství a studia[edit | edit source]

Jan Kouba se narodil 28. července 1931 ve Vysokém nad Jizerou[2] (do hudebnické rodiny[5]) jako syn houslisty a skladatele Josefa Kouby (18801951), druhého koncertního mistra Nového německého divadla v Praze.[6] [p 2] [p 3] Po absolvování klasického[6] gymnázia studoval (v letech 19501955) hudební vědu a historii[6] na Filozofické fakultě UK v Praze (promovaný historik,[6] diplomová práce „Příspěvky ke zpěvu Jednoty bratrské“).[1] Mezi jeho učitele patřili tehdejší vedoucí katedry profesor Mirko Očadlík a hudební pedagog a muzikolog Antonín Sychra (1918–1969).[6] [p 4]

Profesní kariéra[edit | edit source]

Po skončení vysokoškolských studií působil deset let (od roku 1954 do roku 1964) jako odborný asistent na katedře dějin hudby Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. [6][1] Svojí disertační prací „Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen“ získal Jan Kouba na katedře hudební vědy[6] v roce 1969 titul PhDr.[1][6] Jako odborný pracovník v Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd[6] byl pak zaměstnán od roku 1965 až do roku 1993.[1] Společně s Jaroslavem Bužgou, Evou Mikanovou a Tomislavem Volkem prováděl nejprve Jan Kouba průzkum hudebních památek v českých institucích.[1][p 5] Pro ročenku „Liturgie a hymnologie“ („Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie“)[8] vypracovával bibliografii české muzikologické produkce („Hymnologische Forschung in Tschechoslowakei“ (Hymnologický výzkum v Československu), za léta 19661989)[6] a totéž činil i pro odborný recenzovaný časopis – čtvrtletník „Hudební věda“[9] (19871989).[1][6] [p 6] Pro obecně prospěšnou organizaci „Mezinárodní lexikon hudebních pramenů“ – zkráceně RISM [p 7] – vytvořil Jan Kouba (společně s Marií Skalickou[6]) soupis „Hymnologia Bohemica et Slovaca“ (soupis notovaných písňových tisků od počátků do 1800).[1][6]

Oblasti vědeckého zájmu[edit | edit source]

... Osobně jsem se zaměřil na dějiny české vokální hudby starších období, zejména na duchovní píseň. Z této sféry staročeského zpěvu je dnes obecně znám vlastně jen svatováclavský chorál, hymnus Božích bojovníků a několik písniček Adama Michny z Otradovic. Je to ale velká a význačná oblast české kultury minulosti, a to nejen hudební, ale i literární. A jsou v ní i hodnoty mezinárodně pozoruhodné. ...

—Jan Kouba, [5]

Ve svých badatelských aktivitách Jan Kouba cílí na dějiny české hudby 15. a 16. století se zaměřením na hymnografii tohoto období.[1] [p 1] Jeho studie o českých kancionálech v „Miscellanea Musicologica“ tvoří základnu výzkumu české hudby před rokem 1600.[6] Kapitolami věnovanými renesanční hudbě se Jan Kouba podílel na souhrnných pracích:[1][6]

  • Československá vlastivěda (Praha, 1971);[1]
  • Dějiny české hudby v obrazech: Od nejstarších památek do vybudování Národního divadla (Praha, 1977)[1] a
  • Hudba v českých dějinách (Praha, 1. vydání 1983, 2. vydání 1989).[1]

Do oborové monografie „Hudební věda“ (Praha, 1988) přispěl statí o hudebně vědecké dokumentaci.[1] Taktéž je spoluautorem hesla „Tschechoslowakei“ v prvním vydání encyklopedie „MGG“ (svazek 13, Kassel, 1966).[1] [p 8] Pro encyklopedii MGG dále Jan Kouba napsal i několik hesel o osobnostech.[1] Pro „Slovník české hudební kultury“ (Praha, 1997) vypracoval Jan Kouba následující hesla:[1][6]

  • „Husitství“,[1]
  • „Jednota bratrská“,[1]
  • „Kancionál“[1] a
  • „Reformace“.[1]

Závěrem[edit | edit source]

V Praze vydaná Koubova kniha „ABC hudebních slohů: od raného středověku k W.A. Mozartovi“ (Praha, 1988) byla hodnocena jako publikace, která šla nad rámec popularizační literatury, do níž byla řazena (Tato publikace se stala i základní příručkou pro studium starší hudby.[6][5]).[1] Z dalších Koubovo prací možno uvést i jeho spolupráci na publikaci „Historická antologie hudby v českých zemích (do cca 1530)“ (Praha, 2005).[6] Ze samostatných Koubovo prací je třeba zmínit i obsáhlé pětiset stránkové dílo „Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století)“ (Praha, 2017), výsledek desetileté autorovy práce,[5] v němž popsal život a dílo sedmdesáti hlavních tvůrců starých duchovních písní a kancionálů. [p 1] [p 9] Pro Československý rozhlas sestavoval pořady o evropské hudbě, pro hudební nakladatelství Supraphon vytvářel průvodní texty k některým gramodeskám.[5] Za celoživotní práci a přínos hudební kultuře byla Janu Koubovi dne 24. října 2016 udělena cena ministra kultury ČR pro oblast hudby.[5]

Publikační činnost – knihy (výběr, chronologicky)[edit | edit source]

... Slovník staročeských hymnografů je sice dílem jediného autora, ale jeho rozsáhlá hesla jsou na sekundární literatuře založena jen zčásti – sám Kouba v úvodu píše, že u většiny hesel musel dosavadní kusé poznatky doplnit vlastním výzkumem pramenů. ... S neobvyklou informační hutností je spojena i ctnost stručnosti – z poznatků, jež Kouba vtěsnal do 71 hesel jediného slovníku, by průměrný český vědec dokázal vyrobit přinejmenším 71 monografií. ... Základních 71 jmen vybral Kouba jakožto nejdůležitější osobnosti české hymnografie, v jednotlivých heslech je však skryt mnohem větší počet autorů i anonymních děl – dohledat je lze pouze s pomocí rejstříku. Pasáže o méně významných autorech, anonymních kancionálech či dalších hymnografických tématech tvoří svým rozsahem a informační hutností často jakási samostatná „skrytá“ hesla. .... Pročteme-li pozorně Slovník staročeských hymnografů, zjistíme, že symbolický počet 71 jmen je výše zmiňovanými „skrytými“ hesly značně znásoben a místo „slovníku“ je třeba spíše mluvit o dějinách staročeské hymnografie. ...

—Kateřina Smyčková o Koubově Slovníku staročeských hymnografů, [11]

Další publikační činnost (studie, chronologicky)[edit | edit source]

  • „Vzájemný poměr kancionálu Šamotulského a Evančického“ In: („Miscellanea Musicologica“ 1, 1956, strany 25–32).[6]
  • Kancionály Václava Miřínského. In: „Miscellanea musicologica“ 8, 1959, strany 1 až 147.[1]
  • Václav Klejch (Kleych) a jeho „Historia o vydání kancionálů v národu českém“. In: „Miscellanea musicologica“ 13, 1960, strany 61 až 203.[1]
  • Blahoslavův rejstřík autorů českobratrských písní a jeho pozdější zpracování. In: „Miscellanea musicologica“ 17, 1962, strany 1 až 175.[1]
  • „Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen“ In: (Acta universitatis Carolinae, Philosophica et historica II, Praha 1965, strany 89 až 138).[6]
  • „Zu den Liedern des Ján Sylvanus“. („K písním Jána Sylvanuse“) In: „Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie“ („Ročenka liturgie a hymnologie“) 11, 1966, strany 169 až 170. (německy)[6]
  • „Der älteste Gesangbuchdruck von 1501 aus Böhmen“. („Nejstarší tisk kostelního zpěvníku z roku 1501 z Čech“) In: „Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie“ („Ročenka liturgie a hymnologie“) 13, 1968, strany 78 až 112. (německy)[6]
  • „Jan Hus und das geistliche Lied“. („Jan Hus a duchovní píseň“) In: „Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie“ („Ročenka liturgie a hymnologie“) 14, 1969, strany 190 až 196. (německy)[6]
  • „Česká hudba v období reformace a humanismu (1434–1620)“. In: Mirko Očadlík – Robert Smetana, ed. „Československá vlastivěda“, svazek (díl) IX, Umění. Svazek 3, Hudba. Praha, Horizont, 1971, celkem 433 stran; strany 53 až 86.[6]
  • „K padesátinám Františka Mužíka.“ In: „Hudební věda“ 9, 1972, 280 až 282.[6]
  • „Z hudebního života pražského dvora před třicetiletou válkou.“ In: „Hudební věda“ 9, 1972, č. 1, obrazová příloha, komentář strany 69 až 73, (spoluautor Stanislav Jareš).[6]
  • „Die musikwissenschaftlichen Forschungstellen in der Tschechoslowakei.“ („Hudební výzkumná centra v Československu“) In: De musica disputationes Pragenses 2, Praha 1974, strany 190 až 199. (německy)[6]
  • „Německé vlivy v české písni 16. století“. In: „Miscellanea musicologica“ 27–28, 1975, strany 117 až 177.[6]
  • „Koledy v předbělohorských písňových pramenech“. In: „Miscellanea musicologica“ 30, 1983, strany 9 až 37 (spoluautorka Marie Skalická)[6]
  • „Za Vladimírem Léblem.“ (Vladimír Lébl – muzikolog (1928–1987)) In: „Hudební rozhledy“ 40, 1987, č. 9, strany 395 až 396.[6]
  • „Hudebně vědecká dokumentace“. In: Vladimír Lébl, ed. „Hudební věda“, sv. III, Praha 1988, strany 891 až 988. (část textu Jiří Sehnal)[6]
  • „Nejstarší české písňové tisky do roku 1550“. In: „Miscellanea musicologica“ 32, 1988, strany 21 až 92.[6]
  • „Z deníku Rudolfa Reissiga.“ (Rudolf Reissig – dirigent (1874–1939)) In: „Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka“ 13, 1988, strany 6 až 12.[6]
  • „Od husitství do Bílé Hory (1420–1620).“ In: „Hudba v českých dějinách“, Praha 1989, strany 85 až 145.[6]
  • „Kirchengesang in der tschechoslowakischen Geschichte bis 1800.“ („Církevní zpěv v československé historii do roku 1800.“) In: IAH-Bulletin 17, 1989, strany 43 až 52. (německy)[6]


Odkazy[edit | edit source]

Poznámky[edit | edit source]

  1. a b c d e f g Hymnografie je vědecká disciplína, která se zabývá duchovními zpěvy.[3] Hymnografové je označení pro autory duchovních písní a liturgických chorálních zpěvů.[4]
  2. a b Jeho otec, Josef Kouba (18801951) se stal (spolu se stejně starým Janem Kubelíkem a několika dalšími) v roce 1894 na pražské konzervatoři žákem první Ševčíkovy houslové třídy.[5] Od roku 1900 pak Josef Kouba působil jako koncertní mistr Nového německého divadla v Praze.[5]
  3. V mládí se Jan Kouba věnoval hře na klavír.[5]
  4. A byl to právě profesor Mirko Očadlík, který Jana Koubu odborně nasměroval k hudební historii a po skončení studia nabídl Koubovi i zaměstnání v oboru.[5]
  5. Výsledky této práce byly zveřejněny v roce 1969 v Praze v publikaci „Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách“.[1][7][6]
  6. V letech 19721988 pracoval Jan Kouba jako výkonný redaktor časopisu „Hudební věda“.[1][6]
  7. Organizace RISM (francouzsky: Répertoire International des Sources Musicales; anglicky: International Inventory of Musical Sources; německy Internationales Quellenlexikon der Musik) byla založena v roce 1952 v Paříži a to s mezinárodní působností. Jejím cílem je dokumentace a katalogizace hudebních a muzikologických pramenů v celosvětovém měřítku. Jedná se zároveň o největší globální organizaci svého druhu na poli dokumentace písemných hudebních pramenů.
  8. Encyklopedie „Hudba v historii a současnosti“, známá všude jako MGG, je největší referenční prací tohoto druhu v oblasti hudby.[10] První vydání vyšlo v sedmnácti svazcích mezi lety 19491986 a zapsalo se do dějiny vědy.[10] Od roku 1994 do roku 2008 vyšlo druhé vydání jako výsledek koprodukce Bärenreitera a nakladatelství J. B. Metzler.[10] Obsahuje věcnou část o rozsahu devět dílů a část o osobnostech v rozsahu 17 svazků, z nichž každá je doprovázena svazkem registru.[10] Encyklopedie MGG byla dokončena v roce 2008 vydáním svazku s doplňky.[10]
  9. a b V zevrubné hudebně historiografické knize Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století) vytvořil Jan Kouba slovník 71 osobností českých nebo v českém regionu působících hymnografů (tj. autorů duchovních písní a liturgických chorálních zpěvů).[4] [p 1] Jednotlivá velice podrobná biografická hesla popisují zázemí, profesní vývoj i konkrétní práce jednotlivých osobností staročeské křesťanské literární a hudební kultury.[4] Každé několikastránkové heslo o konkrétní osobnosti obsahuje nejen dohledaná životopisná data, ale i celkovou charakteristiku díla a podrobný výčet všech hymnologických a hymnografických aktivit dané osoby.[4] [p 1] Ke každé osobnosti je na závěr jejího hesla připojen i soupis literatury.[4] Publikace obsahuje chronologický přehled osobností, rejstřík písňových incipitů, jmenný a věcný rejstřík (české, anglické a německé resumé v závěru knihy).[4]

Reference[edit | edit source]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad Jméno a příjmení: Jan Kouba; Akademické hodnosti: PhDr.; Rok a místo narození: 1931 Vysoké nad Jizerou; Mateřská instituce: Ústav pro hudební vědu ČSAV (do 1993) [online]. Musica Rudolphina [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i Jan Kouba (* 1931); narozen 28. července 1931 ve Vysokém nad Jizerou. Promovaný historik, muzikolog, publikace z oboru. [online]. [cit. 2020-02-08]. Identifikační číslo: jk01062234. Dostupné online. 
  3. hymnografie [online]. Bibliografie dějin Českých zemí; Historický ústav AV ČR [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f Slovník staročeských hymnografů (13.-18. století) [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g h i j k l DANĚK, Petr. Svět vybudovaný z chvění vzduchu [online]. Rev. 2016-10-25 [cit. 2020-02-09]. Rozhovor s PhDr. Janem Koubou. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak SPÁČILOVÁ, Jana. Kouba, Jan (muzikolog, datum narození: 28.7.1931, místo narození: Vyskové nad Jizerou) [online]. Český hudební slovník osob a institucí, rev. 2012-01-06 [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  7. Bužga, Jaroslav et al. Průvodce po pramenech k dějinám hudby: fondy a sbírky uložené v Čechách. 1. vyd. Praha: Academia, 1969. 323 stran [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. 
  8. Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (německy) 
  9. Hudební věda (O časopisu, Základní informace) [online]. Hudební věda [cit. 2020-02-08]. Česky. Dostupné online. 
  10. a b c d e Bärenreiter-Lexikon: Die Musik in Geschichte und Gegenwart („Bärenreiterův lexikon: Hudba v minulosti i současnosti“) [online]. [cit. 2020-02-08]. Dostupné online. (německy) 
  11. SMYČKOVÁ, Kateřina. Píše Kateřina Smyčková (o publikaci „Slovník staročeských hymnografů“) [online]. Institut pro studium literatury, 2018-05-02, rev. 2016-10-25 [cit. 2020-02-09]. [www.ipsl.cz/index.php?id=1362&menu=e-forum&sub=e-forum&str=text.php Dostupné online]. 

Literatura[edit | edit source]

  • „Výběrová bibliografie prací“. PhDr. Jan Kouba In: „Hudební věda“ 34, číslo 3, 1997, strana 364).
  • „Československý hudební slovník osob a institucí“ I (Praha 1963), II (Praha 1965)
  • Die Musik in Geschichte und Gegenwart (MGG) (ed. Ludwig Finscher, 10 + 17 svazků, Kassel – Basel 1999 ad)

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kouba
  • Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
  • Obrázky k tématu Jan Kouba na Obalkyknih.cz
  • KOUBA, Jan. Být muzikologem v Čechách / Muzikologem za komunistů (seriál) [online]. www bibemus org, 2019-04-01 [cit. 2020-02-14]. Článek v časopise „Harmonie“ 4/2019 (strany: 44, 45, 46); volné autobiografické vzpomínání PhDr. Jana Kouby na téma "muzikologem za komunistů". (3 stránky ke stažení ve formátu *.pdf). Dostupné online.