Jan Klepetář
| Jan Klepetář | |
|---|---|
| Narození | 16. listopadu 1902 Karlín |
| Úmrtí | 10. srpna 1978 (ve věku 75 let) Praha |
| Povolání | překladatel |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Klepetář (16. listopadu 1902 – 10. srpna 1978)[1][2] byl československý novinář a levicový literát.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Jeho otec Josef pracoval jako železniční inženýr. Byl roku 1912 přeložen do Loun a syn Jan se na zdejší reálce seznámil s Konstantinem Bieblem a Karlem Konrádem, s nimiž vydával i studentský časopis Ruch a publikoval ve Studentské revue, zde například i s Vítězslavem Nezvalem. V Lounech se aktivně zapojil do dění kolem 28. října 1918, maturitu ale složil v Praze na gymnáziu na Smíchově. Následně začal studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, od roku 1920 jako řádný posluchač, ukončil ji roku 1925 a o dva roky později složil rigorózní zkoušky.
Mezitím roku 1922 vydal svou první básnickou sbírku. Později přešel do levicové avantgardní Revue Apollon a ještě později (1924/1925) se stal dramaturgem divadla Komedie. Roku 1925 napsal utopickou divadelní hru Zlato, jež získala ocenění Proletkultu.
Mikuláš Sikorski, redaktor časopisu Slovák, a Ján Michalko, slovenský národovec, kteří se s ním seznámili v Praze, společně inscenovali roce 1926 fingovanou svatbu Jána Michalka s Margitou Verešmártyovou, uspořádanou pro Michalkovy nevalné majetkové poměry. Verešmártyová byla bohatá Slovenka, která se právě vrátila z Ameriky. V dubnu 1926 byla na Slovensku zavražděna, ale Klepetářova role nebyla nikdy vyjasněna.
Roku 1927 vydal pod pseudonymem Jaromír Novák knížku Prostitutky, jak žijí, milují a umírají. Předmluvu k ní Klepetářovi napsal Ferdinand Peroutka.
V únoru 1928 začal soudní proces, v květnu byl Klepetář odsouzen na doživotí a později na 15 let odnětí svobody. Jeho kauza byla i mediálně sledována. Z vazby si podal žádost o sňatek, která byla zamítnuta. Usiloval i o obnovu svého procesu. Ve vězení se učil i cizí jazyky. Roku 1937 byl podmínečně propuštěn na prezidentskou amnestii. Po propuštění přijal nové jméno Jan Karsten, pracoval v propagačním oddělení Melantrichu a pracoval také jako překladatel.
Roku 1948 mu byl vymazán zbytek trestu. I nadále tak usiloval o obnovu procesu, aby byl očištěn. Po válce emigroval i s manželkou do Švédska, poté se přesunul do NSR, kde působil jako zmocněnec České kulturní rady v exilu pro Švýcarsko, vykonával i lékařskou praxi a studoval zde dále psychiatrii. V exilu přispíval do krajanské literatury pod jménem Jan Ještědský. Roku 1964 odešel do Spojených států a získal i americké občanství.
Roku 1974 jako americký občan prostřednictvím velvyslanectví přijel do Prahy k obnově svého procesu a působil jako americký občan žijící v Praze. Jeho obhájcem byl Otakar Motejl.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jan Klepetář – prvorepublikový novinář odsouzený za vraždu. Plus [online]. 2025-01-27 [cit. 2026-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Jan Klepetář - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2026-05-06]. Dostupné online.
