Jan Keller (farář)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Keller
Farář-Jan-Keller-2018.jpg
Narození15. února 1942 (80 let)
Brno
BydlištěJimramov
Zbytov
Alma materEvangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánífarář
ZaměstnavatelČeskobratrská církev evangelická
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
ChoťMarta Kellerová
DětiMagdalena Ondrová
Filip Keller
PříbuzníOtakar Keller[1] (sourozenec)
Funkcevikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Kdyni; 1966–1971)
vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Jimramově; 1971–1981)
vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Černošíně; 1981–1983)
starosta obce v Česku (Jimramov; 1990–1998)
vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Veselí; 1992–1994)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Keller (* 15. února 1942 Brno) je český evangelický farář, signatář Charty 77 a po sametové revoluci starosta Jimramova.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Keller se narodil v Brně v rodině Josefa Kellera a Eleonory, rozené Tardyové, jako třetí ze čtyř sourozenců. Po skončení války se rodina přestěhovala do Prahy. Jan Keller vyrůstal v prostředí evangelické církve, v Praze na něj měl velký vliv vinohradský sbor této církve, zejména tamní tehdejší vikář Jan Šimsa.[2] Rozhodl se studovat teologii a v letech 19591964 absolvoval Komenského evangelickou teologickou fakultu.[2] Po studiu šel na dva roky na vojnu do Milovic, po návratu se na podzim 1966 oženil s Martou, rozenou Novotnou.[2] Poté se přestěhovali do Kdyně na Šumavě, Keller zde jako duchovní nastoupil do svého prvního sboru od prosince 1966.[3] Jeho předchůdcem zde byl Jakub Schwarz Trojan, jenž měl spolu s dalšími staršími kolegy z hnutí Nová orientace na něho velký vliv.[2] Po srpnu 1968 byl Keller s rodinou několik měsíců v západoněmeckém Mainz-Kastelu, kde v rámci „Semináře pro církevní službu v průmyslové společnosti“ pracoval v továrně a zároveň mezi dělníky působil jako farář. Po začátku normalizace na jaře 1969 se rodina vrátila zpátky.[2] V roce 1971 změnil farářské působiště a přestěhoval se do Jimramova. Na jaře 1977 podepsal i s ženou Martou Chartu 77 a k 31. březnu 1981 ztratil státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.[3] Od září 1981 ještě mohl působit v západočeském Černošíně, kam se přestěhoval, ale s koncem roku 1983 mu byl souhlas odebrán i zde.[3] O prázdninách v roce 1983 organizoval v blízkém Zhořci dětský tábor, kvůli čemuž byl souzen, že tábor organizoval bez souhlasu okresního církevního tajemníka a porušil tím § 178 trestního zákona, soud ale nakonec vyhrál.[2] V roce 1984 se s rodinou přestěhoval na statek Zbytov u Jimramova, který v roce 1978 zakoupili společně s manželi Dorkas a Vojenem Syrovátkovými,[2] a Zbytov se stal místem setkávání evangelické mládeže. Keller pracoval v dělnických profesích, např. na pile či jako topič.[2]

Nová píseň[editovat | editovat zdroj]

Spolu s kolegou Bohdanem Pivoňkou inicioval vydání samizdatových křesťanských zpěvníků, které obsahovaly písně Miloše Rejchrta, Svatopluka Karáska a dalších. Zpěvníky se stále aktualizovaly a zdokonalovaly, až po čase ve spolupráci s dalšími kolegy vznikl souborný zpěvník Nová píseň, který se podařilo propašovat do Nizozemska a nechat jej tam vytisknout ve velkém nákladu. Závěrečné práce na tomto zpěvníku dělal Keller na Zbytově, do a z Holandska se pašoval přes Pavla Kaluse. Zpěvník dal základ pozdějšímu zpěvníku Svítá.[4]

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci se zapojil do činnosti Občanského fóra v Jimramově a stal se až do listopadu 1998 starostou Jimramova.[5] Zároveň dva roky sloužil jako farář v nedalekém Veselí. V letech 19992005 působil jako farář v Humpolci, kam se spolu se ženou přestěhoval, a od roku 2001 také jako náměstek seniora Horáckého seniorátu. Působil také v duchovenské službě ve věznici ve Světlé nad Sázavou.[2] Poté odešel do výslužby a trvale se vrátil na Zbytov,[2] zároveň ale v letech 20072008 a 20192020 působil ve sboru ve Veselí.[3]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
  2. a b c d e f g h i j PFANN, Michael. Jan Keller. Životopisný portrét se zřetelem k soudnímu sporu. In: HLAVÁČ, Pavel; KEŘKOVSKÝ, Pavel. Cesta církve IX. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2019. ISBN 978-80-87098-76-9. S. 97–109. (čeština)
  3. a b c d informace na webu Evangnet.cz
  4. Zpěvníček křesťanské mládeže – Nová píseň. In: HLAVÁČ, Pavel; MORÉE, Peter. Cesta církve V. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2012. ISBN 978-80-87098-32-5. S. 91–120. (čeština)
  5. Příběh Marty Kellerové pro Paměť národa