Jan Hrdý (pedagog)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Hrdý
Narození 8. března 1838
Úmrtí 6. května 1896 (ve věku 58 let)
Povolání pedagog a spisovatel
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Hrdý (8. března 1838 Prachovice u Holic - 6. května 1896 Praha) byl český učitel a spisovatel. Působil na obecné škole na Hrádku v Praze. Účastnil se činnosti učitelských jednot a podporoval dobročinné spolky. Napsal množství pedagogických článků a knih pro děti a mládež.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 8. března 1838 v Prachovicích u Holic. V letech 1845-50 navštěvoval farní školu v Dašicích, poté pokračoval na německé hlavní škole a nižší reálce v Pardubicích. Roku 1854 odjel do Prahy, kde vystudoval vyšší reálku. V roce 1859 přijal místo technického praktikanta při rakouské Jižní dráze a pro tuto společnost pracoval půl roku v Lublani a další půlrok v Postojně.[1]

Roku 1861 se vrátil do Prahy a rozhodl se věnovat pedagogice. Studiem na učitelských ústavech získal postupně způsobilost pro hlavní školy a nižší reálky; studoval také přírodopis a matematiku. Koncem 60. let byl jmenován podučitelem a roku 1875 učitelem.[1]

V prvních letech působení se účastnil veřejného života — podílel se na založení Besedy učitelské (prvního českého učitelského sdružení v Praze), Budče pražské a spolku na podporu chudých kandidátek českého učitelského ústavu. Neúspěšně se také pokoušel vytvořit spolek pro vydávání levných pedagogických spisů. Po roce 1876 byl nucen omezit své aktivity ze zdravotních důvodů,[1] přesto se nadále věnoval zejména dobročinnosti. Během deseti let pořídil přes deset tisíc poučných a zábavných knih, které věnoval zejména pražské okresní učitelské knihovně a škole na Hrádku. Pomáhal pražským humanitárním a vlasteneckým organizacím; spolek pro podporování vdov a sirotků po učitelích a spolek na podporu učitelů v nemoci a úmrtí ho jmenovaly čestným členem. Byl oceňovaný pro velkou pracovitost.[2]

Zemřel po krátké nemoci.[2] V závěti odkázal mimo jiné 300 korun na zřízení českého učitelského sirotčince[3] a 150 zlatých spolku spisovatelů „Máj“.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Patřil k nejplodnějším spisovatelům z řad učitelstva.[1] Knižně vydal:[5]

  • Děje národa českého. I., Čechy vévodské (1868)
  • Prvotiny (1868)
  • Zábavné čtení pro mládež (1870–1871)
  • Oříšky (1871)
  • Něženky (1872)
  • Tvaroznalství pro školy obecné (1872, 1873)
  • Prvá čítanka. Druhý díl (1873)
  • Pravdomilky (1874)
  • Večery pod lipou : čtení k potěše i k poučení mládeže (1874, znovu 1901)
  • Kratochvilky : několik povídek (1875, znovu 1909)
  • Snůšky : povídky a bajky (1875)
  • Historie abecedy a slabikáře ; Navedení k učení čtení psaním (1878)
  • Malý zábavník : utěšené a poučné čtení pro mládež (1878)
  • Ve Vídni : povídka ze života řemeslnického (1878)
  • Pohádky a báje (1879)
  • Hrstka klasiků : poučné a zábavné čtení (1880)
  • Třicet návštěv, čili, Následky dobrého a špatného vychování (1881)
  • Povídka o vrabci ; Filipovo kukátko ; Nestejní druhové (1883)

Přispíval rovněž články do časopisů Česká škola, Národní škola, Posel z Budče, Beseda učitelská, Komenský, Budečská zahrada, Obrazy života aj.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha : M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Hrdý Jan, s. 118.  
  2. a b Úmrtí. Národní listy. 1896-05-07, roč. 36, čís. 126, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  3. Odkaz. Národní listy. 1896-06-18, roč. 36, čís. 167, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  4.  »Máji«. Národní listy. 1896-06-27, roč. 36, čís. 176, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-08-20].  
  5. Podle seznamu prací v NK ČR.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]