Jan Egon Kolowrat Krakowský Liebsteinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Egon Kolowrat Krakowský Liebsteinský
Hlava rodu Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský
(Theodorova – mladší – rychnovská linie rodu)
Úřadující
Ve funkci od:
10. prosinec 1999
PředchůdceKryštof Kolowrat Krakowský Liebsteinský

Narození19. srpna 1958 (64 let)
Duchcov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (od 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(2001) Andrea, roz. Eier (* 1964)
RodičeKryštof Kolowrat Krakowský Liebsteinský (1927–1999) a Drahoslava (Dana), roz. Jiroušková (1933–2015)
Děti1. Filip Jan (* 2001)
2. Sophia Stephania (* 2003)
Příbuznísestra: Dagmar Kolowrat Krakowská Liebsteinská (* 1958)
děd: Hanuš Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský (1879–1955)
SídloZámek v Rychnově nad Kněžnou
Profesepodnikatel
Náboženstvířímskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Egon Kolowrat Krakowský Liebsteinský, někdy zkráceně Jan Kolowrat (* 19. srpna 1958 Duchcov)[1] je český šlechtic a od roku 1999 hlava rodu Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský. Vlastní zámek Rychnov nad Kněžnou a Černíkovice.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zámek Rychnov nad Kněžnou

Narodil se jako syn Kryštofa Kolowrata Krakowského Liebsteinského (1927–1999) a jeho manželky Drahoslavy (Dany), roz. Jirouškové (1933–2015). Má sestru-dvojče Dagmar.

Vyrůstal na hájence v Krušných horách[2] a později v Pošumaví u Lipna. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, když mu bylo deset let, jeho rodina emigrovala do Rakouska. Vychodil střední odbornou školu rybářskou.[3] Chtěl studovat na Harvardově univerzitě, ale po infarktu otce musel převzít rodinný pstruhařský podnik ve Steyersbergu.[3][4]

Po sametové revoluci jeho otec zrestituoval v Česku pět tisíc hektarů lesa, téměř tři sta hektarů rybníků, polnosti, zámky v Rychnově a Černíkovicích.[5] Jan se s manželkou přestěhoval do Rychnova natrvalo v roce 1995[6] a po smrti otce v roce 1999 převzal správu majetku. Některé pozemky pronajal, ve vlastní režii jsou tři honitby (Kolowratské lesy – 4132 hektarů, honitba v Deštném v Orlických horách – 828 hektarů a bažantnice Černíkovice – 694 hektarů).[4] Má české a rakouské občanství.[4]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ve Vídni se 16. května 2001 oženil s MUDr. Andreou Eier (* 13. září 1964 Vídeň), dcerou Prof., Dipl.-Ing., Dr. Richarda Petera Eiera, profesora na technice, a jeho manželky Moniky, roz. Urban.[1] Církevní sňatek uzavřeli teprve 22. června 2002 v zámeckém kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Oddával je tehdejší královéhradecký biskup Dominik Duka.[4] Narodily se jim dvě děti,[1] které mají české i rakouské občanství:[4]

  • 1. Filip Jan Mikuláš (* 24. 7. 2001 Vídeň)
  • 2. Sophia Stephania Andrea (* 2. 6. 2003 Vídeň)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 223. 
  2. VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 315. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  3. a b Paradoxy české šlechty, s. 321
  4. a b c d e JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. S. 89. 
  5. Paradoxy české šlechty, s. 330
  6. DOČEKAL, Boris. Hrabě Jan Egon Kolowrat-Krakowský-Liebsteinský. Do svých věcí si nenechám mluvit. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 13–14.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JUŘÍK, Pavel. Kolowratové. Věrně a stále. Praha: Euromedia - Knižní klub, 2016. 152 s. ISBN 978-80-242-5163-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]