Jan Dědina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Dědina
Mistr Jan Dědina
Mistr Jan Dědina
Narození 1. září 1870
Straky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. ledna 1955 (ve věku 84 let)
Tatobity
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Vzdělání Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř a ilustrátor
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Dědina (1. září 1870, Straky[1]14. ledna 1955, Tatobity) byl český akademický malíř, ilustrátor žánrových obrázků v časopisech, autor spisů o umělcích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na statku č. 3 ve Strakách v početné rodině sedláka Jana Dědiny a jeho ženy Kateřiny[1]. Vzdělával se v Pokračovací řemeslnické a obchodní škole v Mladé Boleslavi, kam ho přivedla množnost kreslit. Jeho výtvarným ambicím nedostačovala. Absolvoval studia malby v Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíškaa, a na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie[2].

1895–1909

Uprchl do Paříže ke svému bratrovi, rytci a sochaři Václavovi (jako naturalizovaný Francouz znám pod jménem Wenceslas Dédina). Zde se usadil, poté žil a tvořil v Bretani. Roku 1898 se oženil s Francouzkou Jeanne Marií Anceaux (*1880), a tak snáze pronikl do francouzské společnosti. Stal se oblíbeným portrétistou akademického verismu období belle epoque a secese. Účastnil se pařížských Salonů, roku 1903 a 1910[3]. Pracoval s Albertem Besnardem na výzdobě stropů výstavního pavilónu Malého paláce poblíž Champs-Élysées a v budově Comédie-Française, asistoval u tehdy již populárního Mihály Munkácse. Dále se věnoval kresbě a akvarelu. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku.[4] Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Vděčil za tyto zakázky Luďku Maroldovi, stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897-1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna.[5], [6].

1909-1941

Do Čech se Dědina s rodinou vrátil po patnácti letech na základě amnestie v roce 1909. Krátce bydleli v Nymburku, brzy se usadili v Praze–Bubenči v novostavbě domu v Dobrovského ulici čp. 1078/VII.[7] Nejstarší syn Abel a dcera Helène se brzy osamostatnili a tíhli k Francii, mladší děti Ludmila (* 1904), Jan (* 1906), Lubor (*1909) a Ivo Gabriel (*1922) vyrostli v Čechách. Dědina se stal členem Jednoty výtvarných umělců, zapojil se do národně obrozenecké tématiky akademické malby, ve které ustrnul[8] a podobně jako Alfons Mucha již nesdílel nástup malířské moderny. Patřil k pilným ilustrátorům časopisů (Zlatá Praha, Světozor, Ženské listy, aj.) a ilustrátorům knih, často z nakladatelství Eduarda Weinfurtera.

1942-1955

Po razii gestapa v pražském bytě Dědinových a po smrti manželky Jeanne Anceaux v roce 1943 se malíř trvale usadil v Tatobitech v Českém ráji, kde měl dům s ateliérem a velkou zahradou, okolí se mu stalo inspirací pro mnohé jeho obrazy.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

  • syn Jan Dědina (1906–1980)[9], historik, autor několika středoškolských učebnic dějepisu
  • syn Ivo Gabriel Dědina, v cizině známý jako Yvo Gabriel Dédina d'Anceaux (1922 Praha–1999 Amsterdam), hudební skladatel, filozof a ekolog

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Pozůstalost tvoří osobní fond a je uložena v Archivu Národní galerie v Praze. Obsahuje mj. rukopis rodinných vzpomínek dcery Ludmily.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Všejany
  2. Anna Mišurcová, Jan Dědina a čeští umělci v Paříži, bakalářská práce, FF MU Brno 2014
  3. Nová encyklopedie I, 1995, s. 122 mu připisuje čestné uznání na Salónu roku 1900, podle jiných pramenů tam byl oceněn jeho bratr Václav
  4. Např. akvarel Vojáci v Alžíru, reprodukce Světozor XXXII, 1898, s. 221, online[[1]]
  5. Např. podobizna děvčete, https://ustar.cz/cz/eshop-item/dedina-jan-1870-1955/2147483828
  6. https://www.arthousehejtmanek.cz/cs/vystavy-a-aukce/zahradni-aukce-2018-17/seznam-del/dama-5425/
  7. /Pobytová přihláška Pražského policejního ředitelství
  8. Např. portrét manželky, v aukci: https://www.galerie-narodni.cz/cs/predmet/5879-detail/
  9. Parte

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění 1., editorka Anděla Horová. Academia Praha 1995, s. 122-123
  • TOMAN, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Díl I. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947, s. 153.
  • PÝCHA, Josef: Jan Dědina a jeho rodné Straky. Polabí, 1970, č. 3-4, s. 43.
  • DOLANSKÝ, Pavel: Neznámý Jan Dědina. Lidová demokracie, 2.9.1980, s. 5.
  • HORÁKOVÁ, M.: Malíř Českého ráje. Naše rodina, 1980, č. 35, s. 13.
  • ŘEHOUNEK, Jan: Připomeňme si jednoho z nejslavnějších rodáků. Polabské listy, 2000, roč. 3, č. 34, s. 4.
  • Kniha osobností a organizací města Nymburka: od založení města do roku 2011. Nymburk: Ivan Ulrych, 2011, s. 52. ISBN 978-80-87275-49-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]