Jan Chloupek
| Prof. PhDr. Jan Chloupek, DrSc. | |
|---|---|
| 37. děkan Filozofické fakulty MU | |
| Ve funkci: 1980 – 1989 | |
| Předchůdce | Bedřich Šindelář |
| Nástupce | Josef Hladký |
| Narození | 25. července 1928 Řečkovice |
| Úmrtí | 7. října 2003 (ve věku 75 let) Brno |
| Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
| Profese | vysokoškolský učitel, jazykovědec, děkan, spisovatel literatury faktu a filolog |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Chloupek (25. července 1928 Brno – 7. října 2003 tamtéž[1]) byl český bohemista.
Život a dílo[editovat | editovat zdroj]
Vystudoval češtinu a angličtinu na FF MU. Zabýval se zejména nářečím (práce pro Český jazykový atlas), později sociolingvistikou a stylistikou, věnoval se též popularizaci vědy. Jeho úplná bibliografie obsahuje bezmála 250 položek.[2] Habilitoval se v oboru dialektologie obhájením práce Otázky nářeční syntaxe (1962), roku 1988 získal titul doktor věd. V letech 1981–90 byl děkanem FF MU. V práci Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti předkládá krátký slovníček středomoravského interdialektu mluveného v Brně.
V roce 1984, v té době jako předseda pravopisné komise ČSAV a děkan filozofické fakulty brněnské uňiverzity, v brněnském Večerníku (v lednu 1984) a v časopise Věda a život (č. 5, článek Jazyková kultura a dnešek) ohlašoval nadcházející pravopisnou reformu (k té nakonec došlo až roku 1993) a propagoval její nutnost. Redakce časopisu Naše řeč i Ústav pro jazyk český se od takových plánů nejprve distancovaly, poté Ústav pro jazyk český uvedl, že „iniciativa vzešla ze školství“, kde se „někteří pracovníci domnívají, že zjednodušení pravopisu by usnadnilo výuku v předmětu český jazyk“, avšak že „v Ústavu pro jazyk český ČSAV se žádné změny pravopisu nepřipravují“. Ludvík Vaculík tyto přípravy, o kterých se mu nepodařilo dopátrat, kde probíhají, komentoval slovy: „Nejradikálnější návrh pravopisné reformy přichází v době, kdy se i do institucí dřív svéprávných a kulturních rozlezly z hospodářského i politického okolí upadlé pracovní způsoby, jež nepocházejí z evropské akademické půdy ani z dobré české školy.“[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Aspekty dialektu
- Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti
- Knížka o češtině
- Pověry o češtině
- Reader in Czech sociolinguistics (koeditor)
- Stylistika češtiny
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Úmrtí oznámení s krátkým medailonkem
- ↑ ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 255.
- ↑ Ludvík Vaculík: Albertův puč?, časopis Obsah, říjen 1984
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 739.
- GREPL, Miroslav. Jan Chloupek šedesátníkem. Slovo a slovesnost. Roč. 49 (1988), čís. 3, s. 250–252. Dostupné online.
- Radoslav Večerka: Medailonky českých lingvistů
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Chloupek
- Články Jana Chloupka v časopisech Naše řeč a Slovo a slovesnost dostupné online
