Jan Bucquoy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Bucquoy

Jan Bucquoy (* 16. listopadu 1945, Harelbeke) je belgický filmový a divadelní režisér, spisovatel, autor komiksů. Kromě umělecké činnosti se politicky angažuje a zasadil se o „zmrtvýchvstání“ kultovní bruselské hospody Dolle Mol. Známý je díky svým neohroženým vystoupením v belgické televizi a zejména pořádáním útoku na královský palác v Bruselu.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Studoval literaturu v Grenoblu, filozofii v Gentu, režii v Bruselu, politologii a Ecole Supérieure d’Art Dramatique (Vyšší škola dramatických umění) ve Štrasburku. Během studií vedl dramatický soubor Laboratoire d’Action Populaire (L.A.P.), se kterým uvedl na scénu hry Mejercholda, Brechta, Fassbindera, Erwina Piscatora a Michela de Ghelderodeho. Později uvedl ve francouzštině vlámské divadelní hry Huga Clause (Vendredi) nebo Cyriela Buysseho (Het Gezin van Paemel).

Komiks[editovat | editovat zdroj]

Je autorem námětů asi padesáti komiksů, za thriller Le Bal du rat mort (Glénat 1986) získal cenu za nejlepší komiks roku 1981 – Prix Saint-Michel. Jeho film La Vie sexuelle des Belges 1950–78 (1994) vychází z jeho komiksů Brèves Rencontres (1987) a Tout va bien (1990).

Film[editovat | editovat zdroj]

S producentem Francisem De Smetem spolupracoval na (zatím) šestidílné sérii filmů « La Vie sexuelle des Belges » (Sexuální život Belgičanů):

Dále natočil:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1976 Elles vivent sous terre et ne sortent que la nuit. – Textes – Ed. Oswald, Paris.
  • 1979 La disparue du port d’Anvers, éditions MDM, Paris.
  • 2008 La vie est belge

Politická a umělecká provokace[editovat | editovat zdroj]

Jeho kontroverzní umělecká činnost je ovlivněna belgickým surrealismem (např. M. Mariënem), situacionisty (G. Debord a jeho kniha Society of the Spectacle) a teoriemi o medializaci naší společnosti. Tyto vlivy lze najít nejen v jeho filmech, ale i v akcích, mezi které patří plánování státního převratu, který má začít útokem na královský palác. Zatím ho pokaždé zatkli (za výtržnost), poprvé 21. května 2005, potom týž den v roce 20062007. V souvislosti s nastolením nového společenského systému např. navrhuje nahradit volby loterií. Do dějin belgické televize se zapsal vystoupením v pořadu Incredibile, kde si dovolil znevážit královnu vdovu – Fabiolu. Kromě toho spolupracoval s belgickou pirátskou rozhlasovou stanicí Radio Uylenspiegel. V roce 1992 na hlavním bruselském náměstí symbolicky popravil bustu krále Baudouina.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]