Jan Bernardin Skácel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pater
PhDr. ThDr. Jan Bernardin Skácel OP
Fotografie Jana Bernardina Skácela (50. léta 20. století)
Fotografie Jana Bernardina Skácela
(50. léta 20. století)
Církev římskokatolická
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut dominikáni
Noviciát 20. srpna 1901 Olomouc
Sliby  
            dočasné 5. září 1902 Olomouc
Svěcení
Kněžské svěcení 25. srpna 1907 Olomouc
Osobní údaje
Datum narození 3. dubna 1884
Místo narození Javoříčko na Moravě, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 2. ledna 1959
(ve věku 74 let)
Místo úmrtí Litoměřice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Městský hřbitov, Litoměřice
50°32′2″ s. š., 14°7′10″ v. d.
Národnost česká
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. PhDr. ThDr. Jan Bernardin Skácel OP (3. dubna 1884 Javoříčko na Moravě[1]2. ledna 1959 Litoměřice) byl český katolický kněz, člen dominikánského řádu, vysokoškolský pedagog, teolog, filosof, publicista a zakladatel sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny učitele Jana Skácela a Anny, rozené Kadlecové,[2] kde byl nejstarším z pěti sourozenců.[p 1]

Protože jevil velké nadání ke studiu, studoval gymnázium v Olomouci. Pod vlivem tamějších dominikánů dozrálo jeho kněžské a řeholní povolání. V sedmnácti letech vstoupil do dominikánského noviciátu v Olomouci. Dne 20. srpna 1901 měl obláčku, při níž přijal řeholní jméno Bernardin (Sienský). První řeholní sliby složil 5. září 1902 v Olomouci.[3]

Po dokončení studia na univerzitě v Olomouci studoval na univerzitě v Lovani v letech 19061909, kde dosáhl lektorátu teologie.[p 2][4] Na kněze byl vysvěcen 25. srpna 1907 v Olomouci.[5] V letech 19091911 pokračoval ve studiích filosofie ve švýcarském Fribourgu,[6] kde dosáhl doktorátu filosofie a teologie. Od roku 1913 přednášel filosofii a homiletiku na řádovém dominikánském učilišti v Olomouci. Za I. světové války působil jako vojenský polní kaplan na Ukrajině a na italské frontě.

Od roku 1914 byl redaktorem časopisu Růže dominikánská, který vycházel v letech 18871948. Po roce 1918 se stal redaktorem brněnského deníku Den. V roce 1936 se stal převorem znojemského dominikánského kláštera a také dosáhl hodnosti lektora - profesora filosofie a teologie na řádových dominikánských učilištích. Od roku 1940 byl spirituálem kněžského semináře v Českých Budějovicích. V Litoměřicích po II. světové válce založil spolu s MUDr. Marií Veselou sekulární institut Dílo blažené Zdislavy zvaný Zdislávky, který se v letech 19461948 zaměřoval na výchovu katechetek působících na farách a charitativní činnosti. Po Akci K, kdy byla státní mocí znemožněna veřejná řádová činnost, se po roce 1950 až do své smrti v roce 1959 tajně věnoval duchovní službě mezi dominikánkami v Litoměřicích a formaci kleriků. Jeho pohřeb se konal z kostela sv. Jakuba v Litoměřicích 5. ledna 1959. Ostatky byly uloženy do řádového hrobu dominikánů na hřbitově v Litoměřicích.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve vědeckých pracích jako Základy vědecké filosofie z roku 1945 se odráží jeho novotomistický přístup.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • SKÁCEL, Jan Bernardin Skácel. Politika podle zásad katolických. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. S. 182. (čeština) 
  • SKÁCEL, Miloslav; SKÁCEL, Jan Bernardin. Základy vědecké filosofie. Praha: Cyrilo-Metodějské knihkupectví Gustava Francla, 1948. 351 s. (čeština) 

Časopisecké příspěvky[editovat | editovat zdroj]

  • Přirozený zákon, Poměr práva a spravedlnosti jednotlivce ke společnosti, Filosofická Revue (FR), 1935
  • Zákon a mravnost, Filosofická Revue (FR), 1936
  • Duševní pracovník dneška a katolický názor světový, Věda, filosofie a umění, Filosofická Revue (FR), 1939
  • Velké množství příspěvků In: časopis Růže dominikánská

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vnuk Skácelovy rodné sestry Emílie Bečičkové (rozené Skácelové) Stanislav Bečička, který se stal rovněž knězem (později farářem v Kamenickém Šenově) od 1. listopadu 1951 pomáhal svému prastrýci v Litoměřicích s materiálním zajišťováním sester Zdislávek.
  2. Nejedná se o lektorát ve smyslu liturgické služby, ale o akademický titul.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Úmrtní list Městského národního výboru v Litoměřicích. Litoměřice: MNV, 1959. (čeština) 
  3. Nekrologium. Opusculum. Měsíčník České dominikánské rodiny.. Praha: Kazatelské středisko České dominikánské provincie Dostupné online. (čeština) 
  4. Nekrolog Československé provincie Řádu kazatelů z roku 1995. Olomouc: [s.n.], 1995. (čeština) 
  5. Schematismus patrum et fratrum sacri Ordinis praedicatorum ad Provinciam Bohemiae pertinentium AD 1907.. Praha: [s.n.], 1908. S. 28. 
  6. Schematismus patrum et fratrum sacri Ordinis praedicatorum ad Provinciam Bohemiae pertinentium AD 1911.. Praha: [s.n.], 1912. S. 29. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]