Jakuti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox etnické skupiny

Jakutský šaman při obřadu krmení ohně (do ohně jsou vhazovány různé dary v podobě jidla, alkoholu a jiných)

Jakuti jsou turkické etnikum, žijící především v republice Sacha a jinde na východní Sibiři. Patří k nejpočetnějším domorodým etnikům Sibiře, dnes čítají až 510 000 lidí.

Entymologie

Jakuti sami sebe nazývají Sacha, pl. Sachalar (Саха, Сахалар), což lze přeložit jako "Sluneční (lidé)" nebo "Jasní (lidé)". Někdy, zvláště v mýtech a lidové slovesnosti používají Jakuti pro svůj národ i jiné, obrazné názvy jako Uranchaj Sacha nebo Ajyy ajmaga ("potomci nebeských duchů"). Označení Jakuti, které je používáno v ruštině (Якуты) či angličtině vzniklo z evenkského označení Jaku, což znamená chovatelé koní.

Historie

Jakuti se na své dnešní území přestěhovali z jižní Sibiře asi ve 13. století, za jejich předky pokládáme Kurykany. Nejstarší památkou na Jakuty jsou petroglyfy v povodí řeky Leny.

Asi v 16. století se začali dostávat na území Jakutů Rusové kteří zde hledali zlato a začali s Jakuty obchodovat, hlavně s kožešinami. V těchto dobách začala kultura Jakutů rozkvétat. S Rusy však přišly i epidemie spalniček, neštovic a dalších chorob. V době příchodu Rusů byli Jakuti rozděleni na 35 až 40 kmenů - ulusů, které mezi sebou často bojovaly. Největší ulusy, například Kangalas, měly 2 000 až 5 000 lidí. V této době se vyznamenal jakutský náčelník - tojon - Tygyn Darchán, který se postavil útlaku kozáků.

Za stalinské éry byla však jejich ekonomika brutálně kolektivizována a Jakutové byli nuceni se trvale usídlit a vzdát se nomádského života. Prezident Jelcin se jim za tuto politiku v roce 1994 oficiálně omluvil.

Jazyk

Jakuti hovoří jakutštinou, která náleží do severovýchodní skupiny turkické větve altajské jazykové rodiny. Jakutština je úředním jazykem republiky Sacha a kromě Jakutů jí mluví také Evenkové, Evenové, Dolgani a Jukagirové. Jakuti i ostatní mluvčí tohoto jazyka jsou však v současné době bilingvní a všichni ovládají i ruštinu.

Náboženství a mytologie

Náboženství je dnes většinou pravoslavné křesťanství, ale část si uchovala i původní šamanismus a s ním související představy. Navíc mnozí formálně křesťanští Jakuti zachovávají starší tradice, spojené právě se šamanismem.

Rozšířená je víra v příznivé nebeské duchy ajyy (předky lidí), nebezpečné nebeské i podzemní démony abaasy (též abaahy), přízraky üör (duchy předčasně zemřelých nebo násilně zabitých šamanů) a místní duchy ičči (strážce pramenů, hor, duchy tajgy, zvířat, rostlin a stromů). K nejpopulárnějším, dodes uctívaným mytologickým bytostem patří ženští duchové plodnosti - Ajyysyt a štěstí Ijeechsit, mužští duchové tajgy - Bajanaj, ohně - Temirije a koní Desegej. Zachovaly se i prvky totemismu - každý klan měl zvířecího "ochránce", jehož bylo zakázáno zabít. Mohl jím být orel, jeřáb, krkavec či jiný pták, ze savců los, medvěd aj. Každý mužský šaman oyun i ženská šamanka udangan měl svého ochranného ducha. Tento duch se šamanovi zjevil v průběhu iniciace, kdy si ho vyvolil za svého služebníka. Častá byla jeho podoba zvířecí matky, která iniciovaného kojila. Ta pak byla jeho hlavnímochranným duchem. Šamani měli i pomocné duchy - emeget, jejichž podoba je ztvárněna na ozdobách šamanova oděvu nebo namalována na jeho bubnu.

Svět v představách Jakůtů se dělí na tři vrstvy: horní, střední a dolní. Horní nebeský svět obývají přízniví duchové ajyy i nebeští démoni abaasy, kteří způsobují bouře a duševní choroby. Střední svět obývají lidé (potomci nebeských duchů ajyy), zvířata a duchové ičči. Dolní svět, podsvětí, je říše podzemních démonů abaasy nebo aďaraj, kteří jsou zákeřnější a krutější než jejich nebeští příbuzní. Vypadají příšerně a způsobují epidemie i jiné nemoci.

Njedůležitější náboženskou slavností je pro ně oslava letního slunovratu zvaná Yssyach (někdy přepisováno též jako Yhyach). Během Yssyachu se oslavuje příchod léta a počátek laktace hospodářských zvířat (zejména klisen). K tradicím patří kolový tanec osuochaj, zpěv písní, vyprávění eposů - Oloncho, hostina pod širým nebem (tradičně se podává vařené sobí nebo jiné maso a kumys) a tradiční sporty: zápas chapsagai, koňské dostihy, lukostřelba a kylyy - sport jehož podstatou je skákání po jedné noze ze značky na značku.

Tradiční způsob života

Jakuti obývají nejchladnější místa na zemi, což ovlivnilo jejich způsob života. Tradičně se živili hlavně pastevectvím. chovají dodnes jakutské koně a soby, na jihu i skot. Nejcennějším jídlem bylo mléko a mléčné výrobky, např. kumys a sýry. Přebytky mléka se mrazí v jamách, vykpaných až na věčně zmrzlou půdu, v zimě se z nich podle potřeby usekává sekerou. Stejně uchovávají Jakuti i ostatní domorodí Sibiřané také maso a ryby. Dále se žilivli lovem (k lovu používali luky, šípy a oštěpy, dnes ručnice), obzvlášť losů a vodních ptáků. k lovu kožešinové zvěře a zajíců dodnes slouží psi (jakutská lajka) a různé pasti, hlavně oka a samostříly na principu kuše. Menší význam měl rybolov a sběr jedlých rostlin, hlavně bobulí a kořenů. Přes léto tradičně žijí v jurtách nebo kuželovitých stanech které jsou pokryté kůžemi nebo březovou kůrou. Tyto stany se jakutsky nazývají uras, častější je však evenkské označení čum. V zimě stavěli Jakuti hliněné nebo drnové zemnice s dřevěným komínem a slídovými okny, nezřídka kvůli tepelné izolaci obložené koňským hnojem - balagany. Součástí balaganu byl chlév choton, kde přezimovali koně, případně krávy. Kvůli přezimování zvířat je velmi důležitá senoseč, prováděná tradiční krátkou kosou ve tvaru hokejky.

Folklór

Jakuti mají velice pestrý folklór, který se dochoval do současnosti v poměrně uceleném stavu. V jižní části území Jakutů se objevuje více shod s mytologií a folklórem etnických skupin jižní Sibiři ((Burjati, Tuvinci) a Mongolska. Naproti tomu představy severních Jakutů vykazují shody spíše s tradicemi Evenků, Jukagirů a Dolganů. Existuje mnoho písní, pohádek a tanců, ale nejznámějším a vrcholným dílem jejich ústní tradice jsou eposy Oloncho, které pojednávají o bojích legendárních válčeníků s démony a nebo o vlastnostech a moci jednotlivých duchů.

Odkazy

Reference

Související články

Externí odkazy