Jakovlev Jak-9

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak-9
Určenístíhací letoun
VýrobceJakovlev
ŠéfkonstruktérA. S. Jakovlev
První letléto 1942
Zařazenoříjen 1942
UživatelSovětské letectvo
Výroba1942–1948
Vyrobeno kusů16 769
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-9 byl sovětský stíhací letoun vzniklý v době druhé světové války, který navazoval na poslední varianty stíhačky Jak-7, na Jak-7B a pouze v prototypu postavený Jak-7DI. Jeho vznik umožnila mnohem lepší situace sovětského metalurgického průmyslu, který dokázal zvýšit dodávky deficitních materiálů do té míry, že se mohlo uvažovat o využití hliníkových slitin nejen pro výrobu bombardovacích a bitevních strojů, ale i pro stíhací letouny. Výsledkem byla konstrukce Jaku 7DI, který měl smíšenou konstrukci křídla — původní dřevěné nosníky byly nahrazeny nosníky duralovými, což jednak vedlo k určité úspoře hmotnosti draku letounu, jednak uvolnilo vnitřní konstrukci křídla, takže bylo možno zvýšit objem vnitřních palivových nádrží letounu.

Vývoj

Letuschopná replika stroje Jak-9U

Na letadle Jak-9 se kladně projevila změna konstrukce s využitím deficitních hliníkových slitin. Konstrukce draku vycházející z Jaku-7 byla lehčí, což se projevilo na zvýšení užitečného nákladu (zejména zvýšením zásoby paliva). První prototypy vzlétly v roce 1942, poté byla ihned zahájena sériová výroba a na podzim se stroje zapojily do bojové činnosti.[zdroj⁠?] Na přelomu let 1942 a 1943 byla stíhačka dále zdokonalena. Byl instalován nový protitankový kanón 11-P-37 ráže 37 mm, což si vyžádalo posunutí kabiny Jaku-9 o 0,4 m dozadu. Později se montovaly i zbraně jiné ráže, například dvacetimilimetrový kanón MPŠ-20, třiadvacetimilimetrový MP-23-VV či jen velkorážový kulomet UBS. Montáží protitankových kanónů s protipancéřovým střelivem vznikly varianty pod označením Jak-9T. U typu Jak-9K byl experimentálně zabudován kanón ráže 57 mm. Naopak v roce 1944 byl do stíhačky instalován protitankový kanón ráže 45 mm. Mezi četnými verzemi byly i stíhací bombardéry Jak-9L a Jak-9B, vyzbrojený jen kulomety, přičemž do trupu byla umístěna pumovnice, v níž mohlo být zavěšeno až 400 kg pum (maximálně buď čtyři 100kg pumy FAB-100, nebo až 128 kusů kumulativních PT pumiček PTAB).[zdroj⁠?]

Bojové nasazení

Stíhací letadla Jak-9 poprvé zasáhla do vzdušných soubojů na stalingradskou frontou na podzim 1942. [zdroj⁠?] Pro Němce se tento stroj stal velice nepříjemným překvapením. Jaky-9 převyšovaly v rychlosti ve vodorovném letu nové německé stíhačky Messerschmitt Bf 109G,[zdroj⁠?] ve výškách do 4000 m, o 10 až 30 km/h. Od 6000 m výše byly sovětské stroje sice o 40 až 60 km/h pomalejší, avšak boje na sovětské frontě se vedly v podstatně nižších hladinách, kde se mohla převaha Jaků 9 uplatnit lépe.[zdroj⁠?] Jak-9 se vyznačoval také vyšší rychlostí ve vertikálním manévru, tj. ve stoupavosti.[zdroj⁠?] Do výšky 5000 metrů vystoupal za 4 minuty 54 sekund, zatímco Bf 109G-2 k tomu potřeboval 5 minut 18 sekund. Typ Jak-9 byl velmi všestranný, používal se jako stíhací, dálkový stíhací a přepadový letoun, ve verzi Jak-9B sloužil dokonce i jako stíhací bombardér, který se užíval pro boj s tanky. V červenci roku 1943 zařadil do své výzbroje 12. gardový stíhací pluk protivzdušné obrany Moskvy výškovou stíhací variantu Jak-9PD. Celková produkce pěti kusů byla vyvinuta z prototypu I-28, který poháněl motor Klimov VK-105PD s dvoustupňovým kompresorem. V roce 1944 byl uveden typ Jak-9DD, s palivovými nádržemi zvětšenými na 850 litrů, což dovolilo podnikat doprovodné lety dlouhé 2000 až 2200 km.[zdroj⁠?] Toho bylo využíváno např. při doprovodu amerických dálkových bombardovacích letadel B-17 a B-24, která si při mezipřistání doplňovala palivo na základně vybudované u Poltavy na Ukrajině. Použití Jaků 9 však druhou světovou válkou ještě neskončilo, tento typ se zúčastnil ještě bojů v korejské válce.[zdroj⁠?]

Celkem bylo vyrobeno na 16 700 strojů typu Jak-9.[zdroj⁠?]

Základní technické údaje

Silueta Jaku-9T v porovnání s dřívější variantou

Jakovlev Jak-9 byl jednomístný jednomotorový stíhací dolnoplošník smíšené konstrukce, vybavený záďovým zatahovacím podvozkem.

Technická data typu Jak-9

  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2277 kg
  • Vzletová hmotnost: 2873 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 520 km/h
    • ve výšce 4300 m: 599 km/h
  • Praktický dostup: 11 100 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 5,1 minuty
  • Dolet: 875 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně

Technická data typu Jak-9M

  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2428 kg
  • Vzletová hmotnost: 3095 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 518 km/h
    • ve výšce 3750 m: 573 km/h
  • Praktický dostup: 9400 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 6,1 minuty
  • Dolet: 950 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně

Technická data typu Jak-9DD

  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,50 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2346 kg
  • Vzletová hmotnost: 3387 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 522 km/h
    • ve výšce 3900 m: 584 km/h
  • Praktický dostup: 9400 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 6,8 minuty
  • Dolet: 1330 km
  • Maximální dolet: 2200 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-105PF
  • Maximální bojový výkon: 1260 k (927 kW)
  • Výzbroj: kanón ŠVAK ráže 20 mm střílející osou vrtule a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm nad motorem, asymetricky umístěný na levé straně (část strojů, alespoň na počátku výroby, byla vyzbrojena pouze jedním 20mm kanónem)

Technická data typu Jak-9U

  • Rozpětí: 9,74 m
  • Délka: 8,55 m
  • Výška: 3,20 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2512 kg
  • Vzletová hmotnost: 3204 kg
  • Maximální rychlost —
    • u země: 575 km/h
    • ve výšce 5000 m: 672 km/h
  • Praktický dostup: 10 650 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 5 minut
  • Dolet: 675 km
  • Pohonná jednotka: motor Klimov VK-107A
  • Výzbroj: jeden kanón ráže 20 mm střílející osou vrtule a dva synchronizované kulomety ráže 12,7 mm nad motorem

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla
  • Olaf Groehler, Letecká válka 1939–1945

Šablona:Letouny Jakovlev