Jakov Iljič Frenkel
| Jakov Iljič Frenkel | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Яков Ильич Френкель |
| Narození | 10. února 1894 Rostov na Donu |
| Úmrtí | 23. ledna 1952 (ve věku 57 let) Petrohrad |
| Místo pohřbení | Bogoslovský hřbitov (59°59′26″ s. š., 30°23′41″ v. d.) |
| Alma mater | Petrohradská škola Karla Maye (1909–1913) Petrohradská státní univerzita (1913–1918) |
| Povolání | teoretický fyzik, inženýr, jaderný fyzik a fyzik |
| Zaměstnavatelé | Tauridská státní univerzita V. I. Vernadského (1918–1921) Petrohradská státní polytechnická univerzita (1921–1952) Fyzicko-technický institut Ruské akademie věd A. F. Ioffeho (1921–1952) |
| Ocenění | Řád rudého praporu práce (1945) Stalinova cena (1947) člen American Physical Society |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakov Iljič Frenkel (10. února 1894, Rostov na Donu – 23. ledna 1952, Leningrad) byl sovětský fyzik známý pro své práce v oblasti fyziky kondenzovaných látek.[1]
Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v židovské rodině v Rostově na Donu 10. února 1894. Na Petrohradskou univerzity nastoupil v roce 1910. Během tří let dokázal vystudovat a na univerzitě zůstal, aby se připravil na profesuru. V roce 1912 dokončil svou první práci z fyziky týkající se magnetického pole Země a atmosférické elektřiny. Tato práce přitáhla pozornost Abram Ioffeho a později spolu tito dva fyzikové začali spolupracovat.
Od roku 1921 až do konce života pracoval Frenkel pracoval ve Fyzikálně-Technickém institutu. Od roku 1922 vydal Frenkel téměř každý rok jednu knihu. Byl autorem prvního teoretického kurzu v Sovětském svazu. Mnoho studentů, v Sovětském svazu i v zahraničí, se naučilo fyziku z těchto knih. Za své vědecké zásluhy byl zvolen členem korespondentem Akademie věd SSSR v roce 1929.[2]
Roku 1920 se oženil se Sárou Isakovnou Gordinovou. Měli spolu dva syny, Sergeje a Viktora. Působil jako hostující profesor na University of Minnesota ve Spojených státech v krátkém období kolem roku 1930.[3]
Při provádění výzkumu molekulární teorie kondenzovaného stavu zavedl pojem díry. Frenkelův defekt se stal pevně ustaveným v oblasti fyziky pevných látek a kapalin. V roce 1930 se začal zajímat i o plastické deformace. Jeho teorie, nyní známa jako Frenkelův–Kontorovův–Tomlinsonův model, je důležitá ve studiích dislokace.[4]
Výsledky jeho více než dvacetiletého studia teorie kapalného stavu byly zobecněny v klasické monografii „Kinetická teorie kapalin“. V letech 1930 až 1931 ukázal, že neutrální excitace krystalového světla je možná, s elektronem excitovaným ze základního stavu, čímž vytváří díru v krystalové mřížce, kterou můžeme definovat jako kvazičástici exciton. Tento princip může být uplatněn v teorii kovů, jaderné fyzice a polovodičích.
Přispěl k fyzice polovodičů a izolantů tím, že v roce 1938 navrhl teorii, která je běžně známa jako Pooleův–Frenkelův efekt. Jméno Poole odkazuje na Horace Hewitta Poolea (1886–1962) z Irska. Poole našel empirický vztah mezi vodivostí a elektrickým polem. Frenkel později vyvinul mikroskopický model, podobný Schottkyho jevu, který vysvětlil Pooleho výsledky přesněji.[5]
Frenkel zemřel v Leningradu v roce 1952. Jeho syn, Viktor Frankel, napsal biografii svého otce, Jakov Iljič Frenkel: Jeho dílo, život a dopisy. Tato kniha, původně napsaná v ruštině, byla také přeložena a zveřejněna v angličtině.
Anglické překlady knih Frenkela[editovat | editovat zdroj]
- Wave Mechanics. Elementary Theory. Clarendon Press, Oxford. 1932.
- Wave Mechanics. Advanced General Theory. Clarendon Press, Oxford. 1934.
- Kinetic Theory of Liquids. Clarendon Press, Oxford. 1946.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yakov Frenkel na anglické Wikipedii.
- ↑ Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-09]. Heslo ФРЕ́НКЕЛЬ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-09. (rusky)
- ↑ Yakov I. Frenkel pn the website of Ioffe Physico-Technical Institute. www.ioffe.rssi.ru [online]. [cit. 2017-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-28.
- ↑ Rudolf Peierls, „Yakov Ilich Frenkel“, Physics Today, June 1994.
- ↑ O.M. Braun, „The Frenkel–Kontorova model: concepts, methods and applications“, Springer, 2004.
- ↑ J. Frenkel, „On pre-breakdown phenomena in insulators and electronic semi-conductors“, Phys.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Viktor Jakovovič Frenkel: Yakov Illich Frenkel. His work, life and letters. (original: (ru) Яков Ильич Френкель, translated by Alexander S. Silbergleit), Birkhäuser, Basel / Boston / Berlin 2001, ISBN 978-3-7643-2741-5 (English).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakov Iljič Frenkel na Wikimedia Commons - Životopis Jakova Iljiče Frenkela
