Jaderná elektrárna Fu-čching

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaderná elektrárna Fu-čching
Chybí zde svobodný obrázek
StátČínaČína Čína
UmístěníFu-čching, Fu-ťien
StavV provozu
Začátek výstavby21. listopadu 2008
Zprovoznění22. listopadu 2014
VlastníkCNNC
ZhotovitelCNNC
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu4 × 1089 MW
1 × 1150 MW
1 × 1161 MW
Typ reaktorůCPN-1000
Hualong One
PalivoUran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon6667 MW
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna Fu-čching (čínsky pchin-jinem Fúqīng Hédiànzhàn, znaky zjednodušené 福清核电站) je provozní jadernou elektrárnou na východě Číny. Nachází se na pobřeží Východočínského moře v městském okrese Fu-čching v provincii Fu-ťien. Elektrárna disponuje celkovým hrubým výkonem 6667 MW a do sítě odesílá 6150 MW.[1]

Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

O výstavbě jaderné elektrárny v provincii Fu-ťien se poprvé uvažovalo v roce 1994. Jako možná místa byly k dispozici Chuej-an nebo Čchang-le.[2] Ve stejném roce bylo rozhodnuto postavit elektrárnu v Šan-čchienu, nedaleko města Chuej-an. Měla to být třetí jaderná elektrárna v Čínské lidové republice po jaderných elektrárnách Ta-ja-wan a Čchin-šan. Areál navíc nabízel možnost postavit až šest jaderných reaktorů, což bylo žádoucí z hlediska rozšíření do budoucna. Původně bylo plánováno, že výstavba prvních dvou začne během devátého pětiletého plánu (1996 až 2000). Samotná provincie Fu-ťien však neměla dostatek financí, aby mohla elektrárnu vybudovat na vlastní náklady, proto bylo zváženo, že se do projektu zapojí zahraniční investoři prostřednictvím výbětového řízení.[3] Experti však nevěřili, že projekt má velkou budoucnost, zvláště když se provincie Fu-ťien od roku 1984 pokoušela postavit jadernou elektrárnu, ale projekt selhal.[4]

V roce 2004 došlo k pokusu postavit jadernou elektrárnu v rámci desátého pětiletého plánu (2001 až 2005). Byly plánovány dva tlakovodní reaktory o výkonu 1000 MW.[5] Dne 15. února 2006 podepsala China National Nuclear Corporation smlouvu s China Huadian Corporation na výstavbu elektrárny s až šesti 1000 MW bloky.[6] Obě společnosti se dohodly na vytvoření společného podniku pro výstavbu a provoz elektrárny. Nakonec byla elektrárna přesunuta do Fu-čchingu, protože je zde menší seismický risk a lepší podmínky, než v Chuej-anu.[7]

První fáze[editovat | editovat zdroj]

Výstavba prvního bloku byla zahájena 21. listopadu 2008. Výstavba druhého bloku následovala 17. června 2009. Jedná se o čínské třísmyčkové tlakovodní reaktory, což znamená, že používají tři parogenerátory. Hrubý výkon obou bloků činí 1089 MW a čistý, který je odesílán do sítě je 1000 MW. Připojení k síti proběhlo 20. srpna 2014 a 6. srpna 2015. Komerční provoz byl zahájen 22. listopadu 2014 a 16. října 2015.[1]

Druhá fáze[editovat | editovat zdroj]

Výstavba třetího bloku byla zahájena 31. prosince 2010 a čtvrtého bloku 17. listopadu 2012. Jedná se o čínské třísmyčkové tlakovodní reaktory, což znamená, že používají tři parogenerátory. Hrubý výkon obou bloků činí 1089 MW a čistý, který je odesílán do sítě je 1000 MW. Připojení k síti proběhlo 7. září 2016 a 29. července 2017. Komerční provoz byl zahájen 25. října 2016 a 17. září 2017.[1]

Třetí fáze[editovat | editovat zdroj]

Třetí fáze měla původně obsahovat dva tlakovodní reaktory ACP-1000, které jsou konstrukčně podobné CNP-1000. Od roku 2011 čínská vláda zrušila stavební povolení v důsledku havárie elektrárny Fukušima Dajiči v Japonsku. Kvůli vládnímu tlaku na přechod na reaktory AP1000, který si CNNC nepřála, měla společnost na výběr buď uposlechnout anebo práce zastavit. Vzhledem k tomu, že by společnost změnou technologie oslabila svou vlastní pozici vývojáře reaktorů, byla v červenci 2013 zvolena možnost zmrazit projekt. Na základě rozhodnutí z roku 2011 spojit ACPR-1000 a ACP-1000 do jednotného a společného designu vznikl nový ACC1000. Byl představen v roce 2014 a určen jako návrh pro pátý a šestý blok, ale také pro třetí a čtvrtý blok elektrárny Fang-čcheng-kang. Zatímco technologie měla pocházet z Číny, reaktory této řady využívají řídicí systémy od společností Areva a Siemens.[1] Dne 3. listopadu 2014 CNNC rozhodla, že Fu-čching bude první elektrárnou, kde budou tyto reaktory postaveny. Tyto reaktory se nazývají Hualong One a provedení od CGN se nazývá HPR1000.[8][9] V dubdu 2015 obdržel pátý a šestý blok elektrárny Fu-čching souhlas od Státní rady.[10][11]

Výstavba pátého bloku byla zahájena nalitím prvního betonu dne 7. května 2015. Šestý blok se začal stavět dne 22. prosince 2015. Jde o třísmyčkové tlakovodní reaktory Hualong one. Pátý blok disponuje hrubým elektrickým výkonem 1161 MW a čistým výkonem 1075 MW a šestý blok hrubým výkonem 1150 MW a čistým výkonem 1075 MW. Do sítě byly bloky připojeny ve dnech 27. listopadu 2020 a 1. ledna 2022. Komerční provoz byl zahájen 29. ledna 2021 a 25. března 2022.

Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]

Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

výstavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Fu-čching-1[12] CNP-1000 1000 MW 1089 MW 21. 11. 2008 20. 8. 2014 22. 11. 2014
Fu-čching-2[13] CNP-1000 1000 MW 1089 MW 17. 6. 2009 6. 8. 2015 16. 10. 2015
Fu-čching-3[14] CNP-1000 1000 MW 1089 MW 31. 12. 2010 7. 9. 2016 24. 10. 2016
Fu-čching-4[15] CNP-1000 1000 MW 1089 MW 17. 11. 2012 29. 7. 2017 17. 9. 2017
Fu-čching-5[16] Hualong one 1075 MW 1161 MW 7. 5. 2015 27. 11. 2020 29. 1. 2021
Fu-čching-6[17] Hualong one 1075 MW 1150 MW 22. 12. 2015 1. 1. 2022 25. 3. 2022

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku АЭС Фуцин na ruské Wikipedii.

  1. a b c d China Nuclear Power | Chinese Nuclear Energy - World Nuclear Association. world-nuclear.org [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  2. Monitoring Service: Summary of world broadcasts: Asia, Pacific. [s.l.]: British Broadcasting Corporation, 1994. Kapitola 3, s. 8. 
  3. Monitoring Service: Summary of world broadcasts: Asia, Pacific. [s.l.]: British Broadcasting Corporation, 1994. Kapitola 3, s. 10. (anglicky) 
  4. Daily report: People's Republic of China. [s.l.]: National Technical Information Service, 1993. S. 32. (anglicky) 
  5. Energy in China: transportation, electric power and fuel markets. [s.l.]: Asia Pacific Energy Research Centre, 2004. ISBN 4931482260. S. 60. (anglicky) 
  6. Nuclear news. Svazek 49. [s.l.]: American Nuclear Society, 2006. S. 76. 
  7. Earthquake research in China. Svazek 22. [s.l.]: Allerton Press, 2008. S. 414. (anglicky) 
  8. China: erste Hualong-One-Einheiten für Standort Fuqing. Nuklearforum Schweiz [online]. 2014-11-07 [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. (německy) 
  9. Hualong One deployment at Fuqing 5 - World Nuclear News. world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  10. Neuer Antrieb für Chinas Atomindustrie - Radio China International. german.cri.cn [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  11. China's nuclear plant plans get new momentum - Headlines, features, photo and videos from ecns.cn|china|news|chinanews|ecns|cns. www.ecns.cn [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  12. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  13. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  14. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  15. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  16. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 
  17. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]