Přeskočit na obsah

Jakub z Vitry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jacques de Vitry)
Jeho Eminence
Jakub z Vitry
Kardinál-biskup
Církevřímskokatolická
Titulární kostelsuburbikální diecéze Frascati
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení1210
Biskupské svěcení31. července 1216, Perugia
Kardinálská kreace1229
kreoval Řehoř IX.
Titulkardinál-biskup
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narozeníDesetiletí od 1160 nebo Desetiletí od 1170
Místo narozeníVitry-en-Perthois
Datum úmrtí1. května 1240
Místo úmrtíŘím
Místo pohřbeníklášter Oignies
Povoláníteolog, historik, filozof, katolický kněz, spisovatel a katolický biskup
Alma materPařížská univerzita
Významné díloHistoria Orientalis et Occidentalis
Vita Mariae Oigniacensis
Sermons
Letters
Sermones Vulgares
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub z Vitry (francouzsky Jacques de Vitry, latinsky Jacobus de Vitriaco; 1160/1170 – 1240 Řím) byl francouzský teolog, historik, biskup a křižácký kazatel. Patřil mezi vlivné osobnosti křesťanství 13. století a zanechal po sobě rozsáhlé literární dílo, které je významným zdrojem informací o křížových výpravách i náboženském a kulturním životě této doby.

Život a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

O raném životě Jakuba z Vitry se nedochovalo mnoho zdrojů. Stejně jako rok[pozn. 1][1], není známé ani přesné místo jeho narození. Narodil se ve střední Francii, pravděpodobně ve městě Vitry, podle kterého získal své přízvisko – v úvahu připadá Vitry-sur-Seine[2], Vitry-en-Perthois[3] či Vitry-le-François[3]. Další zdroj jako možné rodiště uvádí město Argenteuil[4].

Studoval teologii na Pařížské univerzitě. Během svých studií, která barvitě popsal ve svém díle, se seznámil s řeholí sv. Augustina. V té době se rovněž dozvěděl o bekyni Marii z Oignies, proslulé svým hluboce duchovním, asketickým životem.[1] Okolo roku 1208 opustil Paříž, aby se s ní mohl setkat. Spřátelili se spolu a na Mariin popud se roku 1210 vrátil do Pařiže, kde byl vysvěcen na kněze. Po následném návratu do Oignies odsloužil svou ji první mši a tamtéž vstoupil do řádu místních řeholních kanovníků. Marie ho nadále podporovala – zejména ve veřejném kázání. Jejich přátelství trvalo až do její smrti v roce 1213.[3] Krátce nato napsal na žádost biskupa Fulka z Toulouse knihu o jejím životě.

Kazatelská a duchovní činnost

[editovat | editovat zdroj]

Díky svému nadání a přátelství s Fulkem z Toulouse se stal Jacques de Vitry jedním z nejvýznamnějších kazatelů křížové výpravy proti albigenským. Při kazatelských cestách se mu dařilo rekrutovat nové křižáky na území dnešního Německa, na severu a později i na jihu Francie.[3]

Pověst o jeho kazatelských úspěších se postupně šířila na východ, kde si Jakuba z Vitry povšimlo latinské duchovenstvo města Akkonu, přičemž si ho roku 1214 zvolili za svého biskupa. Po vysvěcení na biskupa papežem Honoriem III. v roce 1216 se tak z Říma vydal na dlouhou a bouřlivou[5] cestu do Svaté země[1].

Po prvotním rozčarování ze zkaženosti Akkonu a jeho obyvatel se Jakub opět naplno pustil do kazatelské práce. Po úspěchu v Akkonu ho postupně oslovovala další zejména námořní města, kde se mu dařilo ke křesťanství přesvědčovat i místní saracénské obyvatelstvo.[5]

Byl také aktivním účastníkem páté křížové výpravy do Egypta. Zúčastnil se úspěšného obléhání přístavního města Damietta v letech 1218–1219. V Damiettě pak vykupoval a křtil místní děti, přičemž je předával ke svým přátelům do křesťanské výchovy.[3] V roce 1221 město Damietta znovu dobyli Saracéni a Jacques se vrátil do Akkonu.

Po neúspěchu křížové výpravy se rozhodl rezignovat na svůj post biskupa. Po dlouhých jednáních mu papež Řehoř IX. v roce 1227 dovolil odstoupit a Jacques odjel zpět do Evropy.[6] Po svém návratu pokračoval v severní Francii v kázání proti albigenským. O rok později byl jmenován kardinálem Tuskula.[1]

Závěr života a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Poslední léta svého života strávil Jakub z Vitry ve vysoké politice jako prostředník císaře Svaté říše římské Fridricha II. Štaufského a svého přítele, papeže Řehoře IX., což dosvědčuje Jacquesovo jméno v bezpočtu papežských dokumentů. Ještě v roce 1239 byl zvolen latinským jeruzalémským patriarchou – tuto volbu však papež zamítl.[3] Hned následujícího roku, v květnu 1240, pravděpodobně v Římě, Jacques de Vitry zemřel. Jeho tělo bylo roku 1241 přesunuto do Oignies.[1]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Historické

[editovat | editovat zdroj]
  • Vita Beatae Mariae Oigniacensis
  • Historia orientalis et occidentalis
  • Historia oocidentalis
  • Historia Hierosolymitana
  • Dopisy

Kázání

[editovat | editovat zdroj]
  • Sermones de tempore
  • Sermones vulgares

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Narození Jacquese de Vitry se odhaduje podle roku 1187, kdy podle historických zdrojů studoval teologii na Pařížské univerzitě.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 5 BARTLETT, Robert. Jacques de Vitry (d. 1240) and the Religious Life of his Time. History. 2023-04, roč. 108, čís. 379–380, s. 3–19. Dostupné online [cit. 2025-01-01]. ISSN 0018-2648. doi:10.1111/1468-229X.13345. (anglicky)
  2. ↑ CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: Jacques de Vitry. www.newadvent.org [online]. [cit. 2025-01-01]. Dostupné online.
  3. 1 2 3 4 5 6 DE VITRY, Jacques. The Exempla - or Illustrative Stories from the Sermones Vulgares. Příprava vydání T. F. Crane. Londýn: David Nutt pro Folk-lore Society, 1890. 423 s. Dostupné online.
  4. ↑ Acta Sanctorum. Příprava vydání V. Palmé. Svazek 25. Paříž: [s.n.], 1867. Kapitola 23. červen.
  5. 1 2 DE VITRY, J., trans. LOUD, G. A., Letter of Jacques de Vitry 1216/1217. (Medieval History Texts in Translation, University of Leeds). Dostupné z: https://eprints.whiterose.ac.uk/215343/1/James-of-Vitry.pdf
  6. ↑ Jacob (James) of Vitry (Jacques de Vitry) id=. www.ccel.org [online]. [cit. 2025-01-01]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jakub_z_Vitry&oldid=25706747“