Jómští vikingové
| Jómští vikingové Jómsvíkingar
|
||||||
geografie
|
||||||
| obyvatelstvo | ||||||
| státní útvar | ||||||
|
kmenová společnost
|
||||||
|
zánik:
|
1043 – dobytí Jomsborgu
|
|||||
| Státní útvary a území | ||||||
|
||||||
Jómští vikingové nebo také jómsvikingové (Jómsvíkingar, singulár Jómsvíking) je legendární družina vikinských žoldnéřů či banditů 10. a 11. století. Ačkoliv zůstávali zapřisáhlými pohany, stále věrni původním severským bohům jako byli Ódin a Thór, bojovali pro každého pána, který jim byl schopen zaplatit, a příležitostně bojovali i po boku křesťanských panovníků. Podle norských ság (především podle Jómsvíkinga saga, ságy krále Olafa Tryggvassona a příběhů z Flateyjarbóku) se jejich pevnost Jomsborg nacházela na jižním pobřeží Baltského moře, ale přesná poloha je předmětem sporu současných historiků a archeologů. Většina z nich ji lokalizuje na vrch Silderberg severně od města Wolin na stejnojmenném ostrově.[1][2][3] Jomsborg je ztotožňován s názvy „Jumne“, „Julin“ a „Vineta“, vyskytujícími se v dánských a německých pramenech.[3]
Legenda o jómských vikinzích se objevuje v některých islandských ságách ze 12. a 13. století. Samotná jejich existence je předmětem diskuze v historických kruzích, hlavně kvůli nedostatku primárních zdrojů. Nedochovaly se žádné soudobé zdroje zmiňující jména jómští vikingové a Jomsborg, ale existují tři soudobé runové kameny a několik soudobých lausavís, které se zmiňují o jedné z jejich bitev.
Jómští vikingové museli čelit expanzivní politice okolních panovníků, zvláště skandinávských králů, kdy se na bojištích několikrát střetli s jejich vojsky. Nakonec se norský král Magnus I. (1024-1047) rozhodl, že s jómskými vikingy definitivně skoncuje a roku 1043 se mu podařilo dobýt i pevnost Jomsborg, což byl konec jómských vikingů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jomsvikings na anglické Wikipedii.
- ↑ JONES, Gwyn. A History of the Vikings. USA: Oxford Univ. Press, 2001. 552 s. ISBN 978-0192801340. (anglicky)
- ↑ KUNKEL, O.; WILDE, K. A. Jumne, 'Vineta', Jomsborg, Julin: Wollin. Stettin: [s.n.], 1941.
- ↑ a b HOOPS, Johannes; JANKUHN, Herbert; BECK, Heinrich. Reallexikon der germanischen Altertumskunde Band 16. 2. vyd. [s.l.]: Walter de Gruyter, 2000. ISBN 3-11-016782-4.
