Jóaš (Izrael)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jóaš
Portrét
Narození 9. století př. n. l.
Místo úmrtí Sebastia
Pohřben
Potomci Jarobeám II.
Otec Jóachaz

Jóaš (hebrejsky: יְהוֹאָשׁ‎‎, Jeho'aš, nebo zkráceně יוֹאָשׁ‎‎, Jo'aš), v českých překladech Bible přepisováno též jako Joas či Jehoaš, byl v pořadí dvanáctým králem Severního izraelského království a třetím králem čtvrté dynastie panovníků tohoto království. Jeho jméno se vykládá jako Hospodin daroval“ či „Hospodinův oheň“.[1] Dle názoru moderních historiků a archeologů vládl asi v letech 800 až 784 př. n. l.[2] Podle kroniky Davida Ganse by však jeho kralování mělo spadat do let 3098–3114 od stvoření světa neboli do rozmezí let 664–647 před naším letopočtem,[3] což odpovídá 16 letům vlády, jak je uvedeno v Druhé knize králů.[4]

Jóaš byl synem krále Jóachaze a na izraelský trůn v Samaří usedl po smrti svého otce, což bylo ve 37. roce vlády judského krále Jóaše. Ačkoliv Jóaš, co se týče náboženství i nadále trpěl modloslužebný kult zlatých býčků, jenž byl soustředěn v Bét-elu a v Danu, přesto byl docela úspěšným králem. Určitou roli v tom sehrálo zřejmě to, že v mnoha záležitostech dal na rady proroka Elíši, jehož nazýval svým otcem a vozatajem Izraele.[5] Území, jež Izraelcům zabrali Aramejci v době Jóachazovy a Jehúovy vlády, získal Jóaš zpět, když třikrát porazil aramejského krále Ben-hadada III.[6] Utkal se rovněž s judským králem Amasjášem, kterého porazil a zajal u Bét-šemeše. Pak ho jako zajatce přivlekl do Jeruzaléma a donutil ho, aby svou svobodu vykoupil zlatem a stříbrem a také rukojmími.[7] Po smrti Jóaše usedl na izraelský trůn v Samaří jeho syn Jarobeám.[8]

Králové Izraelského království
Předchůdce:
Jóachaz
800–784 př. n. l.
Jóaš (Izrael)
Nástupce:
Jarobeám II.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 214. 
  2. Existuje několik verzí datace vlády izraelských a judských panovníků. Tato datace podle FinkelsteinSilberman (2007), s. 30, kteří vycházejí z Anchor Bible Dictionary a Galilovy práce The Chronology of the Kings of Israel and Judah.
  3. GANS, David. Ratolest Davidova. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2535-7. S. 73, 77. 
  4. 2Kr 13, 10 (Kral, ČEP)
  5. 2Kr 13, 14 (Kral, ČEP)
  6. 2Kr 13, 25 (Kral, ČEP)
  7. 2Pa 25, 23–24 (Kral, ČEP)
  8. 2Kr 14, 16 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]