Ján Palárik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ján Palárik
Jan Palarik 1863.jpg
Narození 27. dubna 1822
Raková
Úmrtí 7. prosince 1870 (ve věku 48 let)
Majcichov
Povolání spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ján Palárik (27. duben 1822, Raková7. prosinec 1870, Majcichov u Trnavy) byl slovenský katolický kněz, spisovatel-dramatik, publicista, překladatel a národní buditel. Patřil vedle Jána Chalupky k nejznámějším slovenským dramatikům 19. století.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z tesařské rodiny a počáteční vzdělání, i hudební, dostal od rodičů. Gymnázium studoval v Prešově a Kecskemétu, teologii pak studoval v Ostřihomi, Bratislavě a Trnavě. Spolu s Jozefem Viktorinem, Martinem Hattalou a hrabětem Rudolfem Nyárim zde vytvořili kroužek národně uvědomělých, pokrokově a racionalisticky orientovaných seminaristů.

Po vysvěcení působil ve Starém Tekově, Vindšachte (dnes Štiavnické Bane) a Banské Štiavnici. V letech 1852-1862 působil na německé faře v Pešti. V šedesátých letech 19. století se začal věnoval politické publicistice, přispíval zejména do časopisu Priateľ školy a literatúry a Slovenských novín. Významným způsobem zasáhl do dobových jazykových sporů týkajících se podoby spisovného slovenského jazyka – ve svých článcích hájil tzv. štúrovskou slovenštinu.

Spoluzakládal Matici slovenskou, pro její potřeby pak posuzoval divadelní hry a byl také pořizovatelem čítanek a gramatiky pro katolické školy. V roce 1868 se účastnil založení nové politické strany – Novej školy slovenskej. Jejím cílem bylo spolu s uherskou levicí obnovit zákony z roku 1848 a učinit z rakouské reálné unie pouhou unii personální.

Své politické názory Palárik otevřeně prezentoval i v almanachu Lipa (1864), kde nabídl vlastní variantu řešení vztahů mezi slovanskými národy: necentralistickou, demokratickou a federalistickou reformu slovanské myšlenky s odmítnutím ruského absolutismu – čímž se polemicky vymezil zejména vůči rusofilské koncepci Jána Kollára.

Od roku 1862, na přímluvu hraběnky Esterházyové-Bezobrazovové, působil v Majcichově až do své smrti. Zemřel v důsledku žaludečních vředů. V Majcichově je i pohřben a v místním kulturním domě lze navštívit jeho pamětní místnost.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku byl činný zejména v periodikách; vydával časopis Cyrill a Method a za prosazování ekumenismu a demokratizačních reforem v církvi na jeho stránkách byl potrestán církevním vězením a přeložením do Pešti. Později redigoval Katolícke noviny pre dom a cirkev. Jeho literární dílo se skládá zejména z dramat, ale také z mnoha publicistických děl a několika učebnic (náboženství, čítanek, gramatik pro slovenské školy). Ve svých dílech vyjadřuje zejména opravdové vlastenectví a snahu o rozmach slovenského jazyka i kultury.

Pro jeho veselohry je typická komediální zápletka postavená na principu záměny postav, satirické zobrazení pokřivenosti společenského života i lidských charakterů a problematika národního odpadlictví. Všechny jeho hry byly inscenované u divadelních ochotníků a zaznamenaly velký úspěch. S odstupem času bývají hodnoceny jako příliš dobově determinované, přičemž se vyzdvihuje zejména jejich dokumentární hodnota – věrně popisují dobovou atmosféru, takže jsou důležitým přínosem pro pochopení epochy, v níž autor žil.

Byl i překladatelem, z němčiny překládal především Ch. Schmida (Spisy pre mládež, 1955-1856). Používal pseudonymy Beskyd, Ján Beskyd či Paliarik Ján.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Je po něm pojmenována obec Palárikovo a od roku 2001 i Divadlo Jána Palárika v Trnavě.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

  • 1852 – Ohlas pravdy v záležitosti spisovné reči slovenské
  • 1858 – Concordia (almanach vydaný ve spolupráci s J. Viktorínom)
  • 1860 – Dôležitosť dramatickej národnej literatúry

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • 1858 – Inkognito (veselohra)
  • 1860 – Drotár (veselohra)
  • 1862 – Zmierenie alebo Dobrodružstvo pri obžinkoch (veselohra)
  • 1871 – Dimitrij Samozvanec (tragédie)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Palárik na slovenské Wikipedii.

  1. http://zlatyfond.sme.sk/autor/1/Jan-Palarik
  2. http://www.muzeum.sk/?obj=pamiatka&ix=pijpm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČAVOJSKÝ, Ladislav: O pôvodnosti Palárikovho dramatického diela. In: Slovenské divadlo, roč. 3, 1955, č. 3, s. 233 – 244.
  • ČAVOJSKÝ, Ladislav: Nepochopený Palárik. In: Slovenské divadlo, roč. 8, 1960, č. 1, s. 239 – 244.
  • ČEPAN, Oskár: J. Palárik a poučenie zo slovenského liberalizmu. In: Slovenská literatúra, roč. 3, 1956, č. 3, s. 322 – 329.
  • GAŠPARÍK, Mikuláš: Zápas o demokratizáciu slovenskej literatúry v šesťdesiatych rokoch 19. storočia. In: Slovenská literatúra, roč. 7, 1961, č. 3, s. 265 – 277.
  • Ottův slovník naučný, heslo Palárik. Sv. 19, str. 87
  • VAVROVIČ, Jozef: Ján Palárik, jeho ekumenizmus a panslavizmus. Martin: Matica slovenská, 1993.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]