Isidor ze Sevilly

Svatý; Isidor ze Sevilly
Učitel církve
Narození	kolem 560; Cartagena
Úmrtí	4. dubna 636; Sevilla
Svátek	4. duben
Místo pohřbení	Léon
Státní občanství	Toledské království
Vyznání	katolická církev
Svatořečen	asi 1598 papežem Klementem VIII.
Úřady	arcibiskup
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Významné zasvěcené kostely	Kostel svatého Isidora v Leónu a další
Atributy	kniha, pero
Patronem	navržen: počítačů, internetu, studentů
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isidor ze Sevilly (asi 560 Cartagena – 4. dubna 636 Sevilla) byl encyklopedický učenec, biskup v Seville, poslední autor latinské patristiky a jeden z nejvlivnějších autorů raného středověku. Je uctíván jako světec. Papež Benedikt XIII. jej roku 1722 prohlásil za učitele církve.

Život[editovat | editovat zdroj]

Isidor prožil svůj život na Pyrenejském poloostrově, ovládaném germánskými Vizigóty. Patřil mezi několik málo osobností, které se snažily o záchranu doznívající latinské kultury a vzdělanosti. Narodil se v zámožné a vzdělané rodině, oba bratři i sestra byli v církevní službě. Po smrti rodičů se o něj staral starší bratr Leander, sevillský biskup. Isidor studoval v místní katedrální škole, naučil se řecky i hebrejsky a po bratrově smrti roku 600 nebo 601 převzal po něm službu biskupa v Seville.

Leanderův zápas s králem Leovigildem musel v té době nabýt náboženské podoby: Gótové byli většinou ariáni, ale zdánlivě pouze dogmatický spor o Trojici měl své mocenské důsledky. Z Ariova učení, že Bůh Syn je podřízen Otci a Duch Svatý Synovi totiž ariáni odvozovali i podřízení církve („Syn“) a vzdělanosti („Duch Svatý“) Otci čili panovníkovi. Proto bylo gótské ariánství zároveň i politickou teorií jejich vlády: panovník chápal biskupa jako svého dvořana, jemuž mimo jiné svěřoval i oblast vzdělávání. Roku 587 se Leovigildův nástupce Rekkared ariánství zřekl a přijal katolickou víru. Na upevnění víry a k odstranění sporů Isidor svolal roku 619 synodu do Sevilly, jíž se účastnili i biskupové z Galie, a roku 633 koncil v Toledu, který pod jeho předsednictvím vyhlásil nezávislost církve (proti ariánům), zároveň ji však zavázal k loajálnosti k panovníkovi. Dekret koncilu uložil biskupům povinnost zakládat školy a starat se o vzdělání kněžích a doporučil i výuku řečtiny a hebrejštiny, práv a medicíny.

Po dvou stoletích gótského panství byly staré kulturní a vzdělávací instituce zničeny a Isidor se věnoval jejich obnově, podporoval kláštery a pokusil se zachránit a uspořádat i souhrn klasického vědění ve svých spisech. Všem biskupům nařídil, že mají zřizovat školy a ve svých knihách jim poskytl i základní učebnice. První tři knihy jeho Etymologiae shrnují látku sedmi svobodných umění, která se poté vyučovala po celý středověk jako základ vzdělanosti. Jeho spisy jsou tedy spíše syntézy a sloužily po staletí jako učebnice.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Etymologiarum libri viginti – O významu slov
De natura rerum – O povaze věcí
Sententiarum libri tres – Tři knihy sentencí
De ecclesiasticis officiis – O církevních úřadech
Regula monachorum – Mnišská řehole
De ordine creaturarum – O řádu stvoření
De differentiis verborum – Rozdíly mezi slovy
De fide catholica contra Iudaeos – O katolické víře proti Židům
Synonymorum – Synonyma
Chronica maiora – Velké kroniky
Historia de regibus Gothorum, Vandalorum et Suevorum – Dějiny gótských, vandalských a svébských králů
In libros Veteris ac Novi Testamenti prooemia – Předmluvy ke knihám Starého a Nového zákona
Questiones in vetus testamentum – Otázky o Starém zákoně
De viris illustribus – O slavných mužích
De ortu et obitu patrum – O původu a úmrtích Otců.

V knize De fide catholica contra Iudaeos Isidor mimo jiné rozvíjí Augustinovu nepřátelskou polemiku proti Židům. Vzhledem k Isidorově autoritě v pozdějších dobách se mu připisovala i řada jiných, podvržených spisů.

Etymologiae[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnějším dílem Isidora ze Sevilly jsou Origines sive Etymologiae (Počátky neboli Etymologie). Dvacet knih představuje encyklopedii lidského poznání a vědomostí té doby, titul naznačuje duchovní souvislost s Platónem.^[zdroj?] První tři knihy jsou věnovány sedmi svobodným uměním, to jest

triviu:
- gramatice včetně latinské literatury,
- rétorice včetně etiky a práva,
- dialektice, to jest filosofii a argumentaci;
a kvadriviu, to jest:
- aritmetice,
- geometrii,
- astronomii a
- hudbě, zejména teorii harmonie.

Tento kánon vzdělanosti byl běžný již v římském vzdělávacím systému, diskutovalo se o tom, kolik je svobodných umění a jaká to jsou. Pojetí, které používá Isidor a posléze jej také přejal středověk, popsal v 5. století Martianus Capella. Později se kánon svobodných umění stal základem pro formu studia na artistických fakultách univerzit. Jednotlivé disciplíny se ovšem vyučovaly podle modernějších, vědeckých textů. Isidorovy Etymologie přesto díky svému přívětivému stylu zůstaly ještě dlouho oblíbenou četbou; proto se zachovaly ve stovkách opisů (včetně podlažického Codex gigas) a v řadě prvotisků z 15. století.

V Isidorově díle se zachovalo množství odkazů a přímých citátů z antické latinské a hlavně řecké literatury včetně jinak ztracených spisů například Aristotela^[zdroj?] a předsokratiků. Až do 13. století to byl jediný dostupný zdroj řecké vzdělanosti v západní Evropě.^[zdroj?] Isidorovo shrnutí ovšem nepřímo přispělo i k tomu, že řecké spisy se v dalších staletích na západě neopisovaly a tedy ztrácely.

Isidorův pozdější vliv[editovat | editovat zdroj]

Isidorova ambice obsáhnout a systematizovat co největší okruh lidského vědění byla relativně úspěšná a jeho Etymologie proto byly docela oblíbenou četbou v klášterních školách. Když se během 12. století masově rozšiřují nové překlady původních řeckých a arabských děl do latiny, vliv Isidorova kompilačního a popularizačního díla spíše slábl. Ve 13. století v souvislosti s universitami vznikly nové encyklopedie věd, např. De divisione philosophiae Dominika Gundissalina. V tomto díle je vedle jiných, především arabských autorů, citován i Isidor.^[1]

Isidora (spolu s Aristotelem a Ciceronem) také hojně cituje Tomáš Akvinský ve svém politologickém spise De regno ad regem Cypri (O království ke králi kyperskému).

Kromě písemného odkazu jeho rozsáhlého encyklopedického díla, které spoluurčovalo středověkou vzdělanost, byl Isidor uctíván i jako světec a v Dantově „Ráji“ je mezi svatými teology. Roku 1598 byl oficiálně prohlášen za svatého katolické církve, roku 1722 za učitele církve. Jeho svátek se slaví 4. dubna. Roku 2001 byl prohlášen patronem Internetu^[2] a vznikla i „Isidorova cena“ pro volně šířené programy (Shareware).^[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isidore of Seville na anglické Wikipedii.

↑ Dominicus Gundissalinus. De divisione philosophiae, ed. L. Baur, Münster: Aschendorff, 1903.
↑ [1] Archivováno 12. 10. 2004 na Wayback Machine. „Himmeldonnerwetter“, www.Heise.de
↑ [2] Archivováno 15. 3. 2012 na Wayback Machine. Švédský článek o Isidorově ceně.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Česky vydaná Isidorova díla[editovat | editovat zdroj]

Isidor ze Sevilly, Etymologiae I–III (svobodná umění). (překl. D. Korte) Praha: Oikúmené 2000
Isidor ze Sevilly, Etymologiae IV (medicína). (překl. K. Hušková, H. Florianová) Praha: Oikúmené 2003
Isidor ze Sevilly, Etymologiae V (právo a chronologie). (překl. L. Blechová-Čelebić) Praha: Oikúmené 2003
Isidor ze Sevilly, Etymologiae VI–VII (křesťanství, církevní dějiny). (překl. D. Korte) Praha: Oikúmené 2004
Isidor ze Sevilly, Etymologiae IX (jazyk). (překl. I. Zachová) Praha: Oikúmené 1998
Isidor ze Sevilly, Etymologiae X (slova). (překl. L. Pultrová) Praha: Oikúmené 2010
Isidor ze Sevilly, Etymologiae XI (antropologie). (překl. B. Kocánová, H. Šedinová, L. Blechová-Čelebić) Praha: Oikúmené 2009
Isidor ze Sevilly, Etymologiae XII (fauna). (překl. J. Fuksová) Praha: Oikúmené 2004
Isidor ze Sevilly, Etymologiae XIII–XV (meteorologie a geografie, architektura a geodézie). (překl. D. Korte) Praha: Oikúmené 2001
Isidor ze Sevilly, Etymologiae XVI (drahé kameny, kovy a horniny). (překl. H. Šedinová) Praha: Oikúmené 2000
Isidor ze Sevilly, Etymologiae XVII (rostliny). (překl. B. Kocánová, Z. Silagiová) Praha: Oikúmené 2019
Isidor ze Sevilly, Etymologiae XVIII (vojenství a hry). (překl. D. Korte) Praha: Oikúmené 2002
Isidor ze Sevilly, Etymologiae XIX–XX (lodě, stavby a oděvy; názvy pokrmů a nápojů, domácího zařízení a hospodářských nástrojů). (překl. I. Adámková, K. Vršecká, B. Kocánová, H. Florianová) Praha: Oikúmené 2009

Další literatura[editovat | editovat zdroj]

SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Isidor ze Sevilly na Wikimedia Commons
Autor Isidorus Hispalensis ve Wikizdrojích (latinsky)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Isidor ze Sevilly
Etymologie jako cesta k poznávání věcí

latinsky:

Isidor ze Sevilly: Etymologiarum libri (Etymologiae) (digitalizovaný rukopis)
Isidor ze Sevilly: Etymologiae (LacusCurtius)
Isidor ze Sevilly: De natura rerum
Isidor ze Sevilly: Etymologiae

Heslo v BBKL, bibliografie (německy)
W. Drews: heslo Hexenforschung (německy)

ohlasy:

Portál Svatého Isidora ze Sevilly (česky) (slovensky) (polsky)
Order of St. Isidore of Seville (anglicky)
Jones, Peter. „Patron saint of the internet“ Archivováno 1. 5. 2008 na Wayback Machine.. The Telegraph, Review of The Etymologies of Isidore of Seville, Cambridge University Press 2006, ISBN 0-521-83749-9.^{[nedostupný zdroj]}
„Searchin' for the Surfer's Saint“. Wired, 25. 1. 2002

Arcibiskup sevillský
Předchůdce: Sv. Leandr	600–636 Isidor ze Sevilly	Nástupce: Honorato

[1] Dominicus Gundissalinus. De divisione philosophiae, ed. L. Baur, Münster: Aschendorff, 1903.

[2] [1] Archivováno 12. 10. 2004 na Wayback Machine. „Himmeldonnerwetter“, www.Heise.de

[3] [2] Archivováno 15. 3. 2012 na Wayback Machine. Švédský článek o Isidorově ceně.

[1]

[2]

[3]