Izabela Czartoryska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Izabela Czartoryska
Portrét z roku 1774
Portrét z roku 1774
Rodné jméno Elisabeth Dorota Fortunata von Flemmingová
Narození 3. března 1746
Varšava, Polské království, Republika obou národů
Úmrtí 15. července 1835 (ve věku 89 let)
Wysocko, Haličsko-vladimirské království, Rakouské císařství (dnes Polsko)
Národnost polská
Nábož. vyznání římskokatolické
Manžel(ka) Adam Kazimierz Czartoryski (1761–1823)
Rodiče Georg Detlev von Flemming
Antonina Czartoryská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Izabela Czartoryska (3. března 1746, Varšava15. července 1835, Wysocko) byla polská aristokratka z rodu Czartoryských, spisovatelka, sběratelka umění, vlastenka a zakladatelka prvního polského muzea (dnes Muzeum knížat Czartoryských v Krakově). Hrála důležitou roli v polské politice a kultuře pozdní Rzeczi pospolité na přelomu 18. a 19. století. Současníky byla pro své hrdé vlastenectví ironicko-obdivně přezdívána Matka Sparťanka.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 3. března 1746 ve Varšavě do smíšeného německo-polského manželství. Otcem byl pomořanský hrabě Georg Detlev von Flemming a matkou princezna Antonina Czartoryská (dcera české šlechtičny Eleonory Valdštejnové). Matku však nikdy pořádně nepoznala, protože ta zemřela za tři týdny po porodu na neštovice. Otec si sice poté vzal její sestru, jenomže i ona zakrátko zemřela na stejnou nemoc. Malá Izabela byla tedy vychovávána především svou babičkou Eleonorou; vyrůstala v „Modrém paláci“ Czartoryských ve Varšavě a především na panství spřátelené rodiny Poniatowských ve Wolczynu (dnes Voŭčyn v Bělorusku). Z politických důvodů byla 19. listopadu 1761 otcem jako 15letá provdána za knížete Adama Kazimíra Czartoryského, téměř o 12 let staršího než ona.

Vedla bohatý společenský život elity své doby, doprovázela muže na cestách do zahraničí, především do Francie, kde se mj. potkala s Jeanem-Jacquesem Rousseauem, Voltairem, Benjaminem Franklinem; později se doma v Polsku setkala i s Casanovou (ten jí ocenil jako „velmi pěknou ženu, která však manželovi ještě nedala syna, protože byla na jeho vkus příliš hubená“) a dalšími.

Roku 1783 spolu se svým manželem kompletně přeměnila zděděný palác v Puławách, kam se rodina přestěhovala z Varšavy, na intelektuální a politické středisko polského života, jež soutěžilo s varšavským královským dvorem. Její knížecí dvůr byl jedním z nejvíce liberálních a progresivních, i když některé aspekty jejího chování působily skandály (zejména různé milostné avantýry).

Politická angažovanost[editovat | editovat zdroj]

Rodinná tragédie (smrt dvou dcer v jednom roce, přičemž prvorozená Tereza nešťastnou náhodou utrpěla silné popáleniny a za velikých bolestí po několika dnech zemřela) ji přiměla obrátit se k vážnějším věcem, než jen dosavadním frivolním radovánkám.[1] V narůstající krizi polsko-litevského soustátí začala podporovat svého manžela v jeho politických snahách a angažovat se v národně-burcující agitaci. Iniciovala složení alegorické protiruské opery Matka Sparťanka (W. F. Lessel, 1786) – sama v ní hrála hlavní roli (odtud i její přezdívka) – která měla veliký dosah na dobové obecenstvo. Roku 1788 se přidala k šlechtické, proprusky a protikrálovsky orientované Vlastenecké straně (polsky Stronnictwo Patriotyczne), snažící se o zásadní reformy a proměnu Polska v konstituční monarchii. „Čtyřletý sejm“ vedl mnohá svá rokování v palácích Czartoryských (Modrém paláci varšavském a v Puławách), kde mj. byl vypracován koncept Květnové ústavy. Izabela se těchto jednání aktivně účastnila, ovšem její výrazné vystupování přineslo i odpor ze strany části šlechtické veřejnosti a proto ji manžel „uklidil“ s nejstarším synem na cestu do Británie, kde pobyli více než rok a vrátili se těsně před přijetím ústavy.

Zklamání z prohrané rusko-polské války (v níž bojoval i syn Adam Jiří) a následného druhého dělení Polska (1793) vedlo manžele Czartoryské k usilovnému hledání osobnosti, která by hynoucí Polsko zachránila – proto také ve své rezidenci v Sieniawě poskytli útočiště novému hrdinovi, generálovi Tadeuszovi Kościuszkovi, kterého již v mládí finančně podporovali na studiích v Paříži. Izabela zorganizovala na den jeho jmenin (28. října 1792) symbolickou slavnost, během níž jej ověnčila korunou z listí dubu údajně kdysi vysazeného králem Janem Sobieským na paměť vítězství nad Turky u Vídně... Nejen v Polsku, ale i v zahraničí byl tento akt pochopen jako výzva Kościuszkovi, aby se zmocnil vlády a postavil se tlaku Ruska a Pruska. Proto když vypuklo Kościuszkovo povstání (1794) byli Czartoryští považováni za hlavní hybatele a podněcovatele vzpoury, byť oba shodou okolností v té době dleli mimo Polsko (Izabela, na druhé cestě do Anglie se svým synem, zůstala po dobu války internována v tehdy rakouském Bruselu). Na rozkaz carevny Kateřiny Veliké byl ruskými vojsky z pomsty naprosto vyplundrován zámek Puławy i s přilehlým parkem.

Mecenáška kultury po zániku Polska[editovat | editovat zdroj]

Sibylina svatyně v pulawském parku, dílo klasicistního polského architekta Piotra Aignera, byla silně inspirována antickým Vestiným chrámem v Tivoli

Po dokonání třetího dělení Polska se Izabela mohla s rodinou vrátit na své pulawské panství, které se nyní nacházelo v rámci Habsburské monarchie. Synové Adam Jiří a Konstantin Adam ovšem museli nastoupit jako svého druhu rukojmí do dvorské služby na carský dvůr v Petrohradě, aby carevna sňala ze statků Czartoryských sekvestraci (zatímco mladší Konstantin se mohl vrátit domů již o rok a půl později, Adam Jiří v Rusku na dlouhou dobu zůstal a učinil tam skvělou kariéru).

Hned roku 1796 se Izabela pustila do obnovy zámku i parku, který nechala obnovit v anglickém slohu. Aby povzbudila těžce pošramocené národní povědomí polské veřejnosti, rozhodla se pak v letech 17981801 v parku vybudovat Sibylinu svatyni (Świątynia Sybilli), původně nazývanou „Svatyně paměti“ – první muzeum v polských dějinách, kam shromažďovala různé památky nejen na členy své a manželovy rodiny, ale především artefakty i ostatky velkých osobností dějin Polska. Tak se podařilo zachránit před zničením řadu cenností a památek polské státnosti, které jinak pruští a ruští rozbiorcy záměrně ničili. Před výbuchem Listopadového povstání (1830) bylo muzeum uzavřeno a evakuováno do Paříže. Roku 1878 toto muzeum znovuotevřel Izabelin vnuk Władysław Czartoryski v Krakově, kde se nachází dodnes.

V emigraci (po 1830)[editovat | editovat zdroj]

Zemřela 15. července 1835 v malopolské vsi Wysocko (tehdy součásti rakouského záboru), na zámku své dcery Marie. O čtvrt století později byly její ostatky přeneseny do rodinné hrobky v Sieniawě.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S manželem měli 3 děti:

  • Teresa (1765–1780)[2]
  • Gabriela (1780),[3] zemřela krátce po narození
  • Zofia (1778–1837)

Dále měla 4 děti ze svých početných mileneckých vztahů:

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Myśli różne o sposobie zakładania ogrodów (1805)
  • Książka do pacierzy dla dzieci wiejskich podczas Mszy Świętej dla szkółki puławskiej napisana (1815)
  • Pielgrzym w Dobromilu, czyli nauki wiejskie (asi 1818)
  • Dyliżansem przez Śląsk: Dziennik podróży do Cieplic w roku 1816
  • Katalog Sybilli (1827)
  • Poczet pamiątek zachowanych w Domu Gotyckim w Puławach (1828)
  • Mémoires et écrit divers (nevydáno)
  • Tour through England (nevydáno)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Izabela Czartoryska na anglické Wikipedii a Izabela Czartoryska na polské Wikipedii.

  1. a b DUDA, Sebastian. Izabela Czartoryska. Wielka księżna puławska. Gazeta Wyborcza [online]. 2012-07-11 [cit. 2016-07-24]. Dostupné online. ISSN 0860-908X. (polsky) 
  2. WIDACKA, Hanna. Księżniczka Teresa z Pałacu Błękitnego [online]. [cit. 2016-07-24]. Pasaż Wiedzy. (polsky)
  3. Izabella Flemming Archivováno 5. 4. 2016 na Wayback Machine – záznam na webu Genealogia dynastyczna (polsky)