Ivo Ducháček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Ivo Ducháček

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství ČSL

Narození 27. února 1913
Prostějov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. března 1988
Kent
USAUSA USA
Alma mater Masarykova univerzita
Profese poslanec, politolog, pedagog, spisovatel a novinář
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Commons Ivo Ducháček
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivo Ducháček (27. února 1913 Prostějov2. března 1988 Kent[1]), byl český a československý novinář a politik, člen Československé strany lidové, za kterou byl po válce poslancem Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění, pak exilový politik a vysokoškolský učitel.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 dokončil studia práv na Masarykově univerzitě v Brně. Začal pracovat jako novinář. Od roku 1936 byl pařížským dopisovatelem Lidových novin. Zde zažil přijetí Mnichovské dohody a za druhé světové války zůstal v emigraci. Působil na pozici politického referenta úřadujícího místopředsedy Československého národního výboru v Paříži a předsedy exilových vlád v Londýně Jana Šrámka, blízko měl i k exilovému ministrovi Hubertu Ripkovi. Koncem války se podílel na osvobozování Plzně jako styčný důstojník generála George S. Pattona.[2][3]

Po osvobození se zapojil do činnosti lidové strany. V ní představoval mladou generaci se zkušenostmi z exilu. V roce 1946 byl na sjezdu strany zvolen do jejího ústředního výkonného výboru.[4] V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za lidovce. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do parlamentních voleb v roce 1948.[5][6] Jako předseda zahraničněpolitického výboru Národního shromáždění podporoval zahraniční orientaci ČSR na SSSR, ale snažil se i o analogické posílení spojenectví s Francií a Velkou Británií. Byl orientován proti KSČ a jako šéfredaktor politického týdeníku Obzory se s komunisty dostával do střetů. Vydávání tohoto listu komunisty ovládané ministerstvo informací dočasně zastavilo. V redakci Obzorů spolupracoval s dalším mladým lidoveckým politikem a publicistou, Pavlem Tigridem.[2] Obzory byly kritické k některým aspektům politiky třetí republiky (zločiny proti lidskosti při vysídlení Němců z Československa, ztráta Podkarpatské Rusi, politizace policie a úřadů apod.). V rámci KSČ proti Obzorům vystupoval zejména ministr informací Václav Kopecký a ministr vnitra Václav Nosek.[7]

Po únoru 1948 byl vyloučen z lidové strany (nyní již ovládané frakcí loajální ke komunistickému režimu) a odešel v březnu 1948 opět do emigrace. Nejprve do Velké Británie, pak do USA. Na podzim 1948 vznikla v Paříži Rada zahraniční reprezentace Československé strany lidové v exilu, na níž se podílel. Její činnost ale oslabovaly spory mezi Ducháčkem a Adolfem Klimkem. V únoru 1949 byl spoluzakladatelem Rady svobodného Československa, ale z jejího výboru se stáhl již v říjnu 1949.[2][8][3]

Až do své smrti působil po desítky let jako redaktor Hlasu Ameriky, kde pod jménem Martin Čermák připravoval relaci československého vysílání Zápisník o USA. První Zápisník byl odvysílán v neděli 30. října 1949, celkem jich připravil přesně 1989. Poslední Zápisník odvysílal Hlas Ameriky v neděli 6. března 1988. Toto poslední vydání "Čermákova" Zápisníku bylo ve skutečnosti natočeno nedlouho před jeho smrtí. Autor v něm odkryl svoji identitu a statečně hovořil o své nevyléčitelné nemoci (potřetí byl postižen rakovinou, která napadla krk), která byla příčinou ukončení jeho rozhlasové práce.[9]

Přednášel jako profesor politických věd na New York College a napsal četné politologické studie a vysokoškolské učebnice (Conflicts and Cooperation among nations, 1960; Nations and Men, 1966; Rights and Liberties in the World Today, 1975). Spoluzakládal exilovou Společnost pro vědy a umění.[2][8][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ivo Ducháček [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d Ducháček, Ivo [online]. www.csds.cz, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 90-91. (česky) Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1175, 1178. (česky)  
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. (česky) 
  7. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1181. (česky)  
  8. a b kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1295, 1343-1345. (česky)  
  9. Ivo Duchacek, 75, Broadcaster [online]. nytimes.com, [cit. 2014-06-04]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 134.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 265.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]