Ivan Sekanina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
JUDr. Ivan Sekanina
Ivan Sekanina
Ivan Sekanina
Narození 31. října 1900
Nové Město na Moravě
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 21. května 1940 (ve věku 39 let)
koncentrační tábor Sachsenhausen-Oranienburg
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Místo pohřbení Hřbitov Malvazinky
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění řbl Řád Bílého lva (1949) in memoriam
Politická strana Komunistická strana Československa
Manžel(ka) Gertruda Sekaninová-Čakrtová
Rodiče František Sekanina
Příbuzní Růžena Reichstädterová teta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Sekanina (31. října 1900 Nové Město na Moravě21. května 1940 koncentrační tábor Sachsenhausen-Oranienburg) byl levicový novinář, obhájce pronásledovaných komunistických představitelů a bojovník proti fašismu[1] Byl synem básníka a kritika Františka Sekaniny a jednou z předních levicových osobností meziválečného období.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1919–1923 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, a zpočátku měl poměrně blízko k národně-socialistické straně. Později, inspirován svým přáteli, politikem Bohuslavem Vrbenským a básníkem Jiřím Wolkerem,[2] se přiklonil k levici.[3] Do Komunistické strany Československa vstoupil roku 1925,[1] nabídl straně své právnické služby a stal se právním zástupcem komunistické strany a Rudého práva.[3] Tato jeho práce ovšem odrazovala řadu klientů.[2]

Sekanina se přátelil s mnohými předními komunisty té doby – mj. s Fučíkem, Vančurou, Clementisem, Slánským, Švermou, Kopeckým a dalšími. V roce 1933 v jeho kanceláři začala pracovat Gertruda Stiassna, kterou si v roce 1935 vzal.[2] Od roku 1938 vedli svou kancelář společně.[3]

Náhrobek rodiny Sekaninových na pražském hřbitově Malvazinky

Stal se významným obhájcem obviněných dělníků a komunistů.[2] Historik Jiří Pernes charakterizuje jeho advokátní styl takto: „Nešlo mu vůbec o spravedlnost, nezkoumal podstatu sporu, záleželo mu jen na tom, aby komunisty uchránil od trestu, třeba zaslouženého.“[2] Silně se angažoval v inscenovaném procesu s G. Dimitrovem a jeho druhy, obviněnými v roce 1933 ze zapálení Říšského sněmu. Původně se měl stát v lipském procesu obhájcem spoluobžalovaného předsedy poslanecké frakce E. Torglera, ale říšská justice to nedovolila. Obhajoba se však změnila v obžalobu fašismu, a to nebylo Sekaninovi odpuštěno. Nakonec museli být obžalovaní osvobozeni.[4]

Ve 30. letech byl spoluzakladatelem a funkcionářem mnoha levicových a antifašistických organizací – Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se SSSR, Levé fronty,[1] Svazu přátel SSSR, Výboru na pomoc demokratickému Španělsku, Ligy pro lidská práva, Šaldova komitétu, Socialistické akademie a Divadla E. F. Buriana D 34.[1] Roku 1938 se stal jedním z organizátorů petiční akce čs. inteligence na obranu republiky před hitlerovskou agresí Věrni zůstaneme. Spolu s filosofem a sociologem Josefem Fischerem koncipoval definitivní text této vlastenecké a antifašistické výzvy.[2]

Zatčen byl ihned po příchodu nacistů 16. března 1939. Vězněn byl nejprve na Pankráci, později byl převezen do Berlína, kde s ním byl připravován politický proces.[4] Po vypuknutí druhé světové války se stal připravený proces zbytečným a Sekanina byl deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen,[3] kde 21. května 1940 zahynul. Před smrtí přijal katolickou víru.[5]

V roce 1949 byl Ivan Sekanina in memoriam vyznamenán Řádem bílého lva.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Památce I. Sekaniny. Lidová demokracie. 31. října 1985. 
  2. a b c d e f PERNES, Jiří. Komunistky s fanatismem v srdci. První. vyd. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2006. 240 s. ISBN 80-7243-284-2. Kapitola 8., s. 175–199. 
  3. a b c d Portréty: Právnička a politička Gertruda Sekaninová-Čakrtová. Český rozhlas 6, vysíláno dne 21. 10. 2007 ve 22:10, [cit. 2008-11-04]. Dostupné online.
  4. a b c MAREK, Pavel. Ivan Sekanina (1900–1940). Stručný nástin života a díla právníka, politika a kulturního pracovníka – bojovníka proti fašismu. Nové Město na Moravě: Horácké muzeum, 2000. ISBN 978-80-900965-7-8. 
  5. Dopis Jana Brechensbauera Sekaninově sestře Evě, 25. února 1956, dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]