Ivan Nifontov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Nifontov
Narození5. června 1987 (36 let)
Pavlodar
Povoláníjudista
Oceněnímedaile Řádu za zásluhy o vlast 2. třídy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Judo na LOH
bronz LOH 2012 polostřední váha
Mistrovství světa v judu
zlato MS 2009 polostřední váha
bronz MS 2014 polostřední váha
Judo na Evropských hrách
stříbro EH 2015 polostřední váha
Mistrovství Evropy v judu
zlato ME 2009 polostřední váha

Ivan Nifontov (rusky Иван Нифонтов), (* 5. června 1987 v Pavlodaru, Sovětský svaz) je ruský zápasníkjudista, majitel bronzové olympijské medaile z roku 2012.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

S bojovými sporty začal v rodném Pavlodaru na území dnešního Kazachstán. V roce 1997 se s rodinou přestěhoval do Barnaul, kde se na doporučení Gennadije Mokšina začal věnovat judu pod vedením Igora Voťakova. V roce 2003 se poprvé dostal do juniorského reprezentačního výběru Ruska, ale v nominacích na mistrovské turnaje doplácel na silnou konkurenci. V roce 2005 si ho tehdejší juniorský reprezentační trenér Dmitrij Sergejev stáhl do Rjazaně.[1] Je vyznavačem taktického juda, trestá jakékoliv zaváhání soupeře v bodový zisk.

V roce 2007 reprezentoval Rusko na univerziádě v Bangkoku. Ziskem 5. místa však trenéry seniorského reprezentačního výběru neoslnil a do roku 2009 se na velkém podniku již neobjevil.[2] Změna nastala s příchodem nového trenéra Ezia Gamby, který ocenil jeho sofistikovaný (taktický) způsob boje. Poprvé mu dal příležitost hned v roce 2009 na mistrovství Evropy a byla z toho zlatá medaile. Výbornou formu potvrdil o několik měsíců později kdy titul mistra Evropy přetavil v titul mistra světa. V roce 2010 jako většina judistů doplatil na radikální změny pravidel.

Jeho největším rivalem v reprezentaci byl před rokem 2012 Dagestánec Siražudin Magomedov, se kterým svedl úspěšnou nominační bitvu o olympijské hry v Londýně. Gamba mu věřil i přes vážné zranění nohy, které prodělal na začátku roku 2012 po turnaji mistrů.[3] Podobně jako v roce 2009 se za důvěru odvděčil bezchybným výkonem na vrcholném, olympijském turnaji. Nestačil pouze na v životní formě bojujícího Jihokorejce Kim Če-poma a získal bronzovou olympijskou medaili.[4]

Vítězství[editovat | editovat zdroj]

  • 2011 - 1x světový pohár (Rio de Janeiro)
  • 2010 - 1x světový pohár (Moskva)
  • 2013 - turnaj mistrů (Ťumeň)
  • 2014 - 1x světový pohár (Abú Dhabí)
  • 2015 - 1x světový pohár (Montevideo)

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
22 23 24 25 26 27 28
polostřední váha
Olympijské hry 3.
Mistrovství světa 1. úč. 7. 5. 3.
Evropské hry 2.
Mistrovství Evropy 1.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]