Ivan Udalcov
| Ivan Ivanovič Udalcov | |
|---|---|
| Narození | 12. března 1918 Moskva |
| Úmrtí | 20. března 1995 (ve věku 77 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Fakulta historie Moskevské státní univerzity Lomonosovova univerzita |
| Povolání | historik, slavista a diplomat |
| Ocenění | Řád Vlastenecké války 2. třídy Jubilejní medaile 50. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 jubilejní medaile 40 let vítězství ve velké vlastenecké válce 1941–1945 medaile Žukova Dukelská pamětní medaile … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Choť | Zinaida Vladimirovna Mylcynová |
| Děti | Alexandr Ivanovič Udalcov Margarita Ivanovna Udalcovová |
| Rodiče | Ivan Dmitrijevič Udalcov |
| Příbuzní | Sergej Stanislavovič Udalcov (vnuk z dceřiny strany) |
| Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ivan Ivanovič Udalcov (Ива́н Ива́нович Удальцо́в, 12. března 1918 Moskva – 20. března 1995 tamtéž) byl sovětský diplomat, publicista a historik.
Byl synem právníka a ekonoma Ivana Dmitrijeviče Udalcova, rektora Lomonosovovy univerzity. Na této škole roku 1940 vystudoval historii se zaměřením na dějiny západoslovanských národů. Za druhé světové války bojoval v řadách 1. československého armádního sboru, v roce 1943 se stal členem komunistické strany. Pracoval v sovětské akademii věd a v aparátu ústředního výboru strany, byl redaktorem časopisu Otázky historie. Česky vyšly jeho knihy Rok 1848 v Čechách a Z dějin národních a politických bojů v Čechách.[1]
V letech 1965 až 1970 působil jako legační rada na sovětské ambasádě v Československu a také jako pražský rezident KGB. V období pražského jara byl na rozdíl od velvyslance Stěpana Červoněnka rozhodným zastáncem sovětské vojenské intervence.[2] V letech 1970 až 1976 vedl tiskovou agenturu Novosti. Byl poslancem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu a kandidátem ÚV KSSS. Od roku 1976 do roku 1979 zastával funkci sovětského velvyslance v Řecku.
Obdržel mnoho řádů, vyznamenání a medailí, mezi nimi i několik československých. Některé získal za účast v boji za osvobození Československa od nacistů (Československý válečný kříž,[3] Dukelskou pamětní medaili[4]). V březnu 1970 mu prezident Ludvík Svoboda udělil Řád Bílého lva II. třídy jako „ocenění jeho dlouholetých zásluh o rozvoj a prohlubování československo-sovětských vztahů".[5]
Jeho vnuk Sergej Udalcov je lídrem hnutí Levá fronta a organizátorem protiputinovských protestů.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ČORNEJ, Petr. Historici, historiografie a dějepis. [s.l.]: Karolinum, 2016. 486 s. Dostupné online. S. 61.
- ↑ NOVÁK, Martin. Kati pražského jara: Brežněv a jeho éra v Kremlu. [s.l.]: Epocha, 2015. 236 s. Dostupné online. S. 164.
- ↑ Sovětští přátelé mezi námi. I. I. Udalcov. Rudé právo. 6. 11. 1953, roč. 34, čís. 309, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Odevzdání Dukelské medaile sovětským občanům. Obrana lidu. 12. 12. 1959, roč. 18, čís. 296, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Řád bílého lva sovětskému diplomatu. Rudé právo. 18. 3. 1970, roč. 50, čís. 65, s. 1. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Udalcov
- Институт славяноведения Российской академии наук
- Sovětští diplomaté
- Sovětští politici
- Členové KSSS
- Sovětští historikové
- Slavisté
- Absolventi Lomonosovovy univerzity
- Nositelé Řádu Říjnové revoluce
- Nositelé Řádu přátelství mezi národy
- Nositelé Řádu Bílého lva II. třídy
- Nositelé Medaile Za osvobození Prahy
- Narození v roce 1918
- Narození 12. března
- Narození v Moskvě
- Úmrtí v roce 1995
- Úmrtí 20. března
- Úmrtí v Moskvě
- Pohřbení na Novoděvičím hřbitově