Iva Zanicchiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Iva Zanicchiová
Základní informace
PřezdívkaThe Eagle from Ligonchio
Narození18. ledna 1940 (84 let)
Ligonchio
Žánrypop music a soul
Povolánípolitička, herečka, zpěvačka, televizní moderátorka a nahrávající umělkyně
Nástrojehlas
Hlasový obormezzosoprán
VydavateléRi-Fi
Scepter Records
Five
Dischi Ricordi
Významná dílaVedrai, vedrai
Lontano, lontano
Senza fine
La voce del silenzio
La musica è finita
… více na Wikidatech
OceněníFestival Sanremo
SídloLesmo
Webwww.ivazanicchi.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iva Zanicchiová (* 18. ledna 1940 Ligonchio, Emilia-Romagna) je italská zpěvačka, herečka a politička, známá také jako l'Aquila di Ligonchio (Orlice z Ligonchia).[1]

Pěvecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1962 se zúčastnila festivalu nadějí v Castrocaru, o rok později vydala první singl „Zero in amore“/„Come un Tramonto“ a v roce 1965 eponymní album. Třikrát vyhrála Festival Sanremo: v roce 1967 díky duetu s Claudiem Villou „Non pensare a me“, v roce 1969 uspěla s písní „Zingara“, kterou s ní zpíval Bobby Solo, v roce 1974 získala cenu za skladbu „Ciao cara, come stai?“ V roce 1969 reprezentovala Itálii na Eurovision Song Contest. Koncem šedesátých let patřila k pětici předních italských zpěvaček, zvaných il pollice della canzone italiana: Zanicchiová, Anna Mina Mazzini, Ornella Vanoni, Patty Pravo a Milva.[2]

V roce 1970 se dostala na třetí místo italské hitparády s písní Sergia Endriga „L'arca di Noè“. Vydala desku Caro Theodorakis s písněmi, které složil Mikis Theodorakis, Caro Aznavour, na němž spolupracovala s Charlesem Aznavourem, kolekci židovských písní Shalom a vánoční LP Dolce notte santa notte. Vystupovala v Madison Square Garden, sydneyské opeře a pařížské Olympii, v italské televizi měla vlastní hudební pořad Totanbot. Uznání kritiky sklidila za album Io sarò la tua idea se zhudebněnými básněmi Federica Garcíi Lorcy. Roku 1981 podnikla jako první italská zpěvačka v historii turné po Sovětském svazu.[3] V roce 2021 vystoupila v divadle v Piacenze ve vedlejší roli v opeře Gaetana Donizettiho Le convenienze ed inconvenienze teatrali.[4]

Herectví[editovat | editovat zdroj]

Moderovala italskou verzi televizní soutěže The Price Is Right, hrála v detektivním seriálu Inspektor Coliandro a filmech Una ragazza tutta d'oro (1967), L'ultimo capodanno (1998) a W Gli Sposi (2019).[5] Federico Fellini jí nabídl roli Gradisky v Amarcordu, ale ze spolupráce nakonec sešlo.[6]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 kandidovala za stranu Forza Italia do Evropského parlamentu. Nebyla zvolena, ale v roce 2008 nahradila Maria Mantovaniho, který se stal senátorem. Mandát obhájila ve volbách roku 2009 a zasedala v parlamentu do roku 2014. Pracovala ve výboru pro kulturu a vzdělávání.[7]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1965: Iva Zanicchi
  • 1967: Fra noi
  • 1968: Unchained Melody
  • 1970: Iva senza tempo
  • 1970: Caro Theodorakis... Iva
  • 1971: Caro Aznavour
  • 1971: Shalom
  • 1972: Fantasia
  • 1972: Dall'amore in poi
  • 1973: Le giornate dell'amore
  • 1973: Dolce notte santa notte
  • 1974: Io ti propongo
  • 1974: ¿Chao Iva còmo estas?
  • 1975: Io sarò la tua idea
  • 1976: Confessioni
  • 1976: Cara Napoli
  • 1978: Con la voglia di te
  • 1978: Playboy
  • 1980: D'Iva
  • 1981: Iva Zanicchi
  • 1981: Nostalgias
  • 1982: Yo, por amarte
  • 1984: Quando arriverà
  • 1984: Iva 85
  • 1987: Care colleghe
  • 1988: Nefertari
  • 1991: Come mi vorrei
  • 2003: Fossi un tango
  • 2009: Colori d'amore
  • 2013: In cerca di te
  • 2020: Le mie canzoni più belle

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Notizie musica Dostupné online
  2. Rai Teche Dostupné online
  3. Quotidiano Nazionale Dostupné online
  4. Piacenza Sera Dostupné online
  5. CG Entertainment Dostupné online Archivováno 24. 1. 2022 na Wayback Machine.
  6. La Nazione Dostupné online
  7. Corriere della Sera Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]