Italské egejské ostrovy

; vlajka	; znak
	Hymna Giovinezza
	Motto Per l'onore d'Italia
Geografie
Hlavní město	Rhodos
Rozloha	2 668 km²
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	132 289 roku 1936
Jazyky	řečtina, italština, turečtina
Náboženství	řecké pravoslaví, římskokatolické, islámské
	Státní útvar
Státní zřízení	v držení
Měna	Italská lira
Vznik	1912
Zánik	1943
	Státní útvary a území
	Sandžak Rhodos
	Sandžak Chios
	Britské egejské ostrovy
	Dodekanéská kampaň

Italské egejské ostrovy (italsky Isole italiane dell'Egeo; řecky Ιταλικά νησιά του Αιγαίου), do roku 1923 nazývané jako Italské okupované egejské ostrovy (italsky Isole occupate italiane dell'Egeo; Τα ιταλικά κατεχόμενα νησιά του Αιγαίου), byla skupina dvanácti hlavních ostrovů (Dodekanés) v jihovýchodní části Egejského moře, které spolu s okolními ostrůvky patřily v letech 1912 – 1943 k Italskému království.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dodekanés až na Kastellorizo byly roku 1912 během Italsko-turecké války součástí Itálie. Roku 1912 Itálie souhlasila v souladu s dohodou Ouchy s návratem ostrovů do Osmanské říše, avšak s neurčitostí textu, prozatímní správu vedla dále Itálie. Během První svétové války byl ostrov Kastellorizo obsazen Francií a roku 1919 byl připojen k Itálii. V polovině roku 1919 byla na Pařížské mírové konferenci uzavřena dohoda mezi řeckým předsedou vlády Venizelosem a italským ministrem zahraničí Tittonim, v níž italská strana souhlasila s odstoupením ostrovů Řecku (s výjimkou Rhodu, který měl být navrácen až na základě referenda a to poté co Britové předají ostrov Kypr Řecku). Po řecké porážce ve válce s Tureckem Itálie od dohody odstoupila. Roku 1923 se Turecko v Lausannské smlouvě vzdalo veškerých nároků na ostrovy. Dodekady poté byly anektovány Fašistickou Itálií pod jménem Possedimenti Italiani dell'Egeo (Italské egejské državy).

Roku 1923 civilní guvernéři nahradili vojenské velitele. Italská politika vůči domorodému obyvatelstvu měla dvě fáze: zatímco guvernér Mario Lago liberální diplomat, favorizoval mírové soužití mezi různými etnickými skupinami a Italové vybírali strategii integrace, jeho nástupce Cesare Maria De Vecchi se pustil do nucené kampaně italianizace ostrovů.

Jediným odvětvím, kde Lago byl neochotný bylo náboženství: východní ritus byl potlačen a sloužilo se jen v katolické ritu.

Italština byla povinným jazykem a na školách se řečtina učila jako dobrovolný jazyk.

V hluboké zátoce ostrova Leros, u města Portolago, budovali Italové svou hlavní námořní základnu ve východním Středomoří. Ostrov Leros pak vzhledem k jeho důležitosti opevnili.

Mussolini chtěl z ostrovů udělat "vitríny" - ukázkové území Italské koloniální říše, a proto se pustil do série masivních veřejných prací, nové silnice, monumentální stavby v souladu s fašistickou architekturou aj. Mnoho příkladů italské architektury lze stále nalézt na ostrovech:

Grande Albergo delle Rose (dnes "Casino Rodos"), postavený Florestanem Di Fausto a Michelem Plataniou
Casa del Fascio of Rhodes
Chiesa di San Giovanni, postavený Florestanem Di Fausto
Teatro Puccini (dnes Národní divadlo)
Palazzo del Governatore, postavený Florestanem Di Fausto
Villaggio rurale San Benedetto (dnes Kolymbia)
Città di Portolago (dnes Lakki) - ostrov Leros

Po italské kapitulaci v září 1943 se ostrovy staly bojištěm Němců, Britů a Italů. Němci zvítězili ačkoliv roku 1944 byli vyhnáni z území pevninského Řecka. Ostrovy byly obsazeny až do konce Druhé světové války. Po skončení války se dostaly pod britskou prozatímní vládu. Roku 1947 se Mírovou smlouvou dostaly pod vládu Řecka.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

^[1]

Ostrovy (italské jméno v závorce)	Území	Populace
Rhodos (Rodi) a závislé ostrůvky	1412 km²	60 244
Patmos (Patmo), Agathonisi (Gaidaro) a závislé ostrůvky	57,1 km²	3214
Leros (ostrov) (Lero)	52,9 km²	13 657
Leipsoi (Lisso)	17,4 km²	993
Kalymnos (Calino) a závislé ostrůvky	128,2 km²	15 338
Kos (Coo)	296 km²	20 003
Astypalaia (Stampalia) a závislé ostrůvky	113,6 km²	1767
Nisyros (Nisiro) a závislé ostrůvky	48 km²	2375
Symi (Simi) a závislé ostrůvky	63,6 km²	6176
Tilos (Piscopi) a závislé ostrůvky	64,3 km²	1227
Halki (Calchi) a závislé ostrůvky	30,3 km²	1476
Karpathos (Scarpanto) a závislé ostrůvky	306 km²	7893
Kasos (Caso) a závislé ostrůvky	69,4 km²	1913
Megisti (Castelrosso) a závislé ostrůvky	11,5 km²	2267
Italské egejské ostrovy	2 721,2 km²	140 848